Zodpovědnost

Denně jezdím na Tursko. Poslední vesnice před Turskem jsou Velký Přílepy. Loni v létě tam rozkopali křižovatku. Stavba zhruba deset na deset metrů, nějakej ten pruh uzavřeli, ale furt se dalo jezdit. Ovšem ty kolony. Co tam tak dlouho dělaj? Říkal si každej, kdo tamtudy jezdil. Těžko říct. Občas tam někdo byl, občas ne, rozkopáno ale bylo furt. Tejden. Dva tejdny. Měsíc. Dva měsíce. Tři měsíce. Půl roku. Večer jsem se pro pobavení díval na video, ja v Holandsku vyměnili během noci celej dálniční most o osmi pruzích. Během noci.

Po půl roce křižovatku otevřeli. Dřív tam nebyly semafory, teď tam jsou. Fajn, aspoň můžou lidi přejít. Ale kolony jsou dál. Stokrát větší než před stavbou. Ráno směrem na Prahu, odpoledne ven z města. Koukám se pro pobavení na videa o tom, jak Elon Musk vysvětluje přistávací systém Falconu Heavy. Najde si to plošinu, zaměří ji, obrátí se, zapne brzdící motory, přistane. Pohodička. Máme kamery, který uměj rozpoznat obličej a srovnat ho s databází miliónů dalších obličejů. Máme nanoboty a stroječky, co putujou cévama a hledaj výduť. Když si lehneš na trávu s časákem, záběr z družice je schopen rozlišit, co si čteš za článek a srovná ho s miliónem dalších článků. Ale neumíme postavit křižovatku tak, aby ráno byla zelená dýl jedním směrem a večer tím druhým.

V čem je problém? Představte si, že chcete doma sušit šunky. Chcete to dělat dobře, pocitvě a legálně. Vyzbrojeni optimismem zajdete na potravinářskou inspekci s prosbou o konzultaci. Dobrý den, já jsem Ondra a chci dělat tohle a tohle. Odkážete mě na nějaký příklad dobré praxe, abych splnil všechno to, co splnit mám? Ne. Takhle to tady nefunguje. Přečtěte si zákon, postavte to. My vás pak přijdeme zkontrolovat a pokud se nám něco nebude líbit, dáme vám pokutu.

Takhle nějak funguje náš stát. Dobře je to vidět tam, kde komplikovanost zdánlivě jednoduchých procedur člověku až bere dech. Třeba taková banalita jako kolky. Takzvané kontrolní pásky, kterými se značí líh. Značit líh může pouze takzvaná osoba povinná značit líh, přičemž stát se touto osobou je velká procedura. Na jejím začátku musíte přinést třeba potvrzení o bezdlužnosti. Ne, nestačí čestný prohlášení, že nikomu nic nedlužíte. Je třeba obeslat všechny zdravotní pojišťovny, který u nás fungujou, a vyžádat si od nich potvrzení, že nic nedlužíte. Bez ohledu na to, jestli jste u nich někdy byli nebo nebyli registrovaní. Pak musíte obeslat finanční úřad a správu sociálního zabezpečení (pominu absurditu, že v případě finančáku dostáváte potvrzení od instituce, která ho po vás vyžaduje, protože Celní správa patří pod MInisterstvo financí). Tohle všechno musíte udělat za jednoho jednatele, za druhýho jednatele a pak ještě za s.r.o. jako takové. Zatímco u jedný pojišťovny maj na všechno jednoduchý webový formulář a potvrzení vám vyřídí do pár minut, jiný ústavy musí mít žádost datovkou, u dalších pak požadují dopis s písemnou suplikou. Výsledkem je, že u VZP dostanete potřebný lejstro hned, u Revírní bratrské pokladny na něj čekáte zákonem povolený měsíc. Vtip je v tom, že bezdlužnost nesmí být starší třiceti dnů, takže první potvrzení vám propadne ještě dřív, než to poslední někdo vyřídí. A když i tohle zvládnete, máte splněnou první kolonku ze čtyřstránkovýho formuláře.

Následuje vybavení podniku kamerovým systémem a serverem pro záznam a přenos dat. Čtyři kamery s plným HD rozlišením, dálkově ovladatelným natáčením a 24x zoomem, to je poměrně slušný datový tok, který místní provider nezvládá, takže připočtěte optickou přípojku nebo aspoň satelit. Nesmíme zapomenout na kauce, takzvané zajištění daně na konkrétní daňový sklad a další kauci na samotný značení lihu. Vše splníte a dostáváte se konečně k výsledku: můžete si od státu koupit kolky. Kolek musíte nalepit přes víčko tak, aby se otevřením spotřebitelského balení zaručeně znehodnotil. Kolek samozřejmě není samolepka, aby to nebylo moc jednoduchý. Musíte si najít lepidlo, který bezpečně zvládá kombinaci papír na sklo, dřevo a plast a matlat je štětečkem. Doporučení na něco spolehlivýho? Ne, Celní správa nedoporučuje. Ale dá vám pokutu, pokud to netrefíte. Teď všechno zaznamenejte to tří nepropojených webových formulářů (do každého se přihlašuje jinak a jinde) a přepište to třikrát na různý papíry, který musíte archivovat.

Fascinuje mě na tom jedna věc. Ta obrovská propast mezi naprostou nekompetentností státní správy na straně jedné, a obrovskou odvahou, houževnatostí, vynalézavostí a učenlivostí soukromýho sektoru. Hluboce smekám před kýmkoliv, kdo u nás dneska podniká. To, co předváděj úředníci, je čírý zoufalství. Je vlastně úplně jedno, jestli je jejich snahou vybírat spravedlivě daně nebo tyranizovat všechny okolo. Pokud to děláte takhle debilně, vyjde to nastejno.

Každým krokem jako by stát dával ruce pryč od jakýkoliv zodpovědnosti. Dychtivě ji přenáší na podnikatele, ale vzápětí škodolibě trestá jakýkoliv pochybení, byť si za něj svým fungováním paradoxně může sám. Nedospěle. Jako by odmítal jakoukoliv zodpovědnost. Stát? Možná se pletu. Možná je to jenom tím, jak funguje systém postavený na úřednictvu, který se snaží, aby poddaní dodržovali zákony. Zákony tak nesmyslný, že je nemohl napsat nikdo, kdo by si jen na chvíli zkusil je dodržovat. Tak komplikovaný, že jim ani úředníci sami nerozuměj, navíc neustále doplňovaný novelama a odkazující na mraky vyhlášek a nařízení. Že v takovým chaosu odmítaj přijmout zodpovědost za vlastní rozhodnutí, vlastně ani není divu.