Skip to content
Jan 29 18

Komunitní vinice

by Ondra

V Kralupech nad Vltavou je vinice. Zanedbaná, neudržovaná. Před pár lety vymrzla dva roky po sobě (navíc na jaře i hodně v zimě) a nájemci už si řekli, že jim to za to nestojí. Nevyklučili ji, ale uřezali ji u země. I řekl si Pinot blanc, že tohle určitě není jeho konec a statečně obrazil. A od tý doby tam řepí.
DSC_0058

Myslím na to teď během řezu. Nikdy nejsem ve vinici sám. Stačí mail nebo tweet a vždycky řežem aspoň ve dvou nebo ve třech. Leden ještě neskončil a já mám díky pomocníkům pořezáno. Proč mi choděj pomáhat? Vyvětrávaj si hlavu od sezení v kanclu. Do Modřan je to odevšad kousek, zjevně. Baví je ten manuál. Pijou víno (i to moje) a láká je o něm vědět něco víc.
DSC02211

Nechcete ji? Ptal jsem mě jednou jeden pán. My tam máme čtyři další hektary vinohradů a k nim normální džoby, ten pátej (0,8 ha to je) už nezvládáme. Kdyby mi to řekl před pěti lety, tak bych mu nadšením líbal ruce a možná bych se tam i odstěhoval. Dneska už jsem na tom jinak. S normálním džobem, dvěma dětma, Jenufou, Modřanskou, sadem, včelama a lihovarem už mám všeho asi takhle. Nechci, řekl jsem mu. Ale poptám se vám.

IMG_1899

– Kolik jste tam platili nájem?
– Počkejte… asi třicet…
– Třicet tisíc?
– Třicet litrů burčáku. Ročně.

DSC02438

Myslím na to teď během řezu. Ti pomocníci. Co kdyby se dali všichni dohromady a pronajali si to? Když je to tak baví, tak by si přece mohli udělat vlastní víno, ne? Pražský hipsteři nejezděj na chalupu do jižních Čech, nemaj chaty na Slapech. Ale třeba by si rádi někam zajeli o víkendu, kde by si mohli opéct buřty. Že by mi pak nikdo nepomáhal? Ale kdež. Další by se našli.
DSC02443

Základ je nebejt na něco sám. Když jste na něco sami, bezradnost vás často přeroste a i když splnění úkolu je ve vašich silách, zlomíte nad tím hůl, protože cíl je daleko. Ale vás je třeba deset, patnáct. Dohodnete se na tom, že každej dá do placu desítku, za to se opraví drátěnka a oplocenka a ještě zbyde na malou maringotku. Z Prahy se tam dá dojet na kole, doběhnout, dojet vlakem i autem.
DSC03332

Nejdu s váma do party. Nebudu tam chodit s motykou a postřikovačem, ale rád vám pomůžu s propojením. Rád se s váma podělím o svoje zkušenosti, řeknu vám, kdy bych postříkal nebo pokosil. Poradím vám, jak začít. A jsem ochoten vám i poskytnout místo a vybavení na zpracování hroznů a zrání. O vinici se musíte postarat sami.
DSC01827a

Přijde mi to jako novej level zájmu o víno. Ty jezdíš na vodu, ty na hory. My máme vinici. Taková parta. Jo, berem tam i kámoše, ono je to zajímá. Rukou není nikdy málo. Poznáš spoustu novejch lidí. Proklábosíte večery u táboráku před maringotkou. A na konci léta sklidíte něco, z čeho si uděláte vlastní víno. To je fakt jinde, než babiččina petržel.

Kdo do toho chcete jít, napište mi mail. Propojím vás s ostatníma.

Edit: k 31.1. je ve sdíleném dokumentu 8 lidí, někteří jako dvojice. Dva z nich jsou amatérští vinaři.

Jan 22 18

8. přehlídka českých (a sousedních) ciderů

by Ondra

VSTUPENKY PRO VEŘEJNOST (OD 20:00)
VSTUPENKY PRO ZAŽRANOU VEŘEJNOST (OD 17:00)
podrobnosti ke vstupenkám níže

Po osmé vás zvu na přehlídku českých ciderů. Ta letošní proběhne ve čtvrtek 8. března v MeetFactory od osmi večer. Snažím se každý rok akci posunout trochu kupředu, takže letos se můžete těšit na pár novinek:

1. Pro profíky začne akce už ve dvě hodiny, kdy proběhne druhé sezení vznikající Unie výrobců cideru. Snažíme se založit těleso, které by reprezentovalo výrobce cideru například při tvorbě nové legislativy, a v rámci kterého by si výrobci mohli vyměňovat zkušenosti, sdílet technologie nebo postupovat společně v klíčových otázkách marketingu.

app1

2. Pro zažranou veřejnost a nadšené amatérské a profesionální výrobce proběhnou mezi pátou a půl osmou workshopy a přednášky na ciderová témata:

Jan Abt (Tátův sad) – I ty zasadíš strom!
O tom, jaké odrůdy jsou vhodné pro cider, jestli se ty francouzské a anglické dají nahradit těmi místními, co takový ciderový sad potřebuje a kolik to všechno stojí.

Václav Synáček – Proč jsem zavřel InCider bar
První ciderový bar u nás přežil jenom tři roky. Byl to plán zbytečně smělý? Nebo se jenom o pár let předběhl? Vašek nám ukáže, jak se vyvíjely jeho plány a jak se střetly s realitou.

Tomáš Jančich (Biopress) – Technologie pro mírně pokročilé
Prvních pár set litrů jste vylisovali na ručním klínkozápadkovém lisu. Teď už začínáte hledat, kam se posunout, protože příští rok budete zase dělat víc. Tomáš vás provede dostupnými technologiemi a vysvětlí jejich ekonomiku provozu v závislosti na objemu zpracovávaného cideru.

Ondřej Frunc a Cyril Holub (Prager cider) – Budování firmy
Před osmi lety měli dva kuchyňské odšťavňovače, dneska mají největší fabriku na cider u nás. Jak taková firma roste? Co investoři, plánování, zaměstnanci, ekonomika provozu? Kde se střetává idealizmus a finanční realita?

Václav Smolík a Petr Alexander – Co když se to nepovede?
Může se stát, že váš cider není tak geniální, jak jste si představovali. V tom případě máte pár možností, co s ním udělat, protože vylít ho je škoda. Dozvíte se, za jakých podmínek se z podprůměrného cideru dá udělat vynikající ocet nebo špičková pálenka.
Vstupenky na workshopy (včetně následné ochutnávky) jsou ZDE.

jab2

3. Od osmi večer vás pak čeká klasická přehlídka, tradičně rozdělená na amatéry a profesionály. Letos bych ji moc rád osvěžil přizváním výrobců ze sousedních zemí (Slovensko, Polsko, Maďarsko). Protože je ale ciderová kultura v těchto zemích dost specifická (troufnu si říct, že jsme nejdál), ještě uvidíme, do jaké míry se to povede. Zatím jsou přihlášeni tito výrobci:

Amatéři:
Honza a Petra – Jablko v láhvi
Kuba Svěrek – Foot Made Cider
Michal Odehnal – SADROWITCH
Tomáš Ritzka – První Prajzské
Octerie – Orleánský jablečný ocet
Jan Derfler – Cider Nomad
Tomáš Blaha – Suicider, Cidre Melenig
Zdeněk a Eliška Čechovi – Bludovský Cidre de papa
David Petr – Dvaid Apple Cider
Petr Hybler, Josef Brzobohatý – Hubálovský darebák
Landcraft – Superpommeau
Tomáš Málek – Směska 2017 sur lie, Směska 2017 za studena chmelená, Směska 2012 z dubového sudu
Václav Ceeh – Ceeh cider
Dan Samek – POMO
Václav Mužík – Pionýr Apple Cider 2017
Jan Zajíc – Bastion
Antonín Bernard – Dubský jabko – calvados, pommeau
Petra Tomanova a Milan Hricko – Zlaté jablko
Petr Vacek – Piparkakuja cidre
Smiling Dog Cider – Smiling Dog Cider ice cider
Noel Neyrinck – Ten chlumecký cidre
Vojta Čížek – Garage Cider
Virgin Apple – Virgin Apple cider
Tomáš Říha – cidernier
Martin Polák – Náčelník

Profesionálové:
Tátův sad – Tátův sad
Ivo Laurin – UTOPIA
Opre’ Cidery – Opre’ Cider (Slovensko)
Cidre 99 – Cidre 99
AKCider – AKCider
BBCidre – BBCidre
F.H. Prager – Prager cider
Cidrerie Kliment – Cider Kliment
Ondřej Muška a Jiří Procházka – Provoco
Vladimír Marek – Carboycidre
Moštárna Újezd – Divoké jablko
JM Cider House – Redbrook Cider
Jurkowski – Tomaszewski – Cydry Sobieradzkie (PL)
Polabský mošt – Magnetic Apple
Jakub Kynčl – Českorájský cider
Cidérka Lobeč – BACHA!
Ondřej Zezulka – Johannes Cyder

Vstupenky na ochutnávku od 20h si můžete koupit ZDE. Protože akce bývá vyprodaná, na místě pravděpodobně vstupenky nebudou.

Chcete se přihlásit jako vystavovatelé? Ano, jde to. A vůbec nevadí, že toho máte třeba jenom demižon a nejste si tím jistí. Tahle akce totiž vyrostla na amatérech v době, kdy tu ještě žádní profíci nebyli, takže i současné amatéry si budeme hýčkat. Stačí, když vyplníte přihlášku vystavovatele a s sebou vezmete minimálně deset litrů svého cideru.

Děláte z jablek něco zajímavého, co sice není cider, ale myslíte si, že by to mohlo jablečnou veřejnost zajímat? Napište mi. A stejně tak pokud jste profesionálové a zapomněl jsem na vás v každoročním infomailu. Ozvu se vám s podrobnostmi.

Těším se na vás!

Jan 18 18

Tři pěkné omyly

by Ondra

Idealizmus je fajn věc. Umožňuje vám povznést se nad realitu, která vesměs odráží jen přání a zajetou praxi většiny. Idealisti jsou tu od toho, aby proměňovali svůj sen ve skutečnost, čímž boří hranice mýtů o nemožnosti, ba nesmyslnosti. Ono totiž není nemožného. Jsou jenom věci, který se nevyplatěj. Hranice idealizmu, která je individuální, je přesně hranicí toho, kdy si řeknete, že už vám to fakt nestojí za to. Protože by celá věc ztratila smysl. Protože byste byli sami proti obě. Protože byste znásobili zásah do toho, do čeho vlastně zasahovat nechcete, protože tím vaším ideálem není další konvenční produkce, ale něco, co vzniklo trochu jinak.
Tohle jsou tři moje omyly, se kterýma jsem vstupoval do oboru. Všechny maj řešení. Třeba do vinice můžete instalovat ke každý hlavě větrák a tím ji udržovat v suchu. Včelstva můžete nechat cíleně odrojit několikrát do roka, takže se očistěj samy. Na pole si můžete na týden pronajmout stádo prasat, který vám to celý zrejou. Každej tenhle problém má řešení. Víc hodin práce, víc péče, víc investic, lepší ochranu, víc fyzický námahy. Míň času na rodinu, na odpočinek, na objevování dalších slepých uliček. Všechno jde. To ale čeká na trochu jiný sekáče.DSCN0957 Omyl první: Zelenina bez mechanizace
Člověk by řekl, že odstěhovat se z města na venkov znamená jít z hluku do klidu. Je to relativní. Konstantní hladina hluku je totiž ve městě mnohem vyšší, takže se do ní drobný výstřelky schovaj a nevyčuhujou tolik. Venkov je naproti tomu místem šumících stromů a bublajících potůčků, kde je každá kravina slyšet mnohem průraznějc. Od jara do léta se vznášíme na obláčku sekačkových orgií. Ráno začnou svědomití místní důchodci, plynule navazujou jeden na druhýho tak, aby jejich štafetu ve čtyři přebrali ti, kdo vstávali na sedmou do družstva a už jsou doma, v šest nebo v sedm pak ti, co jezděj za prací do města a právě zaparkovali bavoráka do garáže. Když maj ve středu hotovo, vezmou do ruky křoviňáky a vyžínače a začnou dodělávat místa, kam se sekačkou nedostali. Skončej v pátek, ale na víkend jejich iniciativu ochotně přeberou lufťáci, jejichž děda tu kdysi postavil srub, ale dneska už je to málem vila, která kolem sebe přece musí mít golfáč.
Tohle byl asi výchozí bod, proč jsem se chtěl hluku mechanizace vyhnout. Je to bláhový a marný. Jasně, malej záhonek ještě zrejete, ale jakmile si koupíte dva zavařovací hrnce, sušičku, vakuovačku a velkej mrazák a najednou máte kam dávat všechny ty fazolky, rajčatový omáčky, řepy, nasušený bylinky a další dobroty, nemáte bez mechanizace šanci. Od půl hektaru nahoru.
IMG_3070

Omyl druhý: Včely přežijou samy
Ideální svět by byl prima věc. Když máte chuť na pomeranč, tak si ho dáte a je vám jasný, že k nám přijel úplně sám, je naprosto čistej a přitom přírodní, nejsou na něm žádný breberky a v krabici s nima se nevezl žádnej patogen, cizokrajnej brouk, had, larva, nemoc. Globalizace je jenom to, co vidíte. Ta fantastická dostupnost všeho z druhýho konce světa za směšný peníze. A pak je tam to skrytý. Mšička révokaz, importovaná breberka, která k nám dorazila před sto padesáti lety za Ameriky a na svým tažení Evropou zničila prakticky všechny vinice. Od tý doby štěpujeme všechny evropský odrůdy na americkou podnož. Peronospora a padlí (taky Amerika), kvůli kterejm běháme po vinohradu s postřikovačem a rozmetáme síru a měď. To jsou ty vedlejší účinky toho, že rostliny a zvířata cestujou po světě, jak si člověk umane.
Stejně tak kleštík včelí. Malá šestinohá breberka, která se na včelu přisaje a množí se v jejím plodu. Ten je původem z východní Asie, snad z Korejskýho poloostrova, kde parazitoval na jiný včele. Jenže tahle včela tvoří menší společenství, častěji se rojí a má pár dalších vlastností, díky nimž se kleštík nikdy nedostane do takový nadvlády, aby včely zlikvidoval. Ty naše včely se to taky naučej. Dejte jim pár tisíc let a půjde to. A do tý doby taky přežijou, to se ví. Každej rok se odrojej, někdy i dvakrát, starej nábytek a plod nechaj doma a snížej počet roztočů na minimum. Tím snížej i tlak a koncentraci virů, který kleštíci přenášej a na který vlastně nakonec včelstvo padá. Pokud ale chcete med, rojení se bráníte a včelám měníte velikost jejich prostoru, pak jste vstoupili do jejich (byť napadený) přirozenosti a včelstvo nemá šanci se bez vaší pomoci ubránit dýl než dva, možná tři roky. Pak už je jen na vás, jak šetrně si s tímhle problémem poradíte. Způsobů je řada, ale nějakej prostě použít musíte.
IMG_5254

Omyl třetí: Vinice na hlavu
To je krása, co? Ke každý hlavě kůl, k němu vyvázaná kytice z letošních letorostů. Hustej spon, protože kámo, když máš hustej spon, tak si kořeny konkurujou a jdou víc do hloubky, víš? To je pak ten terroir. Což je všechno pravda. Na Mosele třeba, na svahu nad řekou, kde se kromě břidlice sotva něco drží, leda snad pár trsů vytrvalý traviny. Někde, kde hodně fouká a kde ranní slunce rychle vysuší všechno, co noční deštík svlažil. Prostě ideální vinice.
Jakmile si pořídíte něco míň ideálního, máte problém. Třeba tam roste tráva. Trávu musíte posekat, aby nebylo pod keřema vlhko a nešířily se houbový choroby. Aby vám hrozny neshnily. K trávě se nedostanete jinak než ručně. Ručně znamená srpem a na kolenou, protože jste díky terroiru vysadili spon metr na metr a v srpnu se tam prostě jinak než po kolenou dostat nedá. Co na tom, že když si na záda vezmete postřikovač, tak poničíte víc hroznů, než kolik jich nakonec sklidíte. Máte vinici na hlavu a každej vám ji závidí. Co na tom, že na superdrahý akátový kůly nemáte zrovna teď prachy, tak tam ob rok natloukáte lískový, kvůli čemuž půlku zimy pižláte místní křaky. Co na tom, že když zrovna není větrno, tak ten balík letorostů, co jste svázali do kytice, ani omylem nemá šanci vyschnout, protože se do něj díky hustotě sponu a bujnosti réví nemá vítr ani slunce dostat.

 

Ze všeho vycházím poučen. Vinici už mám dneska na drátěnce; včely přemetám, vyřezávám plod a na jaře mi přivezou kultivátor. Protože jak říkal Albert: Idiot je ten, kdo opakuje tu samou věc, ale čeká jiný výsledky. Co tím chci říct? Abyste si dali bacha. Bacha na ty, kdo ve stejným idealizmu píšou knížky (články, blogy), který se dobře prodávaj proto, že na papíře nic plejt ani stříkat nemusíte, včely potřebujou hlavně vaše kosmický vibrace a víno z vinohradu ze zahrady spolehlivě poráží slavný francouzský drinky. Bacha na lidi jako já. Myslej to dobře, protože jsou to fanatici, ale dokud to nezačnete dělat sami, pochopíte to jenom stěží.

Máte taky svoje omyly? Podělte se!

Dec 5 17

Hlavně začni!

by Ondra

Víš, já bych strašně rád něco podobnýho dělal taky, ale ve městě tohle nejde. Stesky a fňukání. A zároveň tak trochu uspokojení, že je na co se vymlouvat. Že bych jako v parku zasadil celer? Nebo krávu přivázal k zábradlí u nás před činžákem? Na střeše pásl bych kozy a slepice měl ve výtahu? Počkej, neblbni.

DSC03904

Proč máš pocit, že když bydlíš ve městě, můžeš tak maximálně zajít jednou do týdne na náplavku a zemědělce podpořit nákupem plnýho proutěnýho košíku jejich výpěstků? Není to tak. Nejenže toho můžeš sám spousta vypěstovat (a vychovat), ale celá řada aktivit, který souvisej s potravinama, se týká hlavně jejich zpracování a konzervace. Řada zemědělců jede v létě a na podzim naplno, takže zvládaj maximálně sklízet a chtěj se toho samozřejmě co nejrychlejc zbavit. Ty máš naproti tomu času dost, takže si uděláš vejlet na Roudnicko, Mělnicko nebo Kolínsko a od části tý jejich úrody jim helfneš.

DSC04421

Budeš žasnout nad tím, jak směšně je všechno levný. Jablka, který v krámě nejdou pod pětadvacet, se v dobrým roce prodávaj od pěstitele kolem dvou korun za kilo, v horším (jako letos) jsou za pět. Stačí si říct o moštový padaný, protože je stejně sděláš na sušení během pár týdnů. Zelí stojí pár korun a koupit si takovejch dvacet hlávek tě spolehlivě zaměstná na celej upršenej víkend. Začátkem léta všude jedou samosběry jahod, domácí marmošky jsou geniální věc.

DSC04361

Pokud má sedlák i přidruženou živočišnou a chová třeba pár prasat, domluvte se s kámošema a půl pašíka si kupte. Řezník vám ho porazí a rozbourá, dostanete ho na kusy ve dvou bednách a cena bude okolo padesáti korun za kilo. Celá parta může v sobotu dělat škvarky, porcovat bůčky a mlejt klobásky. Večer to hodíte ke kámošovi na chatu, kterej má udírnu a v pondělí budete slintat a kroutit hlavou nad tím, že vás to nenapadlo dřív. Všichni budete mít zásoby famózního masa na zimu a když to někomu ukážete, budou okamžitě chtít taky, takže to za zimu otočíte ještě dvakrát. Podobnou akci můžete udělat i po dohodě s myslivcem (divočák, srnka, daněk), jen tam se moc nedá naplánovat ten čas.

DSC04373

Na farmách s krávama bejvá často mlékomat, v něm nepasterovaný mlíko, ze kterýho se daj dělat sýry, jogurty, kefíry. Nepotřebuješ místnost na zrání – mozzarela, korbáčiky nebo balkán (a spousta dalších sýrů) nezraje a jejich příprava je směšně jednoduchá. Není nic lepšího, než posnídat vlastní jogurt s domácí jahodovkou. No a upečeš si k tomu vlastní chleba, to dá rozum.

DSC04419
Krouhat zelí můžeš ve vaně, nakládat okurky v umyvadle. Včely můžeš mít na střeše nebo třeba za místní trafačkou. Můžeš se domluvit s radnicí na komunitní zahrádce v místech, který čekaj na developera nebo jinou aktivitu. Na balkoně se dá pěstovat všechno od fazolí po petržel, rajčata jsou samozřejmost, stejně jako saláty, polníčky a bylinky do kuchyně. Ve sklepě můžeš pěstovat houby, stačí na to malej regál a pár slisovanejch balíků pylin (nebo lógru). Pokud nemáš balkon, prdni si za okno pár truhlíků a místo muškátů si do nich vraž česnek, budeš naprosto unešenej tím, co jsi dokázal a návštěvy budou valit bulvy. V rohu ti může nonstop jet sušička s křížalama (jednu várku máš za 24 hodin usušenou a asi za hodinu nakrájíš další). Existuje i něco jako windowfarm (stejnojmenná firma to přepálila a krachla, ale to tě trápit nemusí).

DSC04422

Podstatný je, že tohle všechno hravě zvládneš. Stačí se do toho pustit. Stačí začít. Teoretická průprava je zadarmo, protože na všechno najdeš videonávod plus tisíc dalších tipů, co nezkurvit. Praktická část něco málo stojí, ale investuješ hlavně svůj čas. Ovšem investice je to vděčná, protože ten čas strávíš s kamarádama nad něčím, co vás všechny bude bavit a při čem se ještě něco naučíte. A to už vůbec nemluvím o přidaný hodnotě zásob pro případy blackoutu nebo o tom, že jste právě vyřešili všechny dárky k Vánocům.

DSC04424

Proč o tom píšu? Protože se najednou kolem mě vyrojilo mraky lidí, který ten krok už udělali. Vystudovali strojárnu, ale ve čtyřiceti začali péct v pekárně. Odbíhaj od archeologie k vínu, od bankovnictví k česneku, od dirigování ke kořalce. Přestali prodávat náhradní díly a začali pěstovat bylinky pro špičkový restaurace. Sekli s praxí optiků a začali sušit šunky. Strašně se báli. A teď jsou šťastný a furt kroutěj hlavou, že to neudělali dřív. I tebe to láká. A všechno si to můžeš vyzkoušet nanečisto. Hlavně to zkus. Hlavně začni. Všechno ostatní už je jako překážka na cestě, která se dá přelézt nebo obejít. Hlavně začni.

Oct 24 17

Co je to terroir?

by Ondra

Nevstávám brzo. Když se dostanu do vinohradu, je kolem půl jedenáctý. I před vinobraním to zpravidla znamená, že slunce už vysušilo hrozny, mokro tak zůstává jenom v trávě někde za keřem, kam se paprsky ještě nedobabraly. Než něco udělám, většinou se projdu po stráni a koukám, co se kde děje. Chci vidět náznaky chorob, hmyz, co a jak kvete. Seberu odpadky, co tam nafoukal vítr.IMG_4889

Nevím, co je to terroir. Nevím, jestli bych naslepo poznal víno z Prahy od vína ze Slanýho, Roudnice, Mělníka nebo Žernosek. Asi ne. Spíš ne. A jestli jo, orientoval bych se podle odrůdy a stylu vinaře, podle kyseliny a těla. Chtělo by to i znát ročník, protože patnáctka a čtrnáctka jsou možná větší rozdíl než Toskánsko a Klamovka. Ten styl vinaře, to je zvláštní věc. I když nechceš, tak se to tam obtiskne. jeden nosí na krku zlatej řetěz, další sežmoulanej světr. A takový budou i jejich vína.

IMG_7989

Moje vína jsou zvláštní. Nectím odrůdy, míchám zpravidla všechno dohromady. Bílý i modrý hrozny. Barva mě nezajímá vůbec. A chci, aby se ukázala celá vinice, ne odrůdy. Taková mantra to je. Ve skutečnosti to celý vychází z toho, jak mi kdysi učarovala jedna láhev od Marcela Deisse. A taky z touhy po originalitě, kterou ani nemusím nijak předstírat, protože se za posledních pětatřicet let stala celkem neodmyslitelnou součástí mý osobnosti. Bez popela na hlavě. Tak to prostě je.

IMG_5485

Nevím, co je to terroir. Když jste v jedenáct ve vinici, vidíte, kde se ještě drží voda. To je blbě. Kde to vyschne, to je dobře. Kam fouká, to je dobře. Kde se drží mráz, to je blbě. Kde je moc úrodná půda, to je blbě. Keř je bujnej, má strašně listí a to stíní, hrozny vlhnou a hnijou. Terroir je, když to nehnije. Asi. Když máte možnost vypěstovat zdravý hrozny, tak z nich máte šanci udělat dobrý víno.

IMG_3179

Letos jsem sbíral na šestkrát. Z prvních dvou průchodů bude jeden sud. Prvně dozrávající odrůdy. Muškát, milerka, nějaký ty rezistenty a trocha portugalu. Z dalších dvou průchodů bude taky jeden sud. Tramín, regent, zbytek millerky. Když to dokvasilo, zvědavě jsem to ochutnal, jestli tam ta Modřanská jako bude. Ale už jste někdy pili něco divokýho, načervenalýho, šťavnatě nasládlýho s jemnou muškátovou linkou? Ne, kamaráde. Takhle nechutná Modřanská, takhle chutná Winepunk. A je třeba si to přiznat.

IMG_5869

Nevím, co je to terroir. Když si vyberete debilní odrůdy, který vám nikdy pořádně nedozrajou, tak budete mít leda tak hovno a ne terroir. Když to včas nepostříkáte nebo neposekáte trávu, hrozny vám shnijou a budete mít hovna dvě. Když budete honit cukry a milerku necháte přezrát do výběru z cibéb, budete mít ty hovna možná i tři. A zatraceně ulepený.

IMG_3340

Nechci tlačit na pilu. Říká se tomu nízkointervenční vinaření. Hrozny pošlapu na vinici, dovezu domů rmut. Když je to dobrý, nechám ho ležet. Když je to horší, jde to do lisu. Tím moje práce prakticky končí. Nic do vína nepřidávám. Sířím většinou jednou, zhruba po roce. Někdy ani to ne. To je celý moje vinaření. Špetka vědomostí, minimum zkušeností, zázemí nula. Zvládne to kdokoliv, kdo má na pět obecnejch. Bez prdele.

IMG_3376

Nevím, co je to terroir. Možná je to jenom další pohádka o víně pro lidi, který v něm chtěj vidět něco víc, než co v něm skutečně je. Možná ne. Možná to funguje v Burgundsku, kde všichni jedou dvě odrůdy a parcely se po staletí sledujou a hodnotěj. Nebo je to možná tak, že terroir je možnost vypěstovat špičkový hrozny. Špičkový hrozny umožňujou kvalitní extrakci a tím plnohodnotný víno. Takže terroir je místo, kde málo mrzne, pěkně tam svítí, dobře je to odvodněný, málo úrodný, dobře fouká, dobře to vysychá.

IMG_5489

Anebo je to možná ještě jinak. Terroir jste vy, protože tam musíte vybrat takový odrůdy, aby vám dozrály. Terroir jste vy, protože se rozhodujete, kdy to seberete. Terroir jste vy, protože je buď dáte do sudu, nebo do nerezu. Terroir jste vy, protože se rozhodujete, kdy co vylisujete, kdy stočíte, kdy zasíříte, kdy nalahvujete, za kolik a komu prodáte. Třeba. Možná.

Oct 5 17

Vinobraní

by Ondra

Jedeme na návštěvu, je neděle před polednem. Jde to pomalu. Karlštejnem se dá projet jenom krokem a co chvíli to nejede vůbec. Je tu vinobraní. Co je to vinobraní? To jsou zřejmě ty motající se postavy, mraky burčáku a skákací hrad pro děcka.

DSCN0991

O den dřív jsme se s pár lidma sešli v Modřanech. Nůžky, kyblíky, bedny a hoboky. Pevný boty a šup do řádku šmikat hrozny. Tohle je pinot, tohle tramín, tady riesling. Bacha na tyhle kuličky, to je octová plíseň. Tohle je cibéba, tohle botrytida. Sebrali jsme za odpoledne přes tři metráky a to jsme si ještě stačili dát v trávě sváču a oběd, vína, kávy i čaje popít, kus opery si zazpívat.

IMG_3591

Já vím, že se prostý lid potřebuje bavit. Jen nevím, jestli je tohle ten nejlepší způsob, jak přiblížit víno naší pivní kultuře. Říkáme vinobraní, ale ve skutečnosti se nacamráme částečně zkvašeným z Moldávie a děcka zatím dováděj na gumový nafukovačce. Co kdyby těm lidem fakt ukázali vinici, dali jim kbelík a nůžky? Vždyť by jim to víno pak přece chutnalo úplně jinak.DSCN0992

Někteří z těch, co mi pomáhali sbírat, byli možná ve vinohradu úplně poprvé. Tohle je kmínek, tohle letorost, tady to na jaře zmrzlo. A když to zmrzne, kámo, úroda není žádná, ale starat se musíš tak jako tak. Jinak se nedodělá dříví a hlava půjde do háje. Bacha, tady podrůstá podnož. Tohle je barvířka, schválně si vymáčkni tu bobuli na to bílý triko. Takhle se poznává život okolo vína, ne? To je přece opravdický vinobraní.

IMG_5493

Letos poprvé za svoji vinařskou kariéru nabudu nakupovat hrozny. Mám jich dost. Dost na to, abych naplnil čtyři stopadesátkový sudy. V těch je zatím Ničibocu 2015, Pynot Pyčo z Kněží hory v Loděnici 2015, Sylván z Karlštejna 2016 a Nejsme tu sami 2016. To musí ven a k lidem. Lahvovat se bude přímo ze sudu na sklepní podlaze. A víte co? Když budete chtít, můžete se toho zúčastnit. Ne, nepotřebuju pomoct. Ale vy byste to měli vidět a zkusit si to. Protože vám pak víno bude úplně jinak chutnat.

 

Aug 15 17

Pár zahradních tipů

by Ondra

Udělej si plán. Nepostupuj chaoticky, protože potřebuješ mít přehled o tom, co budeš sázet po čem, kdy to půjde do země, jakou to chce půdu a kolik máš na tu plochu semen.DSC03755

Udělej si časový schéma. Česnek se sází v listopadu, sklízí se v červenci. Paprika, rajčata a okurky jdou ven po zmrzlejch. Ředkvičky a salát můžeš sklízet za měsíc od vysetí. Keříčkový fazole za dva. Takže po česneku klidně můžeš dát do země fazole a krásně je stihneš.

Nauč se sbírat semena. Vybírej si nejlepší rostliny a cíleně je nechávej na semeno. Neměj semena jenom z jedný rostliny, vždycky se jich snaž využít víc, ať si nesnižuješ genetickou pestrost. Pokud si každej rok koupíš F1, budeš mít sice míň práce, ale nic se nenaučíš.DSC03610

Fermentuj. Některá semena musí profermentovat, aby vyklíčila (okurka, rajče, peckoviny, jádroviny, réva). Je to taková pojistka přírody, aby se množilo jen z toho, co kolem sebe mělo zralou dužninu. Neboj se toho. Příklad na okurce: Nech okurku přezrát do žluta. Rozřízni ji a vydlabej semena. Dej je do skleničky, obsah případně zřeď, aby to teklo. Nech skleničku na kredenci, než to začne kvasit. Po dokvašení propláchni vodou, odstraň dužninu (jde sama) a semena vysuš.    

Dělej si poznámky a všechno si popiš. Když máš super rajčata, udělej si poznámku, co na nich bylo super. Velká plodnost? Chuť? Rezistence vůči plísni? Je úplně jedno, co je to za odrůdu; klidně si ji nějak pojmenuj. Příklad na rajčatech: Malý soudečky (4-6cm). Nenáročný, rezistence 8/10. Dozrávaj postupně, větví se hned u země. Skvělý na omáčku, ne tak do salátu. DSC03750

Drž se toho, co ti jde. Je možný, že tvoje půda není ideální pro mrkev. Nebo je ideální pro mrkev, ale nejde v ní cibule. Nelam to přes koleno. Pokud to opakovaně nejde, věnuj se tomu, co ti jde. Když budeš mít famózní česnek, za mrkev ho vyměníš bez problémů.

Každej rok zkus něco jinýho. Kukuřici, okru, ačokču, brokolici, kvak, červernou řepu, pórek, melouny, mák, tabák, kopr, fenykl a kmín, buráky. Člověk se musí taky nějak bavit, že jo.DSC03524

Vylepšuj půdu. Kompostuj kuchyňský zbytky, trávu, všechno. Lidi z okolí ti rádi daj trávu zadarmo. Za pár let z ní bude prima substrát. Králíkáři, slepičáři, koňáci, kozaři a ovčaři se neustále zbavujou hnoje. Ber to. Sousedi se chtěj zbavit hromady kompostu (zlato). Ber to.

Dělej si jíchu. Prostě naházej náruč kopřiv do sudu s vodou a nech je tam dva tejdny. Až ucejtíš hroznej smrad, máš jíchu hotovou. Řeď ji a zalejvej s ní.DSC03745

Shraňuj dešťovku. Pokud ji máš v zemi, před zalejváním si ji přetoč do barelu, ať nezalejváš studenou vodou. Pokud máš sud venku, čurej do něj. Rajčata zalejvej jenom ke kořenům, paprika má třeba ráda rosení listů. Všímej si, co čemu prospívá.

Dbej na opylovače. Pokud nemáš včely, pořiď si čmelínek nebo udělej domeček samotářkám. Chytit v dubnu čmeláčí matku je hračka a včela ti třeba rajčata neopylí.DSC03777

Využij slimáčí čich. Slimáky sbírej ve vlnách. Využij jejich čich a nalákej je na rozkládající se tkáň (listy kedlubnu nebo květáku maj v obchodě zadarmo, mladý listy broskví, slupky od okurek…). Nech je tam nalézt a po hodině se tam stav a překrájej je nožem. Po další hodině přijď znovu a překrájej ty, který začaly hodovat na svejch mrtvejch kámoších.

Děl se o semena. Vyměňuj semena toho, co máš vyzkoušený. Zkoušej to, co jde ostatním. Ptej se jich na typ půdy, nadmořskou vejšku, expozici. Neboj se semenných bank, jako je třeba Gengel.DSC03753

Vyzkoušej si soběstačnost. Zkus jíst týden jenom to, co si vypěstuješ. Nebo aspoň den. Jenom to. Nic nepřidávej. Ani sůl, ani chleba, nic. Tohle je fakt prča.

Nesázej cukety. Maj je všichni, spoustu jich dostaneš.

 

 

 

Jul 3 17

Píseň o vodě

by Ondra

Je půlka června a už přes měsíc pořádně nepršelo. Hrozný sucho. Teď, když to všechno potřebuje nejvíc. Vždycky, když se k nám blíží nějaká fronta, koukám s nadějí na radar. Dobřichovice to mine. Jsme spolu s Žateckem a jihem Moravy jednou z nejsušších oblastí u nás. Když jsme stavěli dům, museli jsme se napojit na kanalizaci a vodovod. Starej pětikubíkovej septik vedle původní chatky najednou osiřel. Den předtím, než přijel bagr zahrnout okolní terén, mě osvítil duch svatej a přesměroval jsem do něj okapy. I v tom nejhorším suchu tak mám čím zalejvat.

DSC_0459

Jsme uhlík. Ty i já. Naše těla. A těla všech ostatních živočichů taky. Když umíráme a naše těla padaj do hlíny, obohacujeme tak všechno to bejlí o POH. O půdní organickou hmotu. Půdní organickou hmotu tvoří jednak půdní edafon (breberky, co tam žijou), odumřelý a rozkládající se těla tvorů žijících mimo půdu, zbytky rostlin, kořeny, spady listí i splachy nejrůznějších živin, výměšky (metabolity). Kompost. Mrva. Lidově hnůj. A taky třeba to zelený z kukuřice. Půdní organická hmota je něco jako houba. To je hrozně důležitý.

DSC_0469

Na poli přede mnou hospodařilo družstvo. Jejich způsob hospodaření odráží současnou ekonomickou realitu. Nejsou to žádný idealisti s vidinou dělat lepší svět. Jsou to normální obchodníci, jejich cílem je zisk. Jede se na to, na co jsou největší dotace. Co jsou to dotace? To je systém, kdy je vám úplně jedno, k čemu to je, na co je to dobrý, co po vás zůstane. Hlavní je, že vám někdo dá prachy.

DSC_0475

Představte si ideální farmu jako uzavřenej cyklus. Zvířata, píce, zelenina, ovoce, luštěniny, brambory. Všechno, co se tu vyprodukuje, se tu taky sní, spotřebuje, vyloučí, zkompostuje, rozloží a zapraví zpátky do půdy. (Správně podotýkáte, že uzavřený cyklus to vlastně není, protože do něj prší a svítí slunce. To jsou naše zdroje energie.) Pokud je farma dobře nastavená a dobře hospodaří s místem, pak půda, o kterou se stará, nedegraduje. Především neztrácí POH. Ztrátě POH se lidově říká dehumifikace.

DSC_0470

Když po tom suchu konečně přišel déšť, pršelo ani ne 24 hodin. Napršelo zhruba 50mm srážek, což je asi desetina celoročního úhrnu. Je to dost, ale ne tolik, aby se kolem toho děly takový manévry. Hasiči čerpaj vodu ze sklepů, v Černošicích voda podemele koleje, evakuovaná škola, v Radotíně přetekly rybníky. Problém je v tom, že voda se neumí udržet. Buď ji ze střechy pošleme rovnou do kanalizace, která ji nepobere, nebo spadne na pole, kde vůbec neví kudy kam. Půda je tam vyprahlá a tvrdá jako šutr a pokud se něco vsákne, tak se s největší pravděpodobností kus pole urve a odteče po asfaltu někam do Berounky. Proč? Protože půda nemá dost organický hmoty. Uhlíku. A znovu: organická hmota je něco jako houba.

DSC_0478

Michael Pollan mluví moc pěkně o jídle. Říká jednu důležitou věc: nemůžete rozebrat jídlo na jeho elementární prvky (cukry, tuky, bílkoviny) a těma se cpát. Jídlo je komplexní záležitost a na naše zdraví (i to duševní) má zásadní vliv nejen v čem tyhle složky přijmeme, ale i jak je jíme, s kým je jíme, jakou máme náladu, jak jíme rychle a spousta dalších věcí. I když třeba nevíme, co jak funguje, tak je to zařízený tak, aby to fungovalo. Jídlo je víc než jenom součet kalorický hodnoty všech jeho složek.

DSC_0503

Celá příroda je postavená stejně. Tak, aby fungovala. Funguje i bez nás. Nemůžeme z ní vytrhnout jednu složku a čekat, že bude fungovat samostatně. Pokud půdu připravujeme o dusík, nestačí ho tam jenom doplnit v syntetický formě. Proč? Protože původní zdroj dusíku je právě organická hmota. A organická hmota je hlavně uhlík, kterej funguje jako houba a umí ten dusík v sobě udržet. Pokud nevracíme do půdy organickou hmotu, máme problém nejen s dusíkem (musíme hnojit častejc a víc, protože půda dusík neudrží), ale především s vodou, protože organická hmota v půdě umí zadržet až šestinásobek vlastní hmotnosti.

DSC_0608

Jsme tak u podstaty problému, jehož základ spočívá především ve způsobu hospodaření. V tom, kolik bude mít půda organický hmoty. Pokud (tak jako naše místní družstvo) pěstujeme na sto hektarech geneticky modifikovanou kukuřici, bude mít z hektaru výnos asi 9 tun zrna, ale asi 40 tun siláže. Siláž poputuje do bioplynky. Zrno se použije do krmný směsi pro mladý hovězí, ale metabolit (chlévská mrva) poputuje taky do bioplynky. Proč? Protože na to jsou dotace. Za navracení uhlíku do půdy vám nikdo nedá ani kačku.

DSC_1006

Po poli se párkrát projede traktor a rozháže dusíkatý hnojivo. Na jaře zase něco vyroste. Půda? To je vlastně takový držátko na tu kukuřici, aby nespadla. Všechno ostatní do ní musíme doplnit. Musíme hnojit častějc a víc, protože půda neudrží ani vodu, ani dusík. Traktor jezdí častějc. Utužuje půdu, už tak tvrdou jako kámen. Pak bude sucho. Dlouho. A pak zaprší.

Jun 29 17

Polní reality show

by Ondra

Už se touhle myšlenkou pár let zabývám. Reality show. Pět párů dostane prvního března kreditku a můžou si koupit cokoliv, co unesou na zádech. Osivo, nástroje, léky, náhradní díly, tašky, oblečení, stany, spacáky, cokoliv. O sto kilometrů dál maj připravenej pozemek s loukou, lesem, polem, řekou. Musej si postavit bydlení a začít zúrodňovat půdu. Můžou lovit tichou zbraní, pěstovat, sušit, udit, kácet, štípat, řezat. Cílem je přežít do dalšího prvního března. Nesměj žebrat, krást, brát jídlo nebo nástroje od lidí mimo show. Můžou si pomáhat. Mohli by se dokonce spojit, adekvátně by pak ale museli naložit s výhrou.

DSC03580

Když teď zjara chodím po poli, napadá mě druhá verze. Žádný kreditky, žádný lovení. Každej pár dostane v březnu hektar půdy, přístup k vodě, maringotku s kamínkama, krecht a všechno ostatní pro jednoduchej život. Cíl? Vypěstovat si dost jídla na celej rok (září – září). Bez traktoru, bez mechanizace. S rejčem a motykou. Chceš prase nebo králíky? Máš je mít. Ale krmit je budeš jenom tím, co vypěstuješ na svý půdě. Do obchodu můžeš pro sklenice, pro sůl nebo pro sirky, ale od září už pro nic k jídlu. Cílem je nejen přežít, ale i postarat se o následující rok – semena, oddenky, hlízy.

DSC03574

Pleju mrkev, nosím vodu a koukám na to svoje půlhektarový pole. Fazole? Brambory? Kolik času bych tu musel strávit? Kolik bych toho musel vypěstovat, aby mi to stačilo? Rajčata? Jakou maj energetickou hodnotu? Okurky? Vždyť je to samá voda! Přemýšlej trochu! Pšenici? Ruční mlýnek na obilí? Kapustu? Sucho! Hrozný sucho! Kdybych tu měl zalejvat všechno, stihnu to vůbec za jeden den? Stihnu pak ještě něco jinýho? Zvládnu si udělat zásoby, kdyby příští rok nevyšel? Kdyby furt pršelo? Kdyby nepršelo vůbec? Kdyby mi semena sezobali ptáci a vyžraly myši?

DSC03533

Člověk si takhle nejlíp uvědomí, jaká dřina to zemědělství musela bejt, když neexistovala mechanizace. Když neexistovaly kombajny, výkyvný sekce, přihrnovače, pluhy, diskový podmetače. Jak i místo pitomýho křoviňáku jste museli vzít do ruky srp. Uvědomí si, jak hluboce museli naši předkové přírodu vnímat, jak museli rezonovat s kořínkama a větvičkama a taky to, o co všechno naše smysly přišly. A taky to, co to znamenalo dřít. A taky to, jak je dneska jídlo katastrofálně levný. Proč katastrofálně? Protože když vás někdo (něco) donutí jíst jenom to, co si vypěstujete, navždycky to změní váš vztah k bramboře, kusu chleba, nedej bože štráfku slaniny.

DSC03523

V březnu vyšel v New Yorkeru moc pěknej článek o vertikálních farmách. Je to inspirativní čtení, protože naznačuje, kam se bude budoucnost zemědělství ubírat. Zapomeňte na bahno, motyku a konve s vodou a vydejte se vstříc bílým plášťům, rouškám, šumícím serverům a přesným dávkovačům dobrot pro hydroponicky (aeroponicky) pěstovanej polníček. Rentabilita je zatím nastavená tak, že se vyplatí pěstovat jenom tu drobnou a luxusní zeleninu. Minisaláty, rukolu, kerblíky. Něco, co můžete v New Jersey sklidit v sedmnáctým patře indoor farmy a dovézt to za pár minut na Manhattan, kde to prodáte s přehledem za strašnou řachu.

DSC03599

Jenomže tohle nejde všude. Naprostá většina světa si tenhle luxus nejen dovolit nemůže, ale hlavně by ji neudržel při životě. Výživová hodnota polníčků je totiž dost nízká a v naší stravě tak zabírá jenom malinkej kousek. Naopak nejvyšší nutriční hodnotu (pro naše podmínky) mají brambory, soja, kukuřice, kapusta, čočka a hrách. A pěstování obilovin nebo brambor v hale je zatím finančně velká utopie.

DSC03575

Podstatou těch neustále vracejících se myšlenek je zřejmě strach. Strach z disproporce mezi cenou jídla a tím, kolik práce (a půdy) je na jeho produkci potřeba. Strach z plýtvání, konce steaků a krkovice na grilu. Ale možná taky chuť. Chuť poznat celou cestu něčeho na stůl a umět si ji celou projít. Pokud máte pocit, že důsledkem týhle situace jsou farmářský tržiště zaplavený zeleninou z Makra, máte pravdu. Bez dotací je dneska zemědělství nerentabilní. A tak to i zůstane, dokud nebudeme ochotní zaplatit za kilo rajčat aspoň tři stovky.

DSC03513

Nepředstavuju si tu show. Představuju si tu realitu. To fantastický uspokojení, že jsem schopen se sám o sebe postarat. Omezit se, uskrovnit se, zabejčit se. Okopávat, hrabat, sázet, plejt, zalejvat, trhat, jíst. Hubnout a sílit zároveň. Šlachovitět, tmavnout na horkým slunci. Srůst s motykou, napojit se na hrábě. Stát se tak trochu člověkem.

May 9 17

Půst

by Ondra

První týden. Dneska to začalo. Jsem nasranej. Nic mi nechutná. Zapomněl jsem naskladnit Birrely a voda k večeři je útok na chuťový buňky. Ale vlastně je to jedno. Večeře taky stojí za prd a děti tláskající nějakou pečeni mi pijou krev. Mám to suchý špagety s parmezánem, tak si do toho dám aspoň nějaký oříšky. Hlad. Ale hlavně: po jídle nepřichází uspokojení. Deprese. A zároveň úžas nad tím, jakou důležitou roli hraje maso a alkohol v mým životě. Pokud je to takhle, pak má půst smysl. Už jenom kvůli tomu ulpívání. S tím se má bojovat. Prej.IMG_5133

Druhý týden. Birrely máme. Je to hnusný a vždycky se mi vybaví noční D1 s dodávkou ožralů, co jedou z koncertu. Mám auto na kraji Prahy, abych nad ránem dojel domů, takže stejně nemůžu chlastat. Zabitej večer. Doma si musím dát dudlíka, abych vůbec usnul. Nositelem chuti je tuk. Vraž tam kostku másla a tucet vajec. Je to tam. Je mi těžko, ale syto. Dobrý. Ořechy taky fungujou. A česnek a cibule. Chuť. Potřebuju víc chuti. Někde tu byla. Aha. Chilli. A pomazánky. Kyselý zelí, to je dobrý. Brokolice, fazole. Spát s otevřeným oknem hlavně.

IMG_5082

Třetí týden. Při dolejvání vína mě ve sklepě do nosu praštěj klobásky. Ty česnekový, co jsme dělali před Vánocema. Budou v nejlepším. A v lednici na mě vypadl Loosenův ryzlink, ďábel číhá. Když láhev ukládám zpátky, mazlím se s etiketama. Prsty mi kloužou z Burgundska přes Juru do Alsaska a obloukem přes Rýn až do Mělníka. Olíznout si teď rty by bylo kurva klišé. Odolávám. Ty vegetariánský paštiky. To je k smíchu, co? Divná hmota z nějakýho polystyrénu a fazolí, toho koření v tom, co má zamaskovat nedostatek chuti. Už chápu, proč jsou vegetaráni často tak militantní. Tady nejde o ideologii, ale o normální nasranost na celej svět. Čaj. Mám tu ty dobroty od Martina. Piju to na litry. A pak sladkosti, kterejch si normálně nevšímám. Sladký mi vlastně vůbec nic neříká, ale teď šmejdim po šuplíkách a hledám rozinky a v krámě jsem tam šoupnul pytlík žížaláků. Co naděláš. Tělo je svině.

IMG_5087

Čtvrtý týden. Birrel je hnusnej, ale je lepší z plechu než z láhve. Kdo ví, čím to mejou. Budvar je příšernej. Lobkowicz přesycenej, Platan upečenej. Viděl jsem, jak se destiluje pivo. Ta břečka, co tam po vypálení zbyde, to je tohle pivo. Vychlazený a nasycený bublinkama. Makrela, zítra chobotnice. Dneska do Sapy doplnit zásoby bylin a sojovky. To jejich čerstvý tofu, co mu za pár tejdnů zavřou garážovou výrobnu, protože všude lezou myši. Zajímavá konzistence – vlastně konzistence, to je další rozměr chuti, na kterej se nedbá. Trochu chilli a česneku. Základ dashi bujónu. Hrát si s vůněma. Kdybych bydlel někde u moře… Denně na trhu, čerstvý ryby, mořský plody, čerstvá zelenina, tak bych možná po masu ani nevzdechl. I když… bůček je bůček. Nejvíc mi vlastně chybí šunka na chleba k snídani. Tak snídám chleba s medem. Furt se cejtim tak jako ulepeně.

IMG_5114

Pátý týden. U babičky jsem si stoupnul na váhu. Vlastně nevím, co jsem čekal, protože pásek jsem si musel utáhnout, aby mi kalhoty nepadaly, ale na druhou stranu… Je to ale nerovnováhou. Něco se musí vyrovnat a postupně se to vyrovnává. Nacházíš si svoje jídla, svoje uspokojení, tělo si zvyká, lačnost žaludku klesá, lačnost mysli se upíná mimo jídlo. Kam? Koukám teď víc po holkách?

IMG_5089

Šestý týden. Masochismus. Nebo očista duše. Vážně zvažuju vegetariánství a sjíždím jejich stránky. Emotivně vyčerpávající. Záplava estrogenu a možná začnu používat krém na ruce. Krásně voní. Stavil se na oběd Óňa se ženou a s dětma. Vegetariáni. Co jíte? Ptá se jich manželka. Všechno. Všechno kromě masa. Bůček, ty vole! Bůček ničím nenahradíš. Loni jsem překládal film o umělým mase. Ne o tom ze sójy. O skutečný tkáni, kterou už uměj pěstovat v petriho miskách.

IMG_5096

Následující dva měsíce: Člověk by řekl, že jak skončí půst, tak do sebe naleje láhev toho Loosena a oslaví to. Ale ono ne. První den jsem si srknul vína a zase to vyplivl. Nakonec tu ta láhev byla rozpitá tejden. Další dny to není lepší. Ještě na začátku května piju maximálně sklenku k večeři. Nechutná mi to. Respektive chutná, ale jenom tak sklenička. Počkat, takhle přece nemůžu psát o víně, musím se vrátit do formy! Vzpomínám na Nicolase Jolyho. O tom se říká, že prakticky nepije. Třeba to je ta cesta. Střídmost sama z tebe udělá střídmého z nedonucení.

IMG_5086

A vůbec, o tom je ten proces, ne? O neulpívání. O uvědomění si vlastního těla. Vlastních potřeb, tužeb. Abychom je mohli odvrhnout, zbavit se jich a sami nad sebou tak zvítězit. A pak… Pak si je zase pomaličku pouštět k tělu.