O skromnosti, mysticizmu a Autentistech

Čím si člověk zasloužil pověst tvůrce, je jasný. Mrtě přetvořenýho, ty rygoly a silnice, koleje a hřiště, hotely a vinice. Stvořitel sám snad ani tolik neudělal – vždyť jen nastartoval fyzikální zákony; a to ještě tak vtipně, že si je ani sami nedovedeme vysvětlit.

Brian Greene se stejně jako Stephen Hawking ve svých knihách shodně ptají, kdeže je ve fyzikálním uchopení vesmíru místo pro Boha. Ono tam je, ale svým postupným chápáním ho neustále zmenšujeme. Jenže to nijak nevadí, protože sama singularita je taky celkem drobná záležitost a jenom masivní fluktuace Higgsova pole z ní dělaj něco divnějšího, než je ta nudná špendlíková hlavička.

Naše postupná penetrace vědění o světě nás naplňuje stvořitelskou pýchou. Jako by samo porozumění dělalo z chápajícího tvůrce. Ale jsme to snad my, kdo vymyslel dodatečný dimenze nakupování, modely proudění vzduchu nebo lyžování? Problém lidstva tkví v tom, že poznání ztotožňujeme se samotnou pravdou. Ale zatímco většina pravdy je nám skryta, poznání (narozdíl od pravdy) je ona ἀλήθεια, která nám říká, co z pravdy už jsme odhalili. Dobrý vinař je tak podle mě ten, jehož místo je ve skromnosti, v pokoře. Ten, kdo si nehraje na tvůrce, spíš na příjemce milosti přírody a jejích rozmarů; člověk trpělivě odkrývající dokonalost, která nevzniká jeho přičiněním.

Je otázka, nakolik se Autentisté tomuhle krédu (který je moje vlastní, ne jejich) blíží. Jsou na počátku, hledají sami sebe a svoje styčnoplochy. Jejich sdružení je neformální a neprávní, spíš než cokoliv jinýho představuje obchodní značku, která se trochu veze na marketingový vlně zájmu o jinakost a podivínství, včetně klišé typu bio a organika. Možná mám větší šanci, že v lidech s áčkovou nálepkou snáz najdu někoho, kdo dobře rezonuje s mou vlastní hudbou sfér. Možná mi vína Autentistů budou chutnat víc než jiný. Ale jenom možná. Bořetická večeře Autentistů a jejich přátel (včetně sklepního drobnoputování) měla být vlastně tématem tohodle článku. Ale já asi neumím napsat popis několika chodů a vín, takže to ani nebudu zkoušet. Přečtěte si to tady. Spíš mi stojí za to vypíchnout dva důležitý body: 1) Takováhle prezentace jídla a vína, sklepů a názorů by vlastně neměla být určená pro ty, kdo Autentisty znají, jejich vína pijí a sdílejí s nimi důležitý prvky pohledu na věc. Měli by si to dát hlavně ti, kdo o nich nikdy neslyšeli. 2) Autentisti udělali prvních pár krůčků do světa a možná je na čase, aby jejich sdružení definovalo něco víc, než jen obchodní zájmy a krédo věrohodného vína. Mohl by to být třeba manifest skromnosti a pokory? Sám vnímám přírodní přístup (a teda i svůj vlastní) k vínu jako mystiku, protože naplňuje všechny čtyři Jamesovy základní charakteristiky: Víno je zkušenost, kterou nelze vyjádřit slovy. Můžeme se znažit svůj dojem popsat, ale nikdy tím nevyjádříme jeho obsah. Absence teoretického vědění je nahrazena intuicí a náhledem; to je osvícení a svět ve svojí celistvosti. Vinař vnímá svou úlohu jako pasivní. Ať studuje či praktikuje, zkušenost přichází sama a není člověkem ovladatelná. Mystické zkušenosti jsou stejně jako víno přechodné, přicházejí a odcházejí. Víno se zrodí a vypije.

Aniž bych jim chtěl předhazovat vlastní názory na svět, přijde mi, že čím víc budeme chápat víno jako přírodu, tím víc budeme chápat i autenti(sti)ckou produkci a pravda je, že k pochopení nám vysvětlení nepomůže. Zkušenost je jak nepřenosná, tak jakzykem nesdělitelná. Nicméně afinitu k přírodě mají vína s áčkem společnou i bez manifestu.