Co by chtěly technologie

Když lidstvo pochopilo význam průmyslové revoluce, začalo spřádat plány na budoucnost. Zásadní slovo mělo nadšení (konec otročiny, stroje to udělaj za nás), které rychle vystřídaly obavy (když to za nás udělaj stroje, kdo nám zaplatí?). Časem se ukázalo, že stroje lidem práci neberou, ale přidělávaj. Zastanou sice tu největší rachotu, ale rozhodně není pravda, že na ten čas, který jim ušetřil stroj, se člověk natáhne na mez a bude koukat na mraky. Práce je totiž nekonečně. Čeho se lidem naopak nedostává, je čas. Času není nikdy dost.

Svébytně se k technologiím postavila americká sekta Amishů. Amishové jsou novokřtěnci (podobně jako na Moravě byli třeba Habáni) původem ze Švýcar, kteří v Americe našli relativní náboženskou svobodu. Jejich krédem je (kromě víry) jednoduchost, komunita a soběstačnost. Hodně jich je v Pennsylvánii, Ohiu a Indianě, ale jsou i na dalších místech. Poznáte je snadno. Chlapi maj vousy, košili, kšandy a slamák, ženský čepec a dlouhý šaty. Amishové vědí, že práce má svůj smysl. Nejezděj autama, maj bryčku za koně. Okolí je často považuje za zpátečníky nebo podivíny, kterým se pokrok protiví. Tvrdí se o nich, že nevyužívají moderní technologie. Jenže to není pravda. Amishové mají často špičkový počítače, který ovládají třeba jejich dřevoobráběcí stroje (hodně pracujou se dřevem). Doma sice nemají elektřinu, ale k práci si klidně nakopnou dieselovej generátor. Auto normálně nepoužívaj, ale klidně se jím nechaj svézt.

Na první pohled se může zdát, že je v tom zásadní rozpor. Ale není. Snahou Amishů není žít zpátečnicky a ošklivit si všechny výdobytky moderního světa. Pouze kladou důraz na rodinu a její soudržnost, na komunitu a její fungování, na soběstačnost a relativní nezávislost na okolním světě. Moderní technologie uměj používat, ale straněj se jich, aby jim neodlákávaly soudruhy do virtuálních světů, aby se navzájem jeden druhému neodcizovali, a aby společně strávený čas tmelil jejich způsob života. Jdou na to chytře, ale nikoliv úporně dogmaticky. Dokladem toho je třeba takzvaná rumspringa – zhruba dva roky volna, který si každej Amish musí projít mimo společenství. Prostě je na prahu dospělosti vyženou na zkušenou do světa, kde neplatěj jejich pravidla. Užijou si všeho pozlátka v době, kdy to tělo (i duch) nejvíc potřebuje, aby se na konci svobodně rozhodli, jakej život chtěj vést. V průměru se jich do komunity vrací přes 80%.

Nemohl bych žít jako Amish. Šle by mě sice bavily, ale nerostou mi vousy a nezvládal bych nábožensky spořádanej život a spoustu dalších věcí, který jsou bytostně komunitní. Co ale jejich kultuře naopak závidím, je nadhled nad invazí moderních technologií a nad tím, jestli nám tyhle výdobytky skutečně život ulehčujou nebo naopak. Pokud budete ve společnosti neustále čučet do mobilu, pak se zřejmě neseznámíte s někým, kdo jede vedle vás a čučí do něj taky. Pevně věřím, že se seznámíte jinak, třeba právě díky těm technologiím. Co mě ale trochu zaráží, je odosobnění a absence člověčismu ve vztahu k okolnímu světu. Mám totiž dojem, že řada věcí v našich životech je postavená na doteku, citu, vůni. Na něčem, co se z podstaty nedá převést do dat nebo lajkovacích gifů.

Zemědělství je jednou z nich. Dotek půdy, listů, květu nebo plodu, chůze bosou nohou po zemi, kontakt s vodou a větrem, vůně plodujícího včelstva, ale i vůně kompostu a tlejícího listí, to všechno jsou věci, který nikomu messengerem nepošlete. Vztahy s dalšíma lidma jsou hned tou druhou. Můžete projít stovky fotek na Tinderu, ale nikdy z toho nepoznáte, jak ta holka voní a jakou má kůži. A pokud jste na tom s nosem jako já, máte zásadní problém. Jestli s váma vůně takhle necloumaj, zkuste si někdy vypnout navigaci. Po ulicích normálně choděj lidi, kterejch se můžete zeptat na cestu. Navíc se zaručeně dostanete do míst, kam se budete chtít ještě někdy vrátit. Celý mi to trochu připomíná právě tu průmyslovou revoluci. Kdybychom si nechali život ulehčovat a zatím se natáhli na mez a koukali na ty mraky, svět by asi neuháněl tak rychle kupředu, ale lidi by možná byli víc v klidu. Nejvíc mi na tom ale vadí, že se na mraky koukáme na displeji, namísto abychom zvedli hlavu.

Nejsem staromilec a technologie považuju za výbornou věc. Stejně jako Amishové mám jen pocit, že bychom měli víc přemejšlet nad tím, kde nám skutečně můžou pomoct, a kde nám přidělávaj práci, okrádaj nás o čas a simulujou skutečnej svět, abychom se náhodou neodřeli o kůru, nespálili o táborák, nezabloudili v parčíku nebo nešlápli do mokrýho. Na řadu technologií se těším moc. Třeba na samořiditelný auta. Míra bezohledný nenávisti a egomaniakální demence, kterou předváděj řidiči na silnicích, je přesně ten příklad toho, co by měl pokrok odbourat. Pokud ale ztechnologizujeme potraviny, stanou se čistě utilitární záležitostí, která slouží toliko k nasycení. Jenže právě pokrok přispěl k tomu, že tím už naše jídlo není. Stejně jako (při vší úctě k Tinderu) nejsou naše vztahy jenom k saturaci sexuálních potřeb a k plození dětí.

Kevin Kelly o tom napsal zajímavou knížku. Jmenuje se What Technology Wants. Pěkně v ní popisuje, že technologie (technium jakožto entita) se vlastně chová jako subjekt, který má všechny charakteristiky bytosti. Ta se hodlá nejen udržovat při životě a rozmnožovat, ale navíc kolem sebe vytváří podpůrnou síť, jejímž cílem je pevněji zatínat drápky do našich životů a dělat z nás vlastní periferie, které slouží k obohacení jí samé. Napadá mě přirovnání k byrokracii, která funguje velice podobně. Stejně tak se dá říct, že podobně se chová superorganizmus, což je třeba včelstvo. Nebo lidstvo jako celek.

Nemohl bych žít jako Amish. Jedno ale vím jistě. Chci žít tak, abych mohl nohama chodit po zemi, dotýkat se hlíny, ochutnávat ovoce a očuchávat svoje oblíbený holky. Chtěl bych se naučit mít svoje technologie pod kontrolou a dávat jim jen tolik váhy, kolik si opravdu zaslouží. Navigace je fajn, pokud mi pomůže se dostat rychlejc za rodinou, takže si budu moct s dětma stavět z lega. Telefon je fajn, když s ním můžu přivolat pomoc. Internet je fajn, pokud mi pomáhá dostat se k vědomostem, který bych jinak těžko získával. Nechci ale díky technologiím ztratit schopnost poznat, kde je sever. Nechci přijít o orientační smysl. Chci umět poznat po čuchu, jak na tom je který včelstvo. Chci umět podle chuti poznat zralost hroznu. A byl bych moc rád, kdyby to uměly i moje děti.