Jak se množí brtníci

Baškirsko musí být parádní kus země. Je tam sice o něco chladněji než u nás (zimní průměr kolem 2°C, letní kolem 18°C), ale daří se tam melounům i rajčatům. Ale mají tam lipový lesy s příměsí borovic a bříz, svahy nad řekama, kde teče fakt H2O! Pravděpodobně to jinak bude vodkou a medvědem zamořená oblast, kde neuděláte krok bez pušky a sítě proti komárům. Ale nejen medvěd je tu brtník. Je to jedna ze zemí, kde se nepřetržitě praktikuje brtnictví ve svý původní podobě se vším, co k tomu patří. Včetně lezení po stromech s dřevěným kyblíkem přes rameno. Video za tisíc slov.

Lípy jsou pro lesní včelaření obří plus. Jejich doba květu je kolem dvou až tří týdnů, což je čas, kdy včelstvo běžně domů přinese až kilo nektaru denně. Navíc na kvetení často navazuje (nebo se s ním i prolíná) medovicová snůška, což přínos ještě zvyšuje. Jde to ale i bez lip. V normální krajině je snůšky dost. Právě takhle (v dutinách stromů) včely žily odnepaměti. V Polsku už pochopili, že k některým řemeslům je fajn se po stovce let vrátit. Před časem vyslali Baškirska na učenou tým včelařů, z nichž budou brtníci v místních národních parcích. Právě o tom je tenhle filmeček Baškirský med.

Kromě Baškirska se tým inspiroval i na Ukrajině, v Bělorusku nebo v Litvě. Po pár letech (akce probíhala v roce 2006) si už Polsko množí svoje vlastní brtníky přímo v národních parcích (třeba Spalski Park Krajobrazowy). Mimo parky to je ale většinou potíž. Ukázalo se, že největší překážkou brtnictví je intenzivní hospodaření v lesích a tím pádem nedostatek stromů na brť se hodících. Na Ukrajině se proto používá spíš metoda přivazování klátů na stromy. Litevci zase tvrdí, že dneska se v civilizaci nejlíp brtničí na hřbitovech. Tam je totiž obřích stromů dostatek.

Tohle mě prostě fascinuje. Lezení po stromech má v sobě něco z dětství a to dobrodružství s medem na konci, to už je čirá fantazie.

Bavilo by vás brtničit?