Genderový pohled na včelstvo

Jak se promítá naše vidění světa do způsobu hodnocení ostatních zvířat? Mohou superorganismy změnit náš pohled na to, co je to tradičně mužská a ženská role? Pojďme se podívat na včelstvo jako na genderový problém. Zjistíme možná, že hegemonie maskulinity zasahuje hlouběji, než k vidění trubců jako líných neděláků a nadržených tupounů. Že jsme se díky vlastním předsudkům třeba mýlili. A že královna možná není matkou, ale… Ale počkat. Pěkně popořádku.

Na první pohled se zdá, že všechno ve včelstvu funguje tak, jak nás učí biologové. Matka je jediná plně vyvinutá samička v úlu, která ke svým reprodukčním orgánům dospěla díky speciální stravě v larválním stádiu. Všechny ostatní včely (dělnice) jsou nedovyvinuté samičky se zakrnělými pohlavními orgány. Za určitých případů to může běžná dělnice dotáhnout až tak daleko, že bude klást vajíčka (jako takzvaná trubčice), ta ale nikdy nebudou oplodněná, protože u ní nikdy nedošlo ke snubnímu proletu. Z jejích vajíček se tedy vylíhnou jenom trubci.

Biologové nás dále učí, že trubci jsou netáhla, darmožrouti a obecně prostě jenom zavalitá (byť jinak neškodná) stvoření, jejichž jediným smyslem života je pokusit se oplodnit budoucí matku. Neumí se sami ani najíst (včely je krmí) a v úlu nepracují, lítají jenom na takzvaná trubčí shromaždiště (chodí na pivo), kde vyhlížejí oplodněníchtivé matky. Jak typické.

Matku na snubním proletu oplodní hned několik trubců. Přirozený výběr říká, že jsou to ti nejlepší, kteří matku vysoko nad zemí dohoní a v letu se jim do ní podaří zasunout svůj pyj. Matka má v sobě takzvanou spermatéku, ve které si udržuje sperma po celý zbytek života. Při kladení vajíček se pak rozhoduje, zda vajíčko oplodní (pustí k němu spermii) nebo ho nechá neoplozené. Z oplozeného vajíčka se vylíhne dělnice (případně matka), z neoplozeného trubec.

 

Nepřijde vám na tom něco zvláštního? Mně jo. A to hlavně fakt, že se živý tvor vylíhne z neoplozeného vajíčka. Trubec, který se dál podílí na vývojové linii tím, že sám oplodňuje další matku. Neudělali jsme náhodou někde chybu, když přiznáváme včelám pohlaví jako lidem? Stereotyp genderových rolí nám velí za samce automaticky považovat toho, kdo se povaluje a nechá se živit. Ale není onen mužský a ženský princip někde jinde? A nestálo by za to se na včelstvo podívat jako na celek, který je daleko blíž skutečné podstatě toho, jak funguje svět?

Kvalitativně jiné vnímání nabízí pohled na včelstvo jako na takzvaný superorganizmus. U superorganizmu totiž můžeme dobře abstrahovat od jednotlivých životů a jejich biologických funkcí a povšimnout si života včelstva jako celku. To má své tělo (plástve), své vnitřní orgány (dělnice v různém stádiu života) i končetiny (létavky). Jak dobře popsal Thomas Seeley (Honeybee Democracy) má kolektivní rozum, který umí zvažovat pro a proti a vybrat nejlepší variantu. Má ale superorganizmus včelstva i své pohlavní orgány? Má. Protože rozmnožují se nejen včely, ale i včelstva.

Na včelách je fascinující, že si svoje hnízdo staví z něčeho, co samy vyprodukují. Nikoliv jako vosa, která rozžvýká dřevní hmotu, slepí ji slinami a staví z něčeho, co je podobné papíru. Včela staví z vosku a vosk je produktem jejího těla, takzvaných voskotvorných žláz. Jürgen Tautz (Fenomenální včely) to trefně přirovnává k zedníkovi, který by stavěl jenom z toho, co sám vypotí. Včelí hnízdo, které je složené s plástů, je tak logickým pokračováním těla včel. Těla, které přežije včelu, ale ne včelstvo jako takové.

Tělo včelstva se skládá z plástů. Z plástů, který vznikly z života včel. To je tělo superorganizmu. Lůno. A právě v lůnu se vyvíjí plod. V lůnu skutečné matky. Kdo ho tam zasel? Přece obří penis. Penis královny. Cože? Matka že má penis? No jistě. Protože skutečný superorganizmus je funkční jednotka, kde opravdový samec je matka a opravdovou samicí je včelí tělo. Matkasamec a Plástosamice.

Včelstvo se množí tak, že se určitou chvíli rozdvojí. Matkasamec to udělá tak, že oplodní mateří misku Plástosamice. Prostě to stříkne na to pravý místo. Vědomky. Možná pod nátlakem okolí, ale vědomky. Jakmile se to stane, včely se připravují na rojení. Starý Matkasamec se do pár dní sebere a opustí domov, starou a drobet vyžilou Plástosamici v touze po mladším tělíčku. Svoje končetiny si vezme s sebou a v dutině stromu si začnou budovat milenecké lože.

Ne, genderové role jsme nevyvrátili. Matkasamec je pořád ten flákač, dobře živený proutník, který se stará jen o svůj falus a odbyt vlastního sémě. Jeho je touha rozsévače a plást ten úrodný klín. Možná jsme ani nenarušili hegemonii maskulinity. Ale nakonec je to možná dobře. Zásadní mi přijde občas změnit úhel pohledu, ať už jde o jakýkoliv problém. Pak se totiž člověk může oprostit od zbytečných stereotypů, které nám zastírají mysl. A obzory mysli jsou najednou bez konce.