Skip to content

Koníčky

by Ondra on June 1st, 2013

Déšť vyťukává netrpělivý rytmus do střechy. Někdy se tu cítím jako ve stanu. V dešti všechno tichne. Psi, sekačky, hrající si děti. Všichni se zavírají ke květnovému krbu a opalují si ponožky. Komu dřevo došlo, zapíná teplomet. Za deště se krásně přemýšlí.

Vzpomínám na nadšení z prvního rozvozu. Přinesl jsem domů pár korun a nadouval jsem se jako páv. Vidíš, mámo, tak se v tý hlíně nehrabu nadarmo. A neláteř, že tu jsou na podzim ty octomilky. Koukej, co nám to vydělalo.

Když vám koníček zarobí pár korun, jste z toho najednou celý vykulený. Pane jo, takhle se dá vydělávat? Nebylo by to boží? Mít koníček jako práci? Nebylo. Touha po zisku totiž spolehlivě udělá z každýho koníčka rutinu, z každý zábavy boj o přežití, z každýho vyhranění kompromis.

Přemýšlím o tom, jestli bych se chtěl stát naplno vinařem. Nebo naplno včelařem. Na včelařském fóru je dokonce jedno zajímavé vlákno, ve kterém se řeší, zda se dá uživit čistě včelařením. Prý dá. Tak od dvou set včelstev nahoru. Když je dobrej rok.

Mám koníček. Když někdo lepí lodě, taky přece nečeká, že na tom zbohatne. Proč bych měl bohatnout já z vína? Touha po zisku není problém sám o sobě. Jen nastavuje všemu úplně jiný zrcadlo. Zrcadlo nutnosti uživení rodiny. Splácení hypotéky. Dostání společenským konvencím. A to najednou není fajn.

Co je fajn? Mít diverzifikovanou činnost. Víc zdrojů příjmů. Umět hodně věcí. Ne nějak super virtuózně. Umět se v nich pohybovat. Když proprší celý jaro, nebude jeden rok med. Musíte se umět bez medu obejít. Když zjara mrzne, nebudou hrozny nebo ořechy. Ale jablka v sadu to většinou přežijou. Fajn. Nebude víno, bude cider. Když nebude ani cider, můžete sedět u počítače a dělat hlavou. Když nebude práce hlavou, půjdete dělat rukama. Na řemeslníky čekám furt. Nemaj totiž čas.

Pokud jste existenčně závislí na jedné činnosti, stává se z ní noční můra a prokletí zároveň. Pokud jich máte pět, aspoň tři vám většinou vyjdou. Chtěl bych si do stáří přinést klid a jasnou mysl. Chtěl dělat svoje koníčky bez kompromisů a zároveň mít hojnost a blahobyt. Víno a strdí prostě. Tak nějak bych to chtěl. Uvidíme.

3 Comments
  1. Ja myslim, ze kompromisy nejsou nutne potreba.
    Staci trpelivost (velka), poctiva prace (hodne) a zbytek se uz vyresi sam.
    Kazdy, kdo tomu co dela, da ty 2 vyse zminene ingredience, ma proti “konkurenci” dnes obrovskou vyhodu. Obvzlaste proto, ze dnesni standard je vsechno rychle, nacpat prachy do marketingu, on to nekdo koupi, zakaznikova spokojenost neni dulezita … a po nas potopa.

    Delat vice veci najednou je sice bezpecna strategie preziti … ale zaroven je to i hodne vycerpavajici. Jen malokdy se cloveku povede byt dobry v 1 profesi a byt dobry ve 2 a vice (a porad) to uz je vec nelehka.

    js (dva-duby.cz)

  2. Po mně vždycky naši chtěli, abych byl klavírní virtuóz. Ale těch věcí, co se dá dělat je tolik! Zasekat se jednou věcí sice znamená, že v ní asi budeš dobrej, ale umět spoustu věcí je krásný nejen z hlediska financování, ale i z hlediska nenudy. Mně nakonec i na tom víně fascinujou víc příběhy, než dokonalost nápoje.

  3. Ondra: ja myslel delat vice veci najednou komercne. Tam by clovek mel vedet co dela a proc to dela tak jak to dela … aby byl ferovy vuci svym zakaznikum.

    Jinak samozrejme chlap, kterej nema hlavniho kone a k nemu jeste par mensich konicku, aby se nenudil … je u me mrtvej Homolka 🙂

    js (dva-duby.cz)

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS