Povidlování
Někdo se zkáruje, někdo se zfetuje. Kája Plíhal jí bonpary. Robbie Williams jí antidepresiva a prášky na spaní. Se švestkama je to podobně. Někdo je chrumká jen tak ze stromu, někdo z nich dělá koláč, někdo slivovičku. Někdo je celej den vaří v kotli a pak jsou z nich skvělý povidla.
Den po vinobraní u Stávků (o kterým musím ještě něco sepsat) jsme věnovali vzkřišování rurálních tradic – za ranní mlhy, která by se dala krájet, jsme vyrazili na meze za Němčičky na Durancie (plurál). Durancie (singulár) je prastará odrůda slívy, jejíž jméno se asi vyklubalo z francouzského Royale de Tours, zkomoleného na turanče. Základy ovocnářské etymologie vám ale na Moravě můžou být celkem buřt, protože tady se stejně říká deme na trnky.
Není to bundža bžunda, prodírat se takhle po ránu zmáčeností remízků, pichlákama šípků a hlubokou orbou. A není to ani nakrátko, protože aby vám to stálo za to se s tim vůbec vařit, musíte jich nasbírat aspoň velkou bednu. Redukce objemu při hmotnosti je totiž přímo masakrózní.
Švestky bez stopek se nejlíp vaří v měděném kotli. Ten se zapustí do záležitosti, co se jí říká kotliště a hmota se míchá kopistem. (“Držíš to jak kopist, Horáčku,” říkávala pančelka souška.) V kotlišti se pod kotlem zatopí. A pak už se u toho stojí a míchá. A popíjí a míchá. A jí a míchá. Ale hlavně míchá. 
Hmota postupně změní skoro všechno. Tvar, barvu, charakter, teplotu, skupenství, náladu, hovno s cibulí, sladkost, nebezpečnost a objem. 
Na začátku se to ještě tváří jako švestky a vy chcete mít povidla, takže to zuřivě pošťuchujete.
Po deseti minutách se už kolem plodů dělá šťáva a nedostatečně puklé jedince to nadnáší.
Po půl hodině je z toho docela ucházející blevajz.
Za hodinu už mlhu proráží sluníčko a na hladině se objeví pěna.
Za další půlhodinu se z toho (překvapivě rychle) začne valit pára a máte málem po focení. A po foťáku.
Dužina se postupně odděluje od pecky, kterýžto proces vyvrcholí pasírováním.
To je manuální operace, kdy se pomocí stěrek a dalších výmyslů odděluje poživatelná hmota od toho, co (možná) sežerou prasata. Úplně nejlíp to jde borovů metlů. 
Výsledek se nalije zpátky do kotle a vaří se dál (teď už bez pecek). Hmoty je čím dál míň a světla taky. Pokud jste si hodně přivstali, tak touhle dobou už se asi šeří.
Objem klesl asi na třetinu původního a ze všeho nejvíc to teď připomíná něco z Yellowstonu. Bahýnko pufuje a syčí, za kopistem zůstává dlouhá brázda a naběračka povidel se bezproblémů udrží na talíři i dnem vzhůru.
Konstituce Konspirace Kondolence Konzistence je konečně dostatečná, jde to do sklenic. 
Bez konzervantů, bez cukru, bez sterilizace, bez obav, že to zplesniví. Nezplesniví. 
Nemáte švestky, kotliště, kopist, bednu, světlo, ideály nebo zahradu? Přímo tyhle kousky budou ještě někde k mání. MInimálně na vánočním jarmarku v Hustopečích. Tož honem tam, no ni?
A co vy? Dělali jste někdy povidla? Jaký to bylo? Nedělali? Na co čekáte?
Krásný fotky i text. Že je to od těch Moraváků hezký, že pro nás Pražáky uchovávají tenhle folklór? :o))
Uááá! Moc pěkné to máš 🙂 Mám chuť na domácí povidla…
Mňammm, polykám na prázdno!
Bohužel pocházím z kraje, kde je jakékoliv jiné využití švestky (nebo též slivky či kadlátky) než do kvasu, považováno za zločin 🙂
Pěkně jste to zredukovali. Zrovna v pátek jsme tuhle várku měli na palačinkách a vůbec mě to nelákalo to kombinovat s jinak skvělými marmeládkami od Dalfoura.
Sklenička: Já byl ten víkend úplně zafolklorovanej 😉
J.Č. a oa: Myslím, že jsou ještě v nabídce, takže nepolykejte na prázdno!
Evas: Bohužel?!? To snad ne 😀
Jé, to je krása. Miluju povidla a cokoliv s nimi. A švestky v ještě tekutějším stavu taky můžu 🙂
Já takhle zrovna včera míchala a michala brusinky. Pukaly, až bylo kolem všude červeno, ale na míchání mi stačila zatím vařečka 🙂 Také bez konzervantů, oslazené třtinovým cukrem. Však budou k domácí paštice. Teď ještě sehnat lidi (hlavně spíš čas) na tu paštiku :-)))
P.
6, Vinograf: Jak v nabídce??? Jestli se to dá někde koupit, prosím o diskrétní zprávu na soukromý e-mail :o)))
Papaja: Šmarjá, kde jste sehnala toliko brusinek? To bych moc rád, zrovna jsem dodělal paštiku 🙂
Sklenička: Máš v mailu 😉
Letos byl na švestky rok blahodárný, tak mám doma pořádnou vlastnoručně vyrobenou zásobu. Ovšem mám fígl a dělám je bez míchání – s rumem a skořicí 🙂
Pro příznivce povidel mám pár lákavých receptur 🙂 Na sladké zapomeňte! Sladkých hříchů je kolem Vánoc víc než dost, bude to něco úplně jiného :o) Už je vymyšleno, uvařeno, snědeno a nafoceno. Ke článku už zbývá jediné … trochu toho času.
Brusinky se daly (nevím, jestli ještě stále dají) koupit v Globusu. Loni byly asi o měsíc dříve. Letos se jim nějak nechtělo a nebyly k sehnání. Bylo jich skoro dvě kila…
http://mlsnakocka.blog.cz/0804/brusinkova-omacka
… recept DolceVity … nemá chybu… brusinková záplava.
P.
Dolce a Papaja: Díky za recepisy! Jdu místo toho na šípky, brusinky už jsem prošvihl.
Dolcevita: trpělivě čekám a těším se. Povidla jsou nejgeniálnější způsob použití švestek. Tečka. Žádná pomlčka čerstvý jsou taky dobrý, slivovice neuškodí. Povidla jsou prostě nejlepší 🙂 Dělával je dědeček a s pasírováním se nějak zvlášť neobtěžoval, takže ročníky, které včas neodchytila babička a nedotáhla do zdárného konce, byly prostě s peckama 🙂
Dolcevita: skutečná povidla se bez míchání udělat nedají. to nelze obelstít. takže, žádné rychlonáhražky vyrobené v troubě, jen měděný kotel a míchat 🙂