Pravda o vymírání včel
Včelařství je jeden z nejvýnosnějších oborů v zemědělství. Návratnost investic je jeden rok, což má z plodin snad jedině česnek. Včela toho moc nepotřebuje. Dřevěnou škatuli, která se jmenuje úl. V tom nějaký rámky, nahoru střechu. Místo rozpěráku ti stačí starej šroubovák, dýmák a klobouk. Když si ty úly umíš stlouct z nějakejch prkýnek sám, máš náklady v řádech stokorun. Jeden úl ti v dobrým roce dá třicet kilo medu. Když to umíš, i padesát. Průměrná cena medu je 150 Kč/kg, při třiceti kilech medu to dělá 4500 Kč. Takže i když si koupíte všechno nový, ještě vám dost peněz zbude. Na včelaření nepotřebujete vlastní pozemek. Včelaře má každej rád a když nemáte vlastní pozemky a chcete si někam včely dát, ochotně se s vámi baví státní organizace i soukromníci.
Malinkej háček je v tom, že naučit se včelařit tak, abyste z toho měli něco víc než jen potěšení a pár zdravejch žihadel, je otázka minimálně několika let. A nemáte vyhráno, ani když se to naučíte, protože jste závislí na počasí a stejně jako u vína platí, že žádnej rok není dvakrát. Včelař prakticky neustále sleduje počasí a snaží se z něj dovodit, jestli bude snůška, jestli bude moct rozšiřovat, jestli se to nebude rojit, jestli už víčkujou, jestli matka ploduje, jestli není moc nebo málo vody, jestli déšť nespláchne mšice, jestli akát bude medovat, jestli se objeví zdobnatka na lípě, jestli je dostatek pěknejch dnů na oplodnění matek, jestli se v únoru neoteplilo moc, aby včelstvo uhřálo plod, kdyby se pak zase ochladilo… Teď k tomu přidejte průmyslový zemědělství a jeho pesticidy, hromadný úhyny, mor, kleštíka, medvědy, zloděje, žháře, nasraný sousedy nebo zvědavý děcka s kamenama a klacíkama a člověku zvenčí musí připadat, že včelař neustále s něčím bojuje a možná by bylo načase včelu zapsat do Červený knihy.
Počet včelstev u nás systematicky sledujeme od roku 1920 a kromě válečných let víme poměrně přesně, kolik včelstev se na našem území vyskutuje. Určitým problémem může být nerovnoměrná distribuce – kde je víc lidí, je i víc včelstev, protože včelař z Prahy nebude jezdit na Tachovsko jenom protože je tam je nepřevčelená krajina – ale čísla jsou neúprosný. Krátce po první světové válce u nás byla asi 4 včelstva na čtvereční kilometr. Čísla stoupaj až do revoluce, takže na počátku devadeátek máme skoro deset včelstev na kilometr, pak křivka zase malinko klesne a drží se kolem sedmi. Za pokles po revoluci může asi částečně varoóza, částečně odliv lidí do podnikání a s tím související nedostatek času na koníčky. Momentální vlna návratu k přírodě zas trochu tu sedmičku přeskočila; včelaření je móda a pouští se do něj spousta mladších ročníků, což je super.
V roce 2018 jsme tak na území republiky měli přes 770.000 včelstev na asi 62.000 včelařů. Včelaří každý stošedesátý člověk včetně mimin. Ministerstvo zemědělství stanovilo optimální počet včelstev u nás na 700.000, takže jsme lehce přes. Jsme včelařskou světovou velmocí, byť u nás fungují spíš drobní včelaři s pár úly, což je ve světě velice neobvyklé, ale pro všechny asi lepší než obří industriální farmy. Jak je to v okolních zemích? Víceméně jsme na špičce. Anglie má na kilometr asi jeden a půl včelstva, Německo je na tom podobně, Francie o něco líp, ale stejně nedosahuje ani třetiny našeho zavčelení. Pár zemí je samozřejmě před náma – třeba Řecko nebo Maďarsko. Jinak jsme ale jednou z nejzavčelenějších zemí Evropy. Celé tohle téma krásně zpracoval Kuba Dolínek na vcelky.cz, mrkněte!
Z čísel celkem jasně plyne, že o žádném vymírání včel u nás nemůže být ani řeč. Ano, chov je náročnější než dřív. Ale i tak se to pořád s přehledem vyplatí. Přesně tak. Vyplatí. A to je to klíčový slovo. Ať si romantická duše blouzní, jak chce, včely chováme především pro peníze. Buď přímo pro zisk z prodaného medu, nebo, pokud neprodáváme, abychom ušetřili za med pro rodinu. Včela je hospodářské zvíře. Včela kraňská, která se po většinou u nás chová, tu navíc ani není doma. Je to zavlečený druh, který vytlačil původní včelu tmavou. Kraňka má tu výhodu, že je mírná, tolik se nerojí, sedí na plástech a nerozbíhá se. Navíc je dál šlechtěná na mírnost a výnos, čímž ztrácí řadu dalších vlastností, které jí pomáhají přežít bez člověka.
Kde je teda problém? Právě v těch penězích. Kauzalita med = prachy je tak očividná, že si budeme rádi lhát do kapsy, že je včely třeba chránit. Je to nesmysl. Dokud bude včelaření vydělávat, žádnou ochranu nepotřebuje. Problém je jinde, totiž tam, kde ta kauzalita není takhle přímá. Kolik toho víme o pískorypce, zednici, dlouhososce, vlnařce, hedvábnici, dřevobytce, maskonosce, o drvodělkách, ruděnkách nebo ploskočelkách? Kolik toho víme o ohrožených motýlech, můrách a dalších druzích hmyzu, které jsou u nás na vymření? Nic. Že jsme kolik měsíců neviděli motýla dojde pár možná romantikům, co rádi lehaj na lukách. Že se nám prakticky ztratil okáč sklaní nebo lišaj pupalkový, ví jenom pár potřeštěnců v kostkovaný košili s mastnou hlavou a lenonkama. Říká se jim ochranáři.
Zapomeňte na včely. Všímejte si krajiny jako celku. Toho, jak mizí biotopy, remízky, škarpy. Jak všichni sekaj na tři milimetry a kolem plotu si vysázej tůje. Všímejte si tý pouště ze zámkový dlažby, asfaltu a skladovacích hal. Vypiglovanejch zahrad, kde hromada klestí v koutě je sprostý slovo, kde pavouk budí jenom hrůzu a pištění. Lidí, který v louce s trávou po kolena viděj jenom zdroj klíšťat a mravenců. Mizejících mokřadů, bahnišť, stepí, prosvětlených lesů a všeho toho, co není primárně orientovaný na výnos. Zapomeňte na včely. Pokud včely přežijou svaz a dotace přežijou všechno. Včelám pomáhá člověk, protože z nich má užitek. Krmí je, léčí je, rozšiřuje jim úl, v zimě je utepluje, vyhání od úlů žluny, brání je proti mravencům. Roli ostatního hmyzu naproti tomu neumíme úplně docenit; jen víme, že je obrovská. Chápeme jeho místo v potravním řetězci, víme o jeho opylovacích a dalších schopnostech. Jenže ze střevlíka nebo páchníka toho moc nekápne, takže jsou nám narozdíl od včel šumák. A to je velká chyba.
Nejsem si úplně jistý, jestli jsou vaše vývody správné. Když spočítáte, kolik hodin strávíte ročně na 1 včelstvo, zjistíte, že to finančně není zas tak velká výhra. Pokud jste mladý důchodce a ještě k tomu potřebujete najít místo, kde vás nikdo nebude otravovat, pak jste u včel správně. Ale prosím, na hodinu vám to fakt nevyjde jako výdělečná činnost. Ale to máte se vším, pokud budete mít 6 slepic a budete prodávat vajíčka, tak ta výtěžnost bude zcela jiná, pokud jich budete mít 30 (nebo 20 úlů).
Mám 30 – 40 včelstev na čtyřech stanovištích, a protože mě čas opravdu tlačí, mám docela dobře spočítané hodiny, které u včel trávím. Včelařství mi pořád vychází jako nejlukrativnější zemědělský obor, navíc s naprosto minimálním vstupními náklady. Nepotřebujete pozemky, traktory atd. Máte pravdu, s prací v kanclu se to platově srovnat nedá. A možná, že až budu pěstovat shii-take, taky mi včelaření bude připadat jako chudý příbuzný.
Ale o to nejde. Pointu článku jste asi pochopil: ostatní hmyz je narozdíl od včel nevýdělečný, nepochutnáváme si na jeho medu a proto se o něj nestaráme. Právě ten potřebuje ochranu.
souhlas s článkem.
navíc včely jsou něco, čemu kdyby hrozilo vyhynutí, si člověk namnoží.
když jsem se pána z ÚKZÚZ ptala, jak je možné schválit postřiky, které likvidují ve velkém hmyz, díval se nechápavě a říkal, že přece každý, kdo stříká, má povinnost dát včelařům vědět, aby si zavřeli včely. O vymírání hmyzu (je tomu rok zpět) mu nebylo ničeho známo.
Doufám, že byl v té instituci výjimkou..
Ano. Hlášení postřiků je novinka. A pravda je, že zemědělci to skutečně hlásí. Ty maily vypadají asi takto:
Dobrý den, společnost XXXXXX a.s. dle nové vyhlášky zákona §51 oznamuje že ve dnech od 12.4.2018 do 16.4.2018 bude probíhat ošetření řepky ozimé přípravkem NURELLE -D v dávce 0,6 l / ha na blocích č. 4001/2,4002,8301/22,
8301/6,1301/18,2401/14,3306/16,3307/9,4305/11,4305/17,4305/4,5401/1,6301/16,6301/18,6405/6
číslo čtverce 750-1040 < br style="background-color: transparent; border-image-outset: 0; border-image-repeat: stretch; border-image-slice: 100%; border-image-source: none; border-image-width: 1; clear: none; color: #000000; display: inline; font-family: Arial,Helvetica,sans-serif; font-size: 12px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; height: auto; letter-spacing: normal; orphans: 2; text-align: left; text-decoration: none; text-indent: 0px; text-transform: none; visibility: visible; -webkit-text-stroke-width: 0px; white-space: normal; word-spacing: 0px; border-width: 0px; border-color: #000000; border-style: none; padding: 0px;" />
S pozdravem, XXXXXX
Agronom XXXXXX tel. XXXXXXX
To je jeden ze 48 zemědělců (snad proto si ten mail neumí ani zformátovat), kteří hospodaří do 3 km od jednoho z mých stanovišť, který mi radí, abych si na 4 dny v době potenciálně největší snůšky zavřel včely. Těch zbylých 47 samozřejmě stříká v jiný termín, takže včely budou pravděpodobně žrát suchý z nosu.
Ptal jsem se onehdá střevlíka, jestli mu to taky někdo řekl. Prý dostal obálku s modrým pruhem, ale nestihnul si ji vyzvednout.