Goriška Brda

Krása viniční krajiny je v něčem hrozně specifická. Vínem nezasažená entita ji míjí bez povšimnutí. Je tam za silnicí tráva nebo vinice, les nebo rumiště, je jí to putna. Vínomilec se ale začmuchává do země, hned jak u prvního kostelíka vidí révím porostlou pergolu a něco ho nevýslovnou silou nutí odbočit z cesty a vkročit mezi řádky, mnout půdu mezi prsty, nasávat kraj. Krásná kulturní krajina je navíc dokonalý spojení člověka a přírody. Přírodu mám rád a lidem, těm už se dneska moc nevyhnete. Je teda lepší je přijmout aspoň tam, kde nenadělali takovej bordel.

Cesty na jih vás občas zavedou mimo mapu. Jenom takovej kousek, protože vám někdo poradil, že je lepší v tom růžku na hranicích Rakouska a Itálie odbočit do Slovinska a vzít tam benzín. Odbočíte a ten benzín vemete. Koukáte na Triglav. A za ním do parádních údolí, přes mosty divokořek a krajobrazů, do krajiny, která vypadá, jako by jí projížděl Old Shatterhand pod jménem Kara ben Nemsí efendi na cestě z Baghdádu do Cařihradu, Konstantinopole a Istambulu a pak dál za Žutem do Karanírvánhanu a zemí Škipetarů na pobřeží do Terstu.

Goriška Brda je od Terstu asi 40 kiláků, to už Kara mohl dojet, když měl toho rychlohřebce, co mu daroval šejk Haddádů z kmene Šammár. Jenže nedojel a díky tomu zůstala propagace Brdy na mně. A já se před dní skláním, protože hřebce nemaje, sjezdil jsem její kopečky vozem a prochodil bipedální lokomocí a její krása mi učarovala.

Brda je vlastně jenom oblastním půlčíkem. Jejím bratrem v triku je italská oblast Collio, ležící ve Friuli a společně sdílejí i většinu odrůd. Vede tu domácí Rebula, Sauvignon a Chardonnay, z červených pak hlavně Merlot. Pak hodně uslyšíte slovo Tokaj (Tocai). Pozvednete obočí a ptáte se opatrně, co je to za odrůdu, vzpomínaje aféry Tocai Friulano a Tokay Pinot Gris v Alsasku. Ale oni pro to pořád nemají jiný název. A je to opravdu odrůda, známá jako Sauvignonasse nebo Sauvignon Vert. A jak ve Friuli, tak v Brdě se bude Tokaj vyslovovat ještě dlouho, i když na lahvích se to objevit nesmí.

Brda stojí za návštěvu hned z několika důvodů. Jednak je to po cestě do řady jižních destinací, Itálií počínaje, Chorvatskem a Balkánem vůbec konče. Druhak je tam krásně a díky neprofláklosti oblasti (narozdíl od Chianti) i poměrně levně. Třeťak je tam řada zajímavých vinařů. U nás asi nejznámější je Aleš Kristančič, kterého obdivuje třeba Petr Nejedlík z Dobré Vinice nebo Jaroslav Osička z Jaroslava Osičky. A kromě něj se tam množí úleťáci, vozící si z Azerbajdžánu a Gruzie kvevri, nechávají víno rok na slupkách a v amforách ho zakopávají do země. A pokud tyhle modely nemusíte, najdete tam stoprocentně řadu slušných až vynikajících vín. A zdraví se tam dobr dan.

Byli jste někdy v Brdě? Pili jste někdy Brdu?