Skip to content

Mám to dobrý

by Ondra on February 16th, 2009

Sedíte si tak někdy nad vínem a dumáte, proč vám nechutná tak, jako kdysi. Třeba je to ročníkem. Ale co je to ročník? Jak se počasí projevuje na víně? Proč je jeden ročník fenomenální a další na nic? A hlavně: stojí za to se pídit po tom povedeným ročníku a zatracovat ročníky jiný?

Když je v Piemontu špatnej rok, jakože opravdu špatnej, ti nejlepší producenti nenalahvujou Barolo, protože by si nezasloužilo tu vznešenost svýho jména. Víno z těch nejlepších parcel jde na trh jako Nebbiolo. Ráj pro píditele prostě. V Alsasku se děje podobná věc. Léon Beyer třeba neudělá Cuvée des Comtes d´Eguisheim, protože to dělá jenom v těch nejlepších letech. V Bordeaux se rozdíly ročníků daj do určitý míry vyrovnat podílem jednotlivých odrůd, ale nedá se to hnát do extrému. V Burgundsku tohle ale platí jenom výjimečně. Tam je ročník prostě ročník.

Teď je třeba říct, že právě tohle často některý lidi odrazuje a právě tohle se některým zase zdá úžasný. Jiný počasí, jiný víno. Vždyť je to jasný. Vlastně jenom u velkoproducentů průmyslovýho kalibru nemá ročník vliv na senzoriku. Mám dojem, že by se vinař neměl apriori snažit o konzistenci v kvalitě, když tomu ročník prostě neodpovídá. Dohnat totiž počasí technologií znamená vždycky tak trochu čůrat proti větru.

Ročníky známe dobrý, špatný a klasický. To ale neznamená, že ve špatným ročníku se dělá jenom špatný víno. To jenom znamená, že nejsou ideální podmínky. Jenže ono je to někdy tak zvláštní, že právě horší ročník dá vyniknout něčemu, co se ve víně za ideálního počasí nestane. Je to pak chyba? Těžko říct. Vinaři tuhle věc často vidí jinak, než obyčejní konzumenti. A pak taky každýmu chutná něco jinýho.

Osobně jsem se často přistihl, že mi víc chutná víno z ročníku, kdy nebylo úplně ideálně. Vína z vynikajících ročníků mi často přijdou moc nabušený a málo elegantní. Mám to dobrý, protože vína z horších ročníků bývaj levnější a dřív připravený k pití. A podstatou pití vína je potěšení z jeho konzumace.

Pokud si takovou věc (jakou je srovnání chutě dvou ročníků) chcete vyzkoušet, můžete se, tak jako my, vypravit s pár lidma třeba k Sitárům a otevřít si tam dvě láhve červený Burgundy. Otevřeli jsme si tentokrát dvakrát Vosne-Romanée z domény Maniére-Noirot – konkrétně ročníky 1999 a 2000.

Zatímco v roce 1999 bylo v Burgundsku téměř ideálně, v roce 2000 se toho celkem dost podělalo. Clive Coates například hodnotí ročník 2000 na 13,5 – 15,5 bodu, zatímco 1999 docela hodně vysoko – na 18,5 z dvaceti. Víno podle toho taky vypadá – 2000 má o poznání slabší barvu, je řídší a divnější. 1999 oproti tomu je koncentrovanější a hutnější. Zdá se nám ale, že víno se po zakroužení hodně mění, tak si objednáváme láhev Rieslingu a necháváme ho zatím vyfunět.

Za hodinku je poměrně jasno. 1999 má hutnou chuť, neuhlazený tříslo a takovou rozháranost, která jasně říká: Nech mě ležet! 2000 je coby horší ročník už na vrcholu, ale nabízí mnohem dekadentnější a zajímavější vůně. Zelí, zelňáky s kmínem, slaninu, uzenost i zelenost zároveň, prostě parádní soubor vůní. Stejně tak působí chuť – je jemnější, elegantnější, ale mimóznější, jakoby umělečtější, propracovanější. 1999 je technicky a řemeslně vzato asi lepší víno, ale působí poměrně fádně, obyčejně.

Mám to dobrý. Chutná mi to horší, divnější, zvláštnější a netradičnější. Ušetřím. Chutnaj mi klasický ročníky. Prostě když nebylo ideálně. A říkám si, že to ja asi jako s lidma. Když je někdo dokonalej, tak mi je tak nějak protivnej. Je to asi konfrontací s vlastníma nedostatkama. Vedle dokonalosti mi není nejlíp.

Co vám?

13 Comments
  1. Pěkně jsi to napsal, mám to dost podobně 🙂 Z těhle dvou vín bych si osobně u Sitárů vybral… ééé … spíš nějaký ryzlink (což po ochutnávce taky udělal), ale zkušenost to byla jistě zajímavá, vůbec všechny vertikálky vína z jedné polohy jsou v tomhle směru skvělé. Specielně u Burgundska mi u těch “slavnějších” producentů mnohem více sedí příjemné a momentálně krásně pitelné 2004ky, než tak nabušené a koncentrované 2005ky, že chvílemi mám pocit jak kdybych ani nepil Pinot…

  2. “vína z horších ročníků bývaj levnější a dřív připravený k pití” – levnější ano, dřív k pití ne. Psal jsem před rokem o návštěvě Jacquese Prieura, který v dubnu 2007 v Praze otevřel dvě Grand Cru ročníku 2005 (dá se pít hned, řekl) a doporučoval ročník 2004 nechat ještě 10 let v archivu (ale já ho podezříval, že to komentuje na způsob receptů na přípravu tetřevího masa – na tři týdny zakopat…) Neberu ti tvoje zeleninové chutě, ale to prostě není typický ani žádoucí výraz burgundských pinotů, a sotva koho přesvědčíš, že zelí a celer v burgundě jsou lepší než višně a švestky :o) Kdykoli jsem měl možnost chutnat v Burgundsku 02, 03, 04 a 05, koupil jsem 05 a 03. Ještě že jsem na tom Vosne nebyl!

  3. Tom permalink

    Obecně moje zhodnocení obou vín se shoduje s Vinografím.
    Obě dvě vína na mne nepůsobila jako nějaké “větší” víno. Nejsem vůbec “kovanej” v kraji původu těchhle vín, proto nevím, jak by to správně mělo vypadat, a porovnával jsem si tak vína stylem chutná/nechutná či lépe zajímavé/nezajímavé. A prostě u 2000 to zelí s kmínem, něco z kávy a spousta dalších trochu netradičních vjemů mi přišla hodně zajímavá, oproti 1999, které mi přišlo hrozně nezajímavý, obyčejný, já osobně bych ho ani dýl ležet nenechával a nic už od něj nečekal. Avšak i když 2000 mi přišlo takhle zajímavý, ani jedno z vín není z těch, který bych chtěl mít doma. Ten Lauerburg by mi stačil 🙂

  4. p.j. permalink

    myslím, že je blbost dělit ročníky na dobrý a špatný, horší a lepší. ani body nic neříkají o tom, jak se to bude měnit stářím. jsou ročníky takové klasičtější, kdy se počasí chová umírněně, všeho je akorát. pak se nechá i nějak odhadnout, jak rychle se tříslovina zkondenzuje na něco dobře pitelného. pak jsou ale ročníky suché a studené ,mokré a studené, horké a suché, ročníky do půlky září mokré a pak s nádherným podzimem a další nekonečno variací. řada z těhle ne úplně ideálních ročníků jde dohladka docela brzo, jiné ale mají nepoddajnou tříslovinu, které trvá třeba dvacet let, než je uznáno, že se ohladila. ale to taky záleží na tom vinaři, jestli se bál macerovat v chladnějším ročníku déle a odbourával kyseliny(pak to má méně tříslovin a stárne rychleji) nebo se toho nebál, sklízel déle a hodně přebíral, maceroval stejně jak jindy – pak se ta tříslovina bude rovnat hodně dlouho. Taky jak sířil, jak dlouho to zrálo na sudu atd. na tyhle generalizace ohledně ročníků je třeba přechutnávat, archivovat a zase přechutnávat. a upravovat svá tvrzení. i ten coates sám sebe napálí, když si odporuje v obecné charakterisitce ročníku vs. charakter těch konkrétních vín. Ten rozptyl a odlehlost od nějakého zobecněného průměru je opravdu zarážející, a o to víc, když si uvědomíme, že jím chutnaná vína jsou vesměs ta špička oblasti…

  5. p.j. permalink

    a to nemluvím o tricích typu reverzní osmóza či probublávání kyslíkem. ale ty naštěstí asi Maniere nepoužívá 🙂

  6. J.Č.: Souhlasím, obecně vzato Sitárovi v Rieslingách hrají první ligu. Jinde si už nejsem tak jistej. Myslím si dobrý věci o specializaci a kdybych dělal takovou firmu, asi bych si nechal fakt jenom ty Rieslingy a dělal je z celýho světa.

    Sklenička: Áno, náš tradiční spor o univerzálie. Máš pravdu, že většina lidí chápe zeleninu v Pinotech jako zlo. Ale myslím, že je hloupost používat slovo “nežádoucí”. Ideál vína není ve slově IDEÁLNÍ VÍNO, ale v tom, co komu chutná 😉

  7. Tom: Ono je třeba taky říct, že ten producent není v Burgundsku žádná extra ikona. Dovozci se tady podařilo něco moc fajn – dovézt víno z prestižní apelace za rozumnou cenu. Ta, myslím, plně odpovídá kombinaci prestiž/chuť.

    p.j.: Máš naprostou pravdu. Vznáším subjektivní soudy, který se vážou na konkrétní čas a místo. Chtěl bych mít tolik napito, co Coates nebo ty, ale třeba se dočkám 🙂

  8. Sajmik permalink

    Jejda, zase ty pinoty, já nevím, co na nich všichni vidíte 🙂
    Jinak vidím, že jsi odstranil polemiku s panem Balounem – začalo se to zvrhávat? Nebo hrozba žalobou? 🙂

  9. Sajmik permalink

    Sorry, neuvědomil jsem si, že je to už dva měsíce dozadu.

  10. p.j. permalink

    No, teda první ligou v Rieslincích, podle mě, je spíš fima Domaine R&W (www.domaine.cz). Jejich portfolio je sestavené opravdu jen s ohledem na to nejlepší, co ty německé oblasti jsou schopné nabídnout. Pan Sitár jde za nejlepším poměrem ceny a kvality, řídí se tím, co jemu chutná. Domaine lízá smetanu nejslavnějších vinařů a poloh.

  11. p.j.: Máš pravdu, mají opravdu to nejlepší. Jen jejich portfolio tak nějak vytlačuju z mysli, protože to už je hodně vysoko.

  12. Vinograf: u Domaine se vyplatí zajít na jejich degustace a v klidu ty jejich špeky přechutnávat :o) A případně si pak koupit jednoho či dva favority s obvyklou podegustační slevou.

Leave a Reply

Note: XHTML is allowed. Your email address will never be published.

Subscribe to this comment feed via RSS