Pár slov o javorové míze

Skončilo to. U nás v nížině je po javorech a další etapa bude zas až za rok. Pro mě to bylo letos poprvé. Byl jsem javorovej panic. Nic se nevyrovná tomu, když javorovou mízu ochutnáte poprvé. Je to něco jako nápoj entů. Voda, ale přece ne voda. Mírně sladká, úžasně měkká a lahodná. Tiší hlad a dodává energii, skvěle funguje v období půstu. Prostě pecka.

Vzpomínám, jak jsem před pěti lety prosil Hynka Hrušku z farmy Pod Dračím kamenem, aby mi k tomu něco řekl. Nic se k tomu říct nedá, vysvětloval. Je to ta nejsnazší věc na světě. Pak jsem zas dva roky hledal někoho, kdo pojede do Kanady, aby mi přivezl kohouty. Kanadský a americky eshopy se s váma totiž nebudou vůbec bavit, pokud nemáte kreditku. A světe div se, většina z nás má debetku, byť tomu kreditka říkáme. Naštěstí si jeden podnikavej pán řekl, že je sem doveze. Rád mu dělám reklamu.

Takže znovu – nic na tom není. Stačí mít vrtačku a vrták do dřeva 0.8cm. Vyhlídnete si statnej javor a metr nad zemí navrtáte asi 3cm hlubokou díru s mírným sklonem dolů. Zasunete kohoutek, nasadíte na něj hadičku a tu nasměrujete do nádoby pod stromem. Koukáte se, jak to během prvních pár minut začne kapat (už vrták jste vytáhli mokrej). Pak jdete domů a stavíte se druhej den. To je celý. Mízu buď pijete surovou, nebo ji necháte zkvasit na osvěžující limonádu, nebo ji koncentrujete na sirup. Březová míza funguje podobně, jen má míň cukru. O tom, jak je pití mízy zdravý, si přečtěte tady. Ano, tečou i další stromy. Jasany, jilmy, habry… Na cukr vítězí javory klen a mléč, originál javor cukrový (jako v Kanadě) u nás volně neroste.

Doma máte den a noc na to, abyste vymysleli, co s tou mízou budete dělat. Jeden strom dá totiž za 24 hodin 1-3 litry mízy a pokud jste navrtali deset stromů, celkem se při jejím odnášení prohnete a rozhodně to nebude množství, který nalijete do normálního hrnce v kuchyni. Druhá věc je stejně zásadní. Pokud chcete vyrábět sirup, připravte se na dlouhou koncentraci. Protože míza javoru mléče má asi 2°ČNM a vy potřebujete hustou a přesladkou šťávu, musíte odpařit hodně vody. Jako fakt hodně vody.

První fázi proto dělám venku v kotli. Naleju do něj asi 50 litrů mízy a vařím 24 hodin. To znamená, že rozdělám oheň a pak tam prostě občas hodím polínko. Na noc víc. Když tam zůstane posledních 5 litrů, sleju je do hrnce a zbytek dělám v kuchyni na nejmenším plameni bez pokličky. Zůstane tam asi půl litru. Není to pracný, nic se nemusí míchat. Prostě se to odpařuje. Sirup postupně tmavne a houstne. Je sladší a sladší. Táhne se, voní.

Nikdy nevrtejte do stromů, který nejsou vaše nebo kde se na vrtání nedohodnete s majitelem. Nenavrtávejte stromy s menším průměrem než 30cm. Navrtávejte maximálně jednu díru na strom. Mízu slívejte přes cedník, bývaj v ní škvoři. Míza teče v předjaří; ideálně když taje sníh, přes den je nad nulou a v noci pod nulou. Pokud mízu zachycujete do demižonů, myslete na to, že -5°C v noci vám ho může klidně roztrhnout. Když je teplej leden, teče i v lednu, ale jinak klasika je cca 14 dní až 3 neděle v březnu. Kohouty kupujte v létě, ať se v únoru nezařadíte do řady zoufalců, na který nezbylo. Po ukončení stáčení zamázněte díru štěpařským voskem. Stojí pár kaček a maj ho v každým zahradnictví. A hlavně se mějte dobře.