Překvapení pod špuntem
Zásoby z Poysdorfu, o kterých jsem psal nedávno, jsou nadobro pryč. Původní nadšení z vinotéky vystřídalo zklamání doma, následovala fáze smíření, pak fáze hořkosti a odhalování, čí je to vina. Nakonec se tam našlo pár vín a došlo i na nějakej ten humor. Ten mělo plně v režii vinařství Walek.
Napřed teda pozitivně. Rakouský DAC je fajn věc, protože:
- víte, co dostanete
- nebude to stát moc
- je to univerzální
- je to místní specialita
Naopak, DAC Veltlín nijak horečnatě nakupovat nebudu, protože:
- je to furt to samý
- je to furt to samý
- je to furt to samý
Základní veltlínovost DAC má reduktivní charakter, nějakou tu květinku, na konci trochu toho pepříčku, možná lehkou navinulost, ale celkem vzato, když ochutnáte jednu láhev, bude to, jako byste ochutnali pátou nebo desátou. Výběr z asi deseti vinařství neukázal žádný drama v odchylkách od normálu. Je to dobře nebo špatně? Nevím, nechám to na vás.
Body si u mě připisuje vinařství A. I. Amon za pěkný Rieslingy. Naopak mi propadl Neustifter. Velký překvapení (s trochou tý srandy) mi připravil Walek za dvě láhve Sauvignonu Premium 2006. Okouzlila mě načatá láhev ve vinotéce – krom klasický sauvignonový zelenosti tam byla až kouřovost, vůně hořícího sena a křísnutí kamenem. Bohužel, doma bylo všechno jinak. Dva večery po sobě přišly dvě lahvinky a každá byla úplně, ale úplně jiná. V první láhvi bylo něco, co připomínalo nálev z kompotovaných mandarinek. Krásný tropický aroma, dobrý víno, ale zdaleka ne to, co jsem chutnal a čmuchal v Poysdorfu. V druhý láhvi byl Veltlín, nebo jsem papež. Nic, co by se ani za mák podobalo Sauvignonu. Obě láhve jsem nechal rozdejchat, zteplat, odstát. Nic. Píšu jim, a když odpovědí, dám vědět.
Vyprávěl mi kdysi kamarád, toho času provozák jedný kavárny v Praze, jak bral vína od jednoho, dnes už velmi známého pana vinaře:
“Tak vám řeknu, pane, že ten váš Ryzlink chutná jednou jako Chardonnay a jednou jako Vlašák.”
“No, helése. Kdež jedny etikety dojdó a druhejch je moc, co mám včil dělat. Ale dyk oni ty Pražácí to stejně nepoznajó.”
Zažili jste někdy opravdový překvapení v láhvi?
Jak Vam chutnal Weinrieder ?
HUGO: Weinrieder byl lepší průměr, ale nic, co by mi změnilo život. Což samozřejmě není podstatou Veltlínu za 5 Eur. Důležitý mi přijde, že ty vína jsou standardně dobře udělaný. Kéž by u nás byla takhle konzistentní kvalita v jedný cenový hladině.
Musím se těch obyčejných rakouských veltlínů okolo 5E zastat. Kolik by stálo srovnatelné moravské víno?
Weinrieder ma scela exlentni Weisburgunder za neuveritelnu cenu, nicmene se specializuje na Ledova vina kde je cena podstatne vyssi ale kvalita je uchvatna !
tony: Na Moravě je to víc ode zdi ke zdi. Můžete narazit na špičky od některých malovinařů za stovku, stejně jako na přadražený bubliny od renomovaných výrobců za pět. Proces hledání u nás slibuje hodně naštvání a trochu rozechvělýho štěstí, ale aspoň je u toho nějaký vzrůšo 😉
HUGO: Díky za tip!
Ucáknu možná trošku mimo – včera jsem zkusmo otevřel zweigl 2007 od Sedláka, měl medaili z Juvenale, ale na to upřímně už moc nehledím a překvapení pod špuntíkem se konalo. Pěkný tělo, vyváženost, sametovost, příjemná dochuť. Tak to byl jeden z těch světlejších momentů objevování moravských vinařů:-)