Pohádka o zralých hroznech

Děti, pamatujete si ještě tu pohádku o mravenečkovi, co chtěl být velký jako slon? Tak ta dnešní je podobná. Je o hroznech, které uzrály tak, že

Rozdíly mezi apelačním a přívlastkovým systémem nám docela dobře dávají najevo, kde jsou hranice mezi světy. V jednom světě nás zajímá místo, odkud víno pochází; v druhém pak to, jestli nám hrozny vůbec vyzrály. Fakt, že se počítáme k druhé skupince, nám někdy brání uvědomit si, že

Ano, je to moje chyba. Vlastně by se to mohlo jmenovat Pohádka o troubovi bez refraktometru. Ale což. Člověk je tvor zvídavý, chce se učit. Nechť učí se.

To bylo tak: Dostal jsem možnost koupit si pár pěkných hroznů. Od vinařství, co jede komplet v bio a nemají tam ještě zřejmě dostatečnou kapacitu na to, aby zpracovali všechno. Metrák, víc toho nechci. Jo metrák, tak to si poberte, co chcete. Tak jo. Nakráčel jsem do vinohradu s myšlenkou udělat si další alfrédí experiment. Ouha, PN, paráda. Kašlu na halfRED, udělám si bečku burgundy.

Medituje sběrač nad hrozny: kolik to může mět? Hlídač z plechoboudy: zdarec, prej tak třiadvacet, říkal šéf.

Luxus. Ouha, cibéba. A další. A tady celej hrozen. Že bych tam posbíral aji ty fazochy, aby to mělo kyselinu? No nic. Udivený hlídač si klepe na čelo. Asi nikdy neviděl technologii šlapání hroznů v kabrioletu. Hobok na zadním sedadle sice posílá péra k zemi, ale saab je držák a ustojí to. Hravě se otočím v meziřadí. Na druhý straně zaměstnávaj tlumiče dvě prázdný bečky, šedesát a osmdesát.

Večer odbékám koncert v Brně a hurá na D1. Spokojený punker dojede domů ke svému moštoměru. Aha. Ondráši, bobuláč! Bystrouška spráskne ruce. Co teď? Vyberte si z nabídky:

1. Poklonit se přírodě za to, že máme dobrý ročník.

2. Poklonit se vinohradníkovi, že to udržel tak dlouho v krásném stavu.

3. Nafackovat si za ten refraktometr.

Máte pravdu. Co by za to jiní dali. Hanba mi.