Skip to content

Jaro

by Ondra on March 21st, 2020

Vstávám brzy, buděj mě děti. Nechoděj do školy, škola je zavřená. I tak vstávaj brzy. Ptáci řvou. Píp, píp. Tak nějak řvou. Vyhlídnu z okna a vidím ve světě jaro. Jehnědy a kvetoucí myrobalány. Meruňky. I ty naše. Příští tejden zmrznou. To se stane. Zas bude něco jinýho. Ráno je klidný, tichý. Nasnídám se a jedu do práce. Dneska budu zcezovat likér z bylin, exportovat sud z výrobny do skladu, čistit kolonu a připravovat ji na pálení ginu. Venku je kráně, ptáci řvou. Na silnicích skoro nikdo.

Úmrtnost na konkrétní chorobu se označuje jako úmrtnost. Úmrtnost na koronavirus celosvětově je 3,4%. To znamená, že na nemoc zemře 3,4% nakažených. Sezónní chřipka mívá úmrtnost kolem 1%. V Číně zemřelo na koronavirus celkem 3200 lidí. Na následky autonehody tamtéž to loni bylo 218.000. Skoro stokrát tolik. Znečištění ovzduší zabije v Číně asi 4000 lidí denně. V USA zemře následkem obezity 300.000 lidí ročně. Na kardiovaskulární choroby tam zemře 1 ze 4 lidí, to je asi 650.000 lidí za rok.

Ulice jsou vylidněný. Ostrej kontrast k dychtivýmu jaru. Rozoraný meze, březová míza a setí mrkve. Vařím si kafe. Mám rád turka a nikdy jsem nepřišel na chuť těm řídkejm a kyselejm břečkám, co servírujou v moderních hospodách. Víš, turek není dobrej na játra. A taky tohle dělá a tamto se slinivkou a vůbec, jsi prostě debil. Řekl mi jeden kluk v kostkovaný košili z Karlína. Vypadal jako dřevorubec, ale sekyru bych mu do ruky fakt nesvěřil. Píp, píp. Ptáci řvou.

V první světový válce umřelo 20 miliónů lidí. V druhý světový 75 miliónů. Maův Velký skok si v Číně vyžádal 18-45 miliónů životů. Sto let komunismu znamenalo 100 miliónů obětí. Všechno zbytečná smrt. Zbytečná.

Počkej, to přece nemůžeš srovnávat. Když je někdo blbej, tak je to jeho mínus. Ale tohle je nakažlivý. Ale co děti? Když jsou debilové jejich rodiče a budou je cpát brambůrkama, jak k tomu ty děcka přijdou? A když tě nějakej kretén v bavoráku sejme ve vesnici, protože tam nutně musí jet kilo? No jasně, je to z kopce. Žiju v Karviný, v Chomutově nebo já nevím kde a mám to tady rád. Taky si za to můžu sám, že umřu o deset let dřív? Těžko říct. Asi jo. Kdysi jsem v nějakým Cílkovi četl větu, že kdybychom věnovali tolik pozornosti bezpečnosti na silnicích, jako jí věnujeme kouření, budeme jezdit obrněnýma transportérama po 100 metrů široký dálnici rychlostí 20km/h. A co když začneme věnovat pozornost všem těm turkům? Chlastu? Únavě za volantem? Cukru a pečivu? Rakovině tlustýho střeva? Stresu?

25.000 lidí denně zemře na následky podvýživy. Každoročně na nedostatek jídla umírá 3,1 miliónu dětí. 8 miliónů lidí ročně zemře na následky kouření tabáku. 3 milióny lidí ročně zemře na následky nezodpovědného pití alkoholu. 2,9 miliónu lidí ročně zemře na cukrovku. Zavřel kvůli tomu někdo školy? Obklíčili kvůli tomu vojáci nějaký města? Změnil kvůli tomu někdo systém výuky? Prodává se teď cukr jen po schválení ošetřujícího lékaře? Je cola dostupná od 18 let?

Pro stát jsi jenom číslo. Stát zajímá, kolik platíš na daních a kolik odvádíš na sociálním a zdravotním. Jak dlouho tě musí léčit a jak dlouho tu budeš strašit, protože ti běží důchod, že jo. Kolik lidí na světě nakonec umře na koronavirus? Desítky tisíc? Stovky tisíc? Možná. Možná budu mezi nima i já. Možná někdo z naší rodiny. Je to smutný. Ale z hlediska statistiky to nehraje absolutně žádnou roli. Bolet to bude bližní. Stát ne. Co bolí stát? Stát bolí, že se nemaká. Neplatěj se daně, protože se nevydělává. Naopak, doplácí se na všechny, protože všichni dřepěj doma. Paradoxně jim to nařizuje sám stát. Ale proč? Protože stát reprezentujou politici. A politici chtěj, aby je zase někdo zvolil. Nikdo si netroufne říct: k čertu s pár týpkama, někdo to prostě musí odnést.

Asi 6000 lidí ročně zemře na zásah bleskem. V Americe zemře 6000 lidí ročně jen protože textuje během řízení. V Africe zabije 2900 lidí ročně hroch. Každoročně zabije 750.000 lidí komár, 100.000 lidí had a 30.000 lidí pes. Je to hrozný. Ale hroutí se kvůli tomu zdravotnictví? Ne. To se hroutí kvůli dementům, který stojej ve frontě před Motolem na test, i když jim nic neni. Navíc tam pravděpodobně něco chytnou.

Nemám rád apokalyptický vize. Zároveň nejsem cynik. Roušky jsou fajn a vlastně i celkem sexy. Neberu je jako omezení. Na našem životě se jinak vlastně nic nezměnilo. V hospodě jsem dlouho nebyl, kino mám v piči. Opera mě ba, ale když teď na webu všechny představení z MET nebo od berlínskejch filharmoniků, je mi fajn i doma u kompu. Do lesa se smí, na pole, do sadu a do vinohradu zatím taky. Jen je mi líto těch, kdo se třeba těšili na rande. Chápeš to, je ti třináct, chceš se poprvé líbat s holkou a najednou máte oba hadr na ksichtě a můžete si maximálně posílat hanbatý fotky.

Večer sedím u ohně, peču si karcinogenního buřta a zakusuju k němu složitý uhlovodany. Zajímalo by mě, na co umřu. Hlady? To asi ne. Jídla si umím vypěstovat dost. Jako lihovarník na játra? Zemřel přirozenou smrtí, bude se psát na tom parte. Na cukrovku? Na Alzheimera? Na přechodu? Třeba mě zabije nějakej nasranej týpek potom, co si tohle přečte. Ptáci mi k tomu řvou. Píp, píp.

4 Comments
  1. Honza permalink

    Dovolil bych si navrhnout změnu titulku: Jaro, pyčo.

    Neviděl bych to tak černobíle, ale jo, něco na tom je.

  2. Honza Hrbek permalink

    Zase dobře napsaný, to beru. Tu formu. Ale jestli von ten průser nebude v tom, že zatímco na žvára, chlast, raka a bouračky lidi padaj, hekaj a umíraj tak nějak rovnoměrně v průběhu času a to naše slavný zdravotnictví už je na ty počty tak nějak nastavený, tak tenhle virus hupsne na velké množství lidí naráz a najednou máš během týdne tisíce gerontů, co lapaj po dechu a volaj 155 (vlastně oni už ne – nemůžou, protože maj plíce plný vody, volaj asi spíš jejich vyděšený děti..). A chtěl bych vidět toho, kdo bude mít koule podškrábnout befel, aby jim dispečerka do telefonu řekla: “Sorry týpku, není pro tebe dejchač. Špatná karma asi”. Ty to nebudeš. Politika v tom nebude, možná svědomí, Nevím.. Jo a poznámka: úmrtnost x smrtnost. Bacha na to. Píp píp.

  3. To je přesně to, co říct nejde. To víme všichni. Hraničilo by to s eugenikou a tam už jsme byli. Pozastavuju se jen nad tím, na jaký počty smrtí si jsme schopný zvyknout, když to stoupá pomalu a jak všichni vyšilujou, když to přijde najednou.

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS