Pijte vodu, žerte vzduch
Kdo pije, je veselé mysli. Veselá mysl je půl zdraví. Čistota je taky půl zdraví. Z toho plyne, že když strávíte dost času v koupelně, budete se tam najlejvat vínem a chechtat se jak Ezop, vydržíte prakticky věčně. Dalším ze způsobů, jak si uchovat veselou mysl, je získání kontroly nad svojí finanční situací. S tou blížící se ekonomickou ošklivostí, která se chová tak trochu jako ledovec někde poblíž Titaniku, je nejvyšší čas začít si hlídat svoje investice do vína. Uskrovnit se prostě. Pít vodu a žrát vzduch. Poněvadž bude hůř.
Teď je třeba říct, že vinohradnictví u nás se za posledních deset patnáct let obrovsky hnulo. Jednak si lidi začali vybírat a jednak se vinaři začali snažit. Pak se taky oteplilo. Lepší vinaři snížili výnosy. Dosáhnout dneska pozdního sběru nebo výběru z hroznů je celkem normální i v roce, kdy není extra hic. Úrovně cukernatostí se dostaly běžně na hranici, kdy se nemusíme starat o to, jestli víno vůbec dozrálo, ale začíná nás zajímat to, odkud je. Právě proto, že zralost už se považuje za naprostou samozřejmost.
Proč jsem takhle odbočil? Protože jsem si dobrovolně naplánoval návrat k jakostkám, abych mohl napsat článek s názvem Chvála levných vín nebo tak něco. Abych mohl ospravedlnit svoje tvrzení, že důležitější je místo, kde víno vyrostlo a způsob zpracovaní. Abych mohl dštít oheň na přežitost a nevyhovujícnost našeho cukernatostního systému. U prvních dvou lahví se mi to povedlo dokonale – rovnou bych mohl říct: quod erat demonstrandum.
Otevřel jsem o víkendu dvě jakostky. Tou první byla modrá Rulanda od pana Balouna. Ztělesňovala prakticky všechno, co mi na germánském systému přijde jako nesmysl – z etikety jsem moc moudrosti nepobral, nepodařilo se mi vyluštit ani ročník, pokud nemám pátrat za lomítkem v šarži. Nic konkrétnějšího, než jsou zákonem povinné údaje. Senzorika? Chtělo by se mi napsat něco ve smyslu: Průmyslový buket doplňuje červené ovoce, které neznám. Sklenkou se nese aroma podchyceného octa a zvrácenosti do něčeho zlého, chuť je plytká a nicneříkající, gumovo nasládlo, nakyslo natrpklo něco. Ale nenapíšu to, protože to vůbec nemusí být chyba pana vinaře, ale konkrétní láhve. I když tady si nedovedu představit, že bych dobrovolně investoval dalších (byť) sedmdesát pět korun do něčeho podobného, abych si tuhle možnost ověřil.
V zápětí mi totiž náladu spravila jiná jakostka – taktéž Pinotka, tentokrát z Vinařství Sv. Tomáše. (Stránky příšerný, ale aspoň mají snadno zapamatovatelnou adresu). To je Zdeněk Vybíral z Malých Žernosek. Pan Vybíral naopak uvádí kromě oblasti a obce i viniční trať. Jde o řádku Na Dobraji, kterou do podoby vinice upravili teprve nedávno (mrkněte na fotky z příprav vinice sem). Víno je krásná záležitost, která se tváří jako famózní mocca s nádechem karamelu, po vyfunění jde až do višňokoláče s drobenkou. Málo ovoce a hodně vjemů z přírody a z kuchyně, to mě moc baví. Má říz a krásnou dochuť, ze všeho nejvíc mi připomíná vína z Jury. To si můžete nosit i v petce do hor a jet na to jak na piškoty. Navíc, jestli mají tyhle vinice pět let, pak se moc těším, co z nich bude třeba za čtvrtstoletí. Za necelou stovku je tahle flaša vyloženě kauf a vyplatí se určitě pro kartónek do žernosecký smíšenky zajet. Nebo rovnou k panu vinařovi.
Co by tak mohlo být výsledkem experimentu? Třeba že jakostní víno se může jmenovat prakticky cokoliv, a čím míň vám záleží na specifičnosti a originalitě toho, co je v láhvi, tím víc to dáváte najevo na etiketě? Nebo že podstatou chuti je místo, daleko spíš než cukry? Že můžete pít s veselou myslí, slušně a levně a stavět se tak obezřetně ke příchodu recese? Možná to všechno dohromady, ale po dvou láhvích je na všechny stejtmenty ještě brzo. Uvidíme prostě. Jakostek teď ve sklepě máme plno.
Jo a sláva vinařský oblasti Čechy. Sláva slávinka.
Vinařství Svatého Tomáše? A Baloun? Vaše zkušenosti?
Hezké 🙂 Nakonec je to stejně o vinaři a jeho přístupu, jestli je na lahvi výběr z hroznů nebo zemské je skoro jedno. Vlastně čím dál častěji mne z domácích vinic nadchnou spíš ty věci bez přívlastků, různé směsky a produkty nadšenců. Minulý týden jsem otevíral po večerech několik stovkových lahví (ale v běžnějším prodeji) a hledal něco, co mne vyloženě zaujme. Nepovedlo se, až na jeden mladičký veltlín, ale to bylo přímo s vinařem a to se nepočítá. Trochu jsem propadl chmurám a říkal si, jestli není lepší utratit tři stovečky za ověřenou kvalitu (ať už z ČR nebo ciziny), spíš než koupit tři náhodné (ale zajímavě vypadající) stovkové záležitosti… nevím, experimentovat budu dál, ale občas si říkám, že pít dva dny čaj a třetí otevřít něco lepšího (obvykle bohužel taky dražšího, podobné objevy jako ten svatý Tomáš mne v posledních měsících spíš míjejí) je snad i lepší 🙂
J.Č.: Já jsem ten čaj zavrhnul hned 🙂 Ale říkám si, že právě to je ta výhoda sondáže – člověk si připomene, kde vlastně jsou ti nadšenci a ještě se vyhne vodě.
ten Vybiraluv Pinot jsem pil zrovna minulou stredu, ta “prirodni zivocisnost se stopou karamelu” v nem je krasna, osobne mam tehle typ Pinoutu daleko radeji nez ty ovocne, u toho vina mi vsak malinko chybelo telo, jakoby bylo prilis ridke – proste hrozny nevyzraly, tak jak by mely a stale v nich bylo prilis vody, ale uznavam ze za necelou stovku je to krasne piti, na domaci Pinoty se v posledni dobe cilene zameruju a musim ricte ze u me zatim vede Straka z Rakvic – zemsky Pinot 2007 (cukernatost pri sberu neco pres 24)
kovalam: na pinot od Straky se teď chystám, zatím jsem vypil jen jeho Cuvée 2007 (André + Pinot) a tam byl spíš zklamán, ale možná to bylo jen velkým očekáváním.
Čechy krásné, Čechy mé…
Prostě s modrou burgundou je u nás, a vzláště na Moravě, problém, málokdo ji umí. A za normální peníze už vůbec.
Nedávno mě přetáhl přes záda pinot noir od blatelu p.s. tuším 2006, tak pěkně tělnatý až obtloustlý pinot jsem z tuzemské produkce už dlouho nechutnal.
Kovalam: Tak to se shodnem ve vkusu – mně tyhle míň ovocný vyhovujou víc. Je tam víc věcí k přemýšlení a k pití.
André: Čím to je? A co doporučujete?
Já si myslím, že modrá burgunda není jednoduchá odrůda a proto ji všichni máme tak rádi. Několik poznámek:
1)Proč ano: Burgundské modré je naše historické dědictví. Karel IV. se zasloužil o stát (to by měl být zákon). Založil v Praze universitu, zřídil arcibiskupství etc… a dovezl si z Francie manželku i milenku. Manželka se jmenovala Blanche de Valois, milenka pak Pinot Noir.
2)Problémy: Burgundské modré není sice tak plastická odrůda jako chardonnay nebo odrůdy od Gironde, ale nevidím jediný důvod, proč by u nás nenalezlo svá terroir. Podle mne tedy v révě problém nebude.
Problémem je zpracování. Burgundské modré má zcela charakteristické chemické složení bobule velmi dobře odlišitelné od ostatních modrých odrůd. Pokusím o stručnou charakteristiku- trocha barviva (nejméně z modrých) , záplava kondenzovaných tříslovin (nejvíce ze všech) a spousta polysacharidů. Zajímavé je, že se mu trochu podobá, ale velice vzdáleně, Frankovka. O vonných látkách ani nemluvě, ještě to ovoce budou norisoprenoidy, ale ta mineralita nebo zelenina….. ( ta stáj je naproti tomu trivialita). Tedy nelze na něj jít jako na ostatní červená. Osobně si myslím, že potřebuje spoustu pomalu působícího kyslíku (sud) a tedy i čas. U nás se prostě na víno moc spěchá, nebo vám někdy dali v Burgundsku ochutnat mladé ( roční) pinot noir?
Které modré burgundské doporučit? To je dost složité, protože nemám prochutnáno a budu střílet.
Čechy: Zkuste každého malého vinaře na kterého narazíte a má ji. Tip pro Pražáky: Zajeďte si do Vysočan(nebo Prosek?) na Máchalku. A když už tam budete, ochutnejte i co tam mají v bílém.
Zkusil bych i Váňu z Chrámců, možná klášterní sklepy Litoměřice, VSV Karlštejn ( nevím zda-li ji mají i pro prostý lid) a školní statek ČZU Mělník. Předpokládám, že Podrábského, Krause a Bettinu už máte přechutnané.
Morava: Znovín, ale jak který, přiznám se, že v něm nemám přehled, ale zase za nevelký peníz to za zkoušku stojí. Další už musím hledat v katalozích výstav a tam nejsou ceny. Každopádně modrá burgunda z Moravy za více než 3 stovky věští spíše zklamání, zvláště jest-li máte své zdroje podél státovky č. 74.
André: Díky za obsáhlou zprávu. Daleko podobnější než s Frankovkou mi Burgund přijde se Sangiovese. Na silnici 74 je vtip ten, že ceny obyčejných vín jsou tam už dneska pomalu stejný jako tady. Je to, pravda, sice trochu dál než na Mělník nebo do Vysočan, ale zase člověk málokdy šlápne úplně vedle. No a pak ten servis, že jo.
Tipy zkusím, dík za ně!
Cest, Sangiovese a Frankovka – neni v zadnem pribuzemskem vztahu s PN kdo ovsem s pinotem velmi pribuzny je, nejen geneticky ale i chovanim a nalodovosti ve vinici je Svatovavrinecke.
milan má pravdu
Svatovavřinecké je modré burgundě zcela nepochybně příbuzné, pouze mu není příliš podobné chemickým složením hroznu. Na to Sangiovese se podívám.
Jinak ve vinici svatovavřinecké chce hodně staráho dřeva, kdežto burgundě se nejvíc líbí pěkně u země. Střídavá plodnost je normální vlastností starých odrůd (klonů).
Ech, já ten Pinot od páně Vybírala měl a úplně jsem ho zavrhl. Nevím,jestli to byla chyba moje nebo té jedné lahve (obojí?), ale mně přišel úplně hluchý, ve vůni téměř neznatelná ovocita a v chuti vodový-musím ho tedy zkusit eště raz.
A nemáte někdo zkušenost s PN od Trpělky a Oulehly, v bariku(2005)? Přišel mi také nic moc (spíš nic). Bylo to při jednom nákupu a třeba jsem měl jen smůlu…
Luboš: No vidíte. Nemusí to být ani láhví, ani skladováním, ale prostě jinou chutí každého. Ovoce ve víně nijak nevyhledávám, takže mi vyhovoval. A třeba říkáte vodovost tomu, čemu já lehkost. A tak to má být. Pak co všechny ty body a hodnotící systémy, že jo 🙂
Pravda, jenže já pak začnu mít o sobě divoké pochybnosti. Nic, napíšu to prostě na účet vlastní nezkušenosti (tam se toho vejde) a dám mu ještě šanci, aby si mě získal. Pak už nevím. L.
Nemám ve zvyku číst podobné články, neboť pochází z pera nezralých pseudo odborníků, kteří již někde něco vypili, a proto rádi do vína zasvěceně mluví.
Mívají v kapse často degustační oprávnění, což je vlastně řidičský průkaz, se kterým se cítí být řidiči F1. Ve výsledku pak jednoho pochválí a u druhého nešetří kritikou s výrazy, kterým sami nerozumí, mají-li pocit, že za své (většinou malé) peníze nedostali víc.
Veřejný pranýř má pak být pro ostatní konzumenty varováním. Kvalitou podané informace se dále nikdo nezabývá a i kdyby..Výsledkem pro pranýřovaného je újma, která se dost težce vyčísluje.
Jste-li ovšem na opačné straně barikády a o víně a gastronomii toho víte mnohem víc než oni, což ve vší úctě nedosáhnete v česku na gulášových polévkách a vínu za 70 Kč, je Vám teskno z bludů, které kolem sebe dotyční samozvanci šíří.
Dovolím si též tvrdit, že o víně a jeho tajích vím trochu víc, než můj pranýřník, neboť jsem za něj a gastronomii ve světě utratil barák a vyrobil i nějaké víno. K poznání se člověk musí propít, ovšem ne v množství, ale v kvalitě, která něco stojí.
Stěžuje-li si pisatel hanlivého článku na svoji ekonomickou situaci, asi tím naznačuje, že se toho o víně moc asi nemohl nedozvědět, a to bez urážky. V tom případě mu doporučuji nechť mlčí. Současně mu vzkazuji, že pokud by učinil to samé co já, nejen že by vínu a jeho chuti rozumněl, ale vážil pak slova a nebyl hrdý na to, co dnes na internetu píše, nebo se dokonce za to i styděl. Bohužel vyšší dívčí neprodělal a proto řečeno slovy Jana Wericha „boj s ním nemůžu nikdy vyhrát“ a ani o něj nestojím. Uráží nejen mne, ale také všechny ostatní poctivé vinaře, když samozvaný mlaskal ve své naduté nevědomosti opovržlivě komentuje svou nespokojenost nad vínem, v tomto případě nad mým a pro zvýšení své zajímavosti používá všechny možné výrazy, o kterých někde slyšel. Otevřel jsem několik lahví okomentovaného Rulandského modrého dané šarže a zjistil, že se jedná v barvě, vůni i chuti o lehký typ RM s vyšší kyselinou, odpovídající odrůdovému projevu i jeho hodnotě, jakých je plné Burgundsko, ovšem za úplně jiné peníze. Dále bez komentáře. Jako hrozínek na dortu, sedí pisatelova chvála tichých vín z oblasti Jura. Nechť tedy ví, že samotní burgunďané o juranech říkají, že pokud by měli taková tichá vína jako mají oni, tak je raději vylijí do kanálu. Pokud ovšem pisatel nemyslel Jurské žluté nebo slámové víno. Nejspíše ne, protože na lezení po horách je do petek nedávají a jsou navíc drahá. Jura je výjimečná svým původním klasickým rukopisem výroby jako u nás za socialismu, tedy ve starých plesnivých sudech, což je s největší pravděpodobností pisatelova parketa. K obsahu článku si ještě dovolím několik poznámek.
Myslím si, že pisatel neměl v úmyslu mne poškodit, nicméně se mu to podařilo svým pseudo hodnocením, připepřeným lehkým vulgarismem již v názvu článku, kterým dává nejspíš najevo svou nespokojenost. S čím je ovšem nespokojen mi není úplně jasné. Možná si připadá pasažérem onoho Titaniku, o kterém se zmiňuje. Chybí mi také pisatelovo jméno a adresa, jehož přiznáním by mu nejspíš spadla odvaha do kalhot. Vzdělaný je asi dost, používá-li rád cizí výrazy. Pak mi ovšem uniká proč nepobral moc rozumu z etikety na mém víně. V etiketě to vážený pane není, co byste řekl tomu, že víno je směsí hroznů ze dvou obcí a tratí jedné podoblasti? Zadní doplňková etiketa s popisem vína je pro Vás také zbytečná, neboť svůj dokonalý popis jste provedl po svém. Cituji Vás: „ Aroma podchyceného octa a zvrácenosti do něčeho zlého, chuť gumovo, nasládlo, nakyslo, natrpklo něco, atd.“ Bravo. Myslím vážený pisateli, že jste si zde dokonale nastavil své zrcadlo. Navíc Vás musím upozornit, že se jedná o víno základní řady a ceny, kde se zadní etikety většinou nedávají. Je také téměř o 30 Kč levnější než uváděná konkurence, která zadní etiketu má. Zda jsou, či nejsou obě vína jakostní či nikoliv nehraje žádnou roli. Vy totiž vážený pane srovnáváte dvě rozdílné řady, což není pro průměrně poučeného konzumenta neznámá. Pro Vás ano. Neuznáváte-li, jak píšete germánský systém značení a s ohledem na Vaše základní neznalosti, které Vám vytýkám, jaký způsob značení byste zvolil Vy? Já se omlouvám, ale bohužel žádný neznám.
Závěrem malou příhodu. V jeden den otevřených dveří mne ve firmě oslovila skupina lidí, z níž očividně jeden vyčníval a svými názory oslňoval ostatní. Bez urážky, o kterou si pán koledoval, jsem se mu snažil vysvětlit, že je mimo, což rázně odmítal a oba víme proč asi. Celou debatu poslouchal opodál pro mne neznámý návštěvník, který do hovoru vstoupil a dotyčného pána i s jeho názory poslal někam hodně daleko a byl klid. Při odchodu skupiny mně onen pokáraný poklepal na rameno , svěřil se mi, že je someliér a přede všemi pochválil zvlášť červená vína a jejich úroveň, se kterou se v česku prý ještě nesetkal. Já jsem se málem rozplakal a onen vinařský postpubescent si před svoji skupinou opět načechral polámaná brka a zajistil opětovný obdiv. Myslím, že byste si spolu rozuměli. Ten pro mne neznámý návštěvník, se kterým si rozumím zase já, byl vinař Jirka Barabáš přezdívaný král Sauvignonů ze znojemska, který mi ve své skromnosti nechtěl sdělit své jméno.
A ještě poslední malá výtka. Nejsem A. Baloun, to je můj otec, který mě učil vinařině od malička. „Moc to tenkrát neuměl“, ale např. Milan Chladil a pak i Karel Gott si od něj víno na oslavu 50-tin vzal atd. Helena Baker, která mě na Váš článek upozornila, se vínu v Londýně začala věnovat až po návštěvě mého sklepa v roce 1986 atd. Co jste v té tobě třeba kolem vína dělal Vy?
Sečteno a podtrženo. Budete-li se chtít o víně někdy něco dozvědět, můžete přijít. Pro Vás to bude zadarmo.
Moje osobní rada Vám zní, nezvyšujte si ego bezduchými výstřely z Aurory.
S úctou Radomil Baloun
Vážený pane Baloune,
díky moc za vyčerpávající kritku mého stylu, chutí, názorů a kdo ví, čeho ještě. Jsem rád, že jste se ozval na svou obranu, ale ve skutečnosti není co bránit. Nijak jsem Vás nenapadl, a ani v nejmenším jsem se o to nesnažil. Věřte, že mi nic není vzdálenější, než bezdůvodně hanit něčí práci; u vinařů to platí dvojnásob.
Popravdě řečeno, povídat si přes internet o víně je trochu jako mluvit o kostce cukru. Rozhodující je chvíle, kdy se sklenka octne na stole a máte se napít. Ano, nechutnalo mi Vaše víno. Těžko z toho můžete usuzovat něco o mně, nebo ano? Víte, kdybych napsal, že Radomil Baloun dělá vína, která mi nechutnají, a proto je to pitomec a trouba, tak pochopím, že se naštvete. Oprávněně, protože pitomec a trouba bych byl maximálně já sám.
Vaše reakce má ale mnohem hlubší podtext. Jde Vám totiž zřejmě o to, že internet je pro Vás domovem samozvanců a nedouků, kteří si vybíjejí vlastní komplexy na těch, kdo skutečně něco umí. Já si to nemyslím. A stejně tak si nemyslím, že by ten, kdo píše o víně, musel být vinařem, vystudovaným enologem nebo špičkovým znalcem s padesátiletou praxí. Pokud ale máte dojem, že kdokoliv, kdo na webu publikuje svoje vlastní texty, je nutně osoba nezralá, vína neznalá, masírující si vlastní ego na úkor dříčů, jako jste Vy, pak pravděpodobně nemá jakákoli výměna názorů cenu.
Páni, takovouhle blbost snad nemohl psát vinař. Že by někdo od konkurence s úmyslem poškodit?:-) A jestli to je opravdu reakce od pana Balouna, pak je horkým kandidátem na titul “samožer roku”, ačkoli je teprv únor:-). Ale na druhou stranu, argumentace Chladilem a Gottem strčí do kapsy i Monty Pythony…
No pěkné… mám v živé paměti odpovědi pana Balouna na dotazy ohledně Ryzlinku Rýnského pro O Víně (musel jsem si je vytisknout a přečíst opakovaně, skoro nešlo věřit, že to myslí vážně) a bohužel mám obavu, že autor textu výše bude skutečně pan Baloun, styl přesně sedí 🙂 I tenkrát nás zařadil do škatulky “mlaskalů a samozvanců”, co vlastně nemají právo se k vínu vyjadřovat 🙂
“mlaskalové a samozvanci” – to už není zas tak daleko k rudoprávním “ztroskotancům a samozvancům”:-)
No taky se mi nechce moc verit, ze toto napsal vinar jako reakci na zakaznikuv ci ‘konzumentuv’ nazor ??? to aby se pak clovek bal, ze o nej moravsky vinar koukajici mu za zady pri psani poznamek, zlomi tufr 🙂
m.s.
Myslím, že pan Radomil otevřel onoho “okomentovaného Rulandského modrého dané šarže” příliš mnoho 🙂
Mě zase “pobavila” zmínka pana Balouna o tichých jurských vínech, která se vyrábějí v “starých plesnivých sudech” a dají se nanejvýš “vylít do kanálu”. Takže kritizovat jakostní víno moravského vinaře se nesmí, zatímco shazovat paušálně celou jednu vinařsku oblast je v pořádku?!
Tak to je síla! Včera, když jsme se o “příspěvku” p.Balouna večer bavili, mi to přišlo dosti vtipné, leč dnes po přečtení celé jeho reakce mi spíše zatrnulo a úsměv tuhl a tuhl. Ale pak mi zase naskočil po přečtení vašich reakcí, hlavně Evy 🙂 Vyznění a názory by tomu odpovídaly, leč na alkoholové opojení je tam zas málo překlepů… Argumenty použité mi přijdou, jakoby je psal pan RATHomil Baloun 🙂 Nu, další zkušenost do budoucna, kterou je třeba šířit dále. Z mého osobního pohledu bez jakéhokoliv ovlivňování kohokoliv dalšího (abych též nebyl napaden) píši, že mi přibyl další řádek do seznamu “nikdy víc”.
Hrdě se hlásím na stranu mlaskalů a samozvanců a na té druhé straně rád nechám podobné odborníky na slovo vzaté. Ať už se to týká vína, ekonomime,umění … Bůh mi odpustí.
Zcela jistě si většina nadšenců neuvědomuje, že právě jejich názory a recenze jsou přijímány laickou veřejností jako směrodatné. Snadná dostupnost předurčuje internet k roli leadera v případě, že hledáme informace, či potřebujeme rozšířit vědomosti ve věcech, kterým rozumíme málo či zcela vůbec. Proto je nutné uvědomit si důsledky svého konáni !
Internet též umožňuje jistý stupeň anonymity, který nám umožňuje zveřejňovat své názory a připomínky, aniž bychom museli přiznat svou identitu. Já osobně pokud hodlám něco sdělit, tak se jedna o můj názor, za kterým si stojím .
Víte, když se najde ve víně vada nestačí ji odstranit, mnohem důležitější je nalézt její příčinu, neboť neodstraníme-li příčinu, vada se nám objeví znovu a vystavujeme se tím riziku, že se nám náprava již nepodaří.
Velmi mne mrzí, že debata mezi Panem Radomilem Balounem a Panem Vinografem vyústila v 100 procentní kritiku Pana Radomila. Od vás jakožto od „odborné veřejnosti“, bych očekával spíše věcné a konkrétní připomínky!
Proč nikdo nepátráte po zdroji daného vina? Nezajímá vás, kde jej Pan Vinograf obstaral, co když právě celý problém leží v nevhodném skladování konkrétního prodejce?? Místo toho je zde snůška výkřiků vytržených z kontextu!!!
Některé příspěvky mé tvrzeni plně dokazují. Přispívatelé zde plně prezentují svou potřebu konfrontace.
Řekl bych, že pouze totální absence pokory, může zapříčinit kritiku vinaře, který bezesporně patří mezi ty nejlepší z nejlepších, které v naší zemi máme! Řekl bych, že většina poznámek, které jsem zde četl je nedůstojných, arogantních a mají nulovou vyjadřovací hodnotu k tématu, jež se zde Pan Baloun snažil otevřít.
Mnozí z Vás nedokáží víno odborně ani popsat a udělat korektní senzoricky rozbor a přesto mají v sobě tolik drzosti zesměšňovat člověka jako je Pan Radomil Baloun !!
Možná jednou pochopíte, že zítřek se rodí už dnes…
Milan HUGO Bartošík
HUGO: pane Bartošíku, stále se snažím komunikaci všech u tohoto článku soudit objektivně a vše píši dle mých osobních názorů bez jakékoliv snahy kohokoliv ovlivňovat. Vycházím z toho, že jakákoliv recenze či jakékoliv ohodnocení vína jednou osobou je vždy názor konkrétního člověka, který je ovlivněn spoustou okolností, nemá je cenu nyní zde vyjmenovávat. Z toho vyplývá, že napadnout lze “jednoduše” jakoukoliv recenzi.
Když to vezmu od začátku, situace se vyvíjela takto: v článku autora je úryvek o tom, že dané víno p.Balouna mu nechutnalo. Negativní slovní hodnocení vína je navíc doplněno slovy “protože to vůbec nemusí být chyba pana vinaře, ale konkrétní láhve”. Za článkem následují komentáře, ve kterých není ani jedno slovo o další kritice jak tohoto vína, tak ani zmínka osoby p.Balouna. Až na odezvu p.Balouna navazují reakce čtenářů ne na jeho vína, ne na jeho vinařské umění, ale na jeho – podle mne – skutečně nepatřičné argumenty, místy i nelogické. Načež následuje Vaše kritika všech, vyjma samozřejmě p.Balouna.
Uděláte-li si čas na odpovědi následujících otázek, týkajících se Vašeho příspěvku, budu rád:
1) cituji Vás: “Víte, když se najde ve víně vada nestačí ji odstranit, mnohem důležitější je nalézt její příčinu, neboť neodstraníme-li příčinu, vada se nám objeví znovu a vystavujeme se tím riziku, že se nám náprava již nepodaří.”
I kdyby konzument (tzn. i recenzent, čtenář) nalezl příčinu vady, jak tuto příčinu může odstranit?
2) cituji Vás: “Proč nikdo nepátráte po zdroji daného vina? Nezajímá vás, kde jej Pan Vinograf obstaral, co když právě celý problém leží v nevhodném skladování konkrétního prodejce?? Místo toho je zde snůška výkřiků vytržených z kontextu!!!”
Reaguji na Vaše otázky: z mého pohledu nelze přeci dokladovat cestu každé recenzované lahve až ke konzumentovi. Budu-li si chtít pořídit na základě recenze nějakou lahev, její cesta ke mně bude na 99,9% jiná, než cesta lahve k recenzentovi. Navíc i autor článku píše, jak jsem jej citoval výše, o možnosti chyby té konkrétní lahve. Snůškou výkřiků myslíte reakce čtenářů bez jakýchkoliv vulgarismů?
3) cituji Vás: “Některé příspěvky mé tvrzeni plně dokazují. Přispívatelé zde plně prezentují svou potřebu konfrontace.”
Jaký příspěvek Vám toto dokazuje a proč?
4) cituji Vás: “Řekl bych, že pouze totální absence pokory, může zapříčinit kritiku vinaře, který bezesporně patří mezi ty nejlepší z nejlepších, které v naší zemi máme!”
Když píšete nejlepší z nejlepších, zřejmě tím myslíte nejlepší vinařské umění. Můžete mi prosím najít ať v článku, tak v komentářích, jakoukoliv narážku, ba pouhou zmínku o vinařském umění p.Balouna? Berete negativní hodnocení jedné lahve jako kritiku či posměch jeho vinařskému umění?
5) cituji Vás: “Řekl bych, že většina poznámek, které jsem zde četl je nedůstojných, arogantních a mají nulovou vyjadřovací hodnotu k tématu, jež se zde Pan Baloun snažil otevřít.”
Prosím o vysvětlení, jaké téma se p.Baloun snažil otevřít. Přišel jsem snad na jediné. Je to to, zda by neměli zveřejňovat svůj názor na víno jen ti nejlepší z nejlepších?
Jak jsem napsal, až do příspěvku p.Balouna o něm nepadla ani zmínka. V jeho reakci je tolik narážek, útoků, neadekvátních reakcí, že když to celé porovnám s úrovní příspěvků poté, vychází mi reakce p.Balouna jako suverénně nejagresivnější a nejméně pochopitelná a ty následující jí v tomto nesahají ani po kolena. Když k ní nemáte výhrady, Vám se líbí? Nepřijde Vám právě příspěvek p.Balouna nedůstojný, agresivní a arogantní, jak jste pojmenoval příspěvky všech ostatních?
Osobně příliš neznám p.Balouna, ale přijde mi, že celý jeho komentář psal “v afektu”. K tomu mi nahrává to, že se chytal sebemenších, i nelogických, příležitostí k útoku. Jako příklad uvádím jeho výtku k jeho jménu. Cituji p.Balouna: “A ještě poslední malá výtka. Nejsem A. Baloun, …” Toto spojení se v autorově článku objevuje pouze na úplném konci, cituji autora článku: “Vinařství Svatého Tomáše? A Baloun? Vaše zkušenosti?” Pokud pochopil písmeno A před jeho jménem jako iniciálu křestního jména, pak měl podle mne skutečně “rudo před očima”.
Tomáš Tošovský
douška: doufám, že Vám nevadí, že nepíši “Pan Baloun” s velkým P.
Ještě krátký dodatek. Skutečně si myslím, že tímto nemohu nikoho ovlivnit, je to čistě můj soukromý postoj a toto rozhodnutí jsem udělal právě po přečtění příspěvku p.Balouna. Nemíním tímto postojem na nikoho útočit, nikomu škodit, a ještě jednou opakuji, ani nikoho ovlivňovat.
Víno p.Balouna si nikdy vědomě nekoupím.
Za sebe musím říct, že a) mi vína pana Balouna, která průběžně chutnám, mi rozhodně nepřijdou jako výkvět zdejšího vinařství z žádného představitelného úhlu (snad cenami) b) vinograf to popsal, jak nejlépe mohl – řekl, že mu to nechutná a proč a zároveň naznačil, že to nemusí být vina vinaře, ale skladování c) měl jsem už bohužel čest s podobným textem pana Balouna a musím potvrdit, že to nebyl ojedinělý úlet. I v tom cca rok starém textu se to hemžilo samozvanci a mlaskaly, nekritickou chválou sebe sama, kterého zdejší chamraď neumí a nemůže docenit. Kamarád má i zkušenost naživo, kde se při návštěvě vinařství a degustaci vzorků dovolil vyjádřit svůj pocit, že mu ta bílá přijdou taková málo odlišitelná od sebe, téměř stejná, bezy typických odrůdových znaků. Byl tehdy dost agresivně až sektářsky ukřičen, přesně v tomhle smyslu, že když tomu nerozumí, měl by radši mlčet. že to je trend, který v cizině všichni chápou 🙂 Co dodat? Tyhle věci nepotřebují dalších komentářů, pan Baloun se svými slovy a chováním sebepoškodil sám více než dost.
Baloun je TROLL a basta. Tu zeď by si v Popovicích měli opravit.
Dobré odpoledne Pane Tošovský,
Zasílám Vám odpovědi na Vámi položené otázky. Věřím, že odpovědi jsou pro Vás uspokojivé pokud ne, rád Vám je doplním .
1 ) Tuto větu jsem užil záměrně jako přirovnání. Smysl dané věty je ten, že nemá význam řešit problém, pokud neznáme příčinu jeho vzniku, což platí obecně pro mnoho životních situací .
2) – Není vyjímkou, že se na netu objevují i údaje, kde recenzent udává zdroj či původ láhve. Většinou je tento údaj spojen s poznámkou na konkrétní degustaci či poznávací cestu. Samozdřejmě, že s Vámi souhlasím, většinou máme každý své zdroje. Tezko muze recenzet dokladovat zdroj lahve, ktera se k nemu dostala jako dar nebo není možné nikterak objasnit její původ. Proto je někdy lepší konkretni lahev či lahve přechutnat ovšem ze zaručeného zdroje a až po té uveřejnit recenzi. Snůškou výkřiků mám na mysli názory, které jsou svým obsahem nesdílné, musím se přiznat, že Vaši poznámku o vulgarismech jsem nepochopil.
3) – Řekl bych, že jste natolik moudrý člověk, abyste sám poznal.
4) – Negativní hodnocení je statistickým výsledkem, avšak je vždy rozhodující jakou má recenze či kritika úroveň. Senzorická mluva nám nabízí pestrou škálu výrazů, které nám umožňují hodnocení vína, aniž bychom museli opouštět kodex respetku a noblesi. Neberu jako posměch kritiku láhve, ale výsměšné poznámky adresované Panu Balounovi. Víte celé je to asi tak, že každý z nás má svou vlastní životní cestu a své priority.
5) – Není to o tom, že názor na víno mají zveřejňovat jen ti jež jste jmenoval, je to o vzájemné úctě a respektu. Někdy zdánlivě neviná recenze může zapříčinit velmi negativní hospodářský výsledek postavený na jedné láhvi neznámého původu – o tom však již široká veřejnost nemluví. Výsledkem je negativní zpráva, kterou získají pro ně ze ” zaručeného zdroje ” !
Úroveň příspěvku Pana Balouna je přímo úměrná hodnotě popisu jeho vína. Zastávám názor, že popisek nebyl zrovna košer. Mám obavu, že v tomto případě se neshodneme. Příspěvek Pana Balouna je příspěvkem člověka, kterému byla způsobena nejen moralní újma .
Pane Tošovský jaka vína budete pít, je vaše svobodné rozhodnutí. Doufám a věřím, že budete pít taková, která Vám budou chutnat a dělat potěšení.
úplně nejlepší na celé kauze je fakt, že se jí dostává zasloužené pozornosti. věřím, že to přispěje v budoucnu ke “sražení hran” u obou táborů (ano, u vinaře byly přeostré). slovo pokora, které tam také padlo, by mělo být vyhlášeno slovem roku. nejen u konzumentů vín a vinařů. arogance ve spojení s vínem je snad to nejhorší zvěrstvo.
když už někdo řekne, že císař pán je vůl a císař ho zavře, uvidí lid, že tomu tak skutečně je…
chraň nás pak bůh takového panování 🙂
Dobrý den pane Bartošíku,
děkuji Vám za reakce. V něčem se shodneme, v něčem ne, to je normální. Narazili jsme zřejmě na obecný problém, jak by měl být autor zodpovědný za zveřejňované názory. Z mého přesvědčení je pouze na autorovi, co si na svůj web napíše, a je pak na každém čtenáři, co si “odnese” z jeho článku. Zřejmě se najdou lidé, kteří názor někoho jiného hned bez vlastního přesvědčení se přijmou za názor vlastní, je to podle mne jejich “hloupost” (tím více ve víně), ale to přeci nemůže být vyčítáno autorovi!
Navíc si myslím, že zrovna v tomto případě je velmi diskutabilní, jaká reálná “škoda” mohla vzniknout. Nejsem si jistý, ale podle mne je zrovna toto konkrétní víno k dostání převážně v marketech, ve vinotékách se zřejmě nenachází. Tudíž si nejsem jist, kolik procent čtenářů tohoto článku by si v případě jeho nepřečtení zakoupilo tento výrobek, myslím, že mnoho to nebude. Navíc je i varianta, že si toto víno zakoupí právě někdo, kdo by chtěl porovnat své dojmy s těmi zapsanými v článku.
Jinak děkuji za Váš závěr, také doufám, že budu pít převážně vína mně chutnající a dělající potěšení.
HUGO, opravdu věříte, že několikařádková zmínka o jedné lahvi, navíc ne zcela jednoznačně odsuzující, na soukromém blogu, může “zapříčinit velmi negativní hospodářský výsledek”? Obzvlášť vinařství této velikosti? Být Vinografem, vaše víra v rozsah mého vlivu mi opravdu lichotí…
HUGO: Už to tady bylo řečeno ostatními – Vinograf si píše soukromý blog. Je jen a jen na něm, co zde uvede. Čtenáři mají svůj mozek. Navíc pokud naznají, že Vinograf píše zcesty, přestanou to tu číst. Je V. schopen svým blogem ovlivnit hospodářský výsledek? Asi těžko. Pokud ano, měl by na svém webu zavést vysoké ceny za reklamu a začít rejžovat 😉 Navíc velmi korektně napsal, že neuspokojivý zážitek s vínem mohl být záležitostí pouze této konkrétní lahve. Mně to přijde naprosto fér, a tak jsem to jako konzument i bral. (Až po přečtení příspěvku od p. Balouna jsem se rozhodl v budoucnu od něj víno nekupovat. Původní hodnocení jsem nijak neřešil.) Pokud p. Balounovi vadí uvedené hodnocení, mohl Vinografovi zkusit navrhnout (na své náklady, či při vhodné příležitosti) přechutnání dotyčného vína. Nemůžu vědět, jestli by na to Vinograf přistoupil, ale za pokus by to stálo, ne? Začít urážet opravdu nic neřeší.
No já nevím. Spíš mi přijde, že tu zapadlo to PODSTATNÉ:
Blog je médium, blogger ovlivňuje veřejné mínění, aniž by musel nést za svůj vliv jakoukoli odpovědnost.
Samozřejmě že pan Baloun má stejné právo, založit si blog a psát o tom, že ten, co píše vinograf je *) a jeho vlastní víno, že je nejlepší.
Potud je to svobodné a je to tak dobře.
Jen je problém s tou odpovědností – já jako čtenář tohohle blogu Vínografa neznám. Vínograf musí počítat s tím, že jeho texty čtou i ti, kdo jej osobně neznají, nemají jeho osobu jako záruku.
Vztek pana Balouna chápu. I když s vinografem spíš souhlasím. Obě “mínění” jsou ospravedlnitelná.
Ale vůbec tu nejde o tu láhev nebo o to, jestli je pan Baloun *)
Zkrátka, měli bychom se pod své texty podepsat. Aby bylo jasné KDO to říká, kdo zatím stojí.
Luboš Beneš
*) blbec
Luboš: já nevím, podepisovat se na vlastním blogu pod každý článek či komentář, to by bylo podle mne hodně zbytečný. Navíc si myslím, že blogger tím, že píše vlastní blog, toho na svoji osobu prozrazuje tisíckráte víc, než případným podpisem pod článek. A v tomto případě není myslím jméno nijak tajné – viz aktuální Vinařský obzor…
Luboš: Jenže blogger se přece podepisuje – a myslím, že jméno na kvalitu psaní vliv nemá, takže je mi celkem jedno, zda bude pod článkem uveden Pepa Novák nebo Fabricius von Hohenlohe. Nakonec když si pan Baloun olepí svá vína medailemi z různých soutěží, není to o hodně víc anonymní a zavádějící než kritika vína na blogu, kde je jasně deklarovaná možnost chyby právě u jednoho jediného vzorku? Kdo ze zákazníků má možnost poznat porotce na soutěžích tak jako bloggera?:-)
Jak měl p.Baloun odpovědět, aby si zachoval tvář a pozvedl úroveň mlaskalů a získal jejich důvěru.
… hned po přečtení vašeho článku jsem si otevřel lahev zmiňovaného vína. Bylo v pořádku, takže se zřejmě jedná o vadu konkrétní lahve, jak v článku píšete. Napište mi prosím přesnější popis chuti, zkusím dle letitých zkušeností odhadnout vadu. Podle vámi popsané chuti mohlo jít o skrytou vadu korku, nebo nedokonale vymytou lahev, nebo…. Dejte si pozor na vady projevující se tak či onak. Prostě něco v tomto duchu.
Mě štve jak mě chce pořád někdo chránit před čímkoliv a kýmkoliv. Jako kdybych neměl vlastní rozum. Vinograf nebo kdokoliv mě ovlivní jen tehdy, pokud má mojí důvěru. Mě od vín pana Balouna odradila až jeho reakce, neb ztratil mojí důvěru.