Každý sobě svým geekem

Když s mistrem Leonardem skončila éra, kdy mimořádně nadaný člověk mohl obsáhnout veškeré pozemské vědění, začali se lidi specializovat. Vyhraňovat. Brzo už neměla pravá ruka lidstva ponětí, co dělá ta druhá; a všichni věděli, že bude jen hůř. Máme ještě vůbec v úctě filozofy? Je svět ještě vykladatelný, vyložitelný? Nebo jsme se rozdělili na tisíce proudů, hnutí a specializací, v nichž sami marně hledáme řád?

Našli si lidi kafe. Vezměte si to – seberete, upražíte, umelete a zalijete vodou. Někdo to rád s cikorkou, druhej s mlíkem nebo s cukrem. Jinej beze všeho. Snídal jsem ho. Kafe z melty. Babička mi ho dávala do trouby a než jsem vstal, byl na něm škraloup. Tenkrát mi nechutnal, dneska bych se po něm utlouk. Kdybych babičce řekl, že se dneska soutěží v tom, kdo umí nejlíp udělat kafe, myslela by si, že si z ní zase dělám šprťouchlata. Asi to máme v genech, protože jsem z toho měl úplně stejnou prču. Kafe z melty jsem měl moc rád, ale jinak mi to bylo spíš protivný.

Když jsem se z toho kdysi trochu neobratně vyznal, ohlásil se Ondřej z Terezkou. Že je provedu po vinici, ukážu jim včely, prochutnáme sklep a oni mi naoplátku udělaj to nejlepší kafe. Že si vyměníme zkušenosti z oborů, kde jsme doma. Dorazili, prošli se, popovídali jsme si. Udělali mi pak takovou dost hnusnou vodovou břečku.

Narazil jsem na neproniknutelnou stěnu. Na jednu stranu si uvědomujete, že na tom asi něco bude a vážíte si vědomostí a umu těch, kdo s tím umí pracovat. Na stranu druhou nemáte pro výsledek jejich práce pochopení, protože vám smysly neumožňujou ho ocenit. Proč se radši nejdou projít nebo neudělaj třeba něco ze dřeva?

Občas mi takhle někdo dá sežrat víno. Někdo, komu to nechutná, koho to nezajímá a kdo se vlastně podvědomě brání čemukoliv, co by ho donutilo o tom přemýšlet nějak víc do hloubky. Kdo tomu tu hloubku není schopen nebo ochoten přiznat. Máte zlost, protože byste mu tolik chtěli ukázat všechno to krásný, co vám to dává. Chtěli byste mu tu krásu dopřát. Ale on se nedá.

A pak vám dojde, že vaše vlastní neproniknutelný stěny jsou vlastně stejný nebo ještě horší. To když potkáte ty blázny, co si doma stavěj vlastní motorky. Musíte pominout svoje nepochopení spalovacího motoru, oprostit se od toho, že nesnášíte hluk, že máte hrůzu z oleje a smrdí vám benzín… Když to všechno zapomenete, zůstanou jenom ty svítící oči nadšení a krystalicky čistá vášeň, štěstí a touha. Až tyhle exempláře mě donutily přiznat si vlastní omezenost.

Extrémně úzká specializace může vést k tomu, že jste nejlepší v tom, co kromě vás chápe už jenom pár lidí na světě. Každý jsme sám sobě svým geekem. Máme svoje miniaturní party vyznavačů a nadšenců. Co nám chybí? Často tolerance a schopnost chápat, že obory ostatních mají stejnou hloubku jako ten náš, byť do nich nejsme schopni proniknout. Ne, nezačalo mi chutnat kafe. Jen se chci umět uklonit před tím, kdo do jeho tajů proniknul tak hluboko, že se ostatní dívají na jeho stopu v prachu. Nevědí kam jde, ale je jasný, že je hodně daleko napřed.