Pisálci všech zemí, spojte se!
Sklenička tuhle dostal nápad. Znechucen průměrností a plácáním slámy v tuzemských vínomédiích došel k názoru, že tohleto, tohleto nebo nově tohleto zvládneme taky. Na čtvrteční večer sezval oblastní komisi pro vínoinformace, nejvyšší vedení okolopražských vínobloggerů, předsedu výboru pro debatování nad láhví a jednoho nenažrance.
Slezli jsme se v osterii Da Clara, fajn podniku s konstantní úrovní domácí kuchyně a pitelným vínem. A kecalo se. Byla to zábava. Vypili jsme něco vína, vedli jsme řeči, točili videa, fotili se. Bude z toho teda něco? No to se ještě neví. V průběhu večera jsme došli k tomu, že v obsahu problém není. Chrlíme slušnou hromádku informací na to, aby to naplnilo dost stránek měsíčně nebo i čtrnáctidenně; to jo. Máme elán, nadšení, chuť i vůli; to taky.
Jižní Svah mi svým pátečním článkem nakonec tak trochu otevřel oči. Totiž že to, o co nám opravdu dost šlo, je nějakým způsobem ospravedlnit množství času a peněz, který do vína vrážíme. Udělat něco, co přesahuje rámec sebeukájení webovou grafománií. Společným nasazením trochu kultivovat naší vínoscénu, vidět věci hlavně z pohledu zákazníka.
S časopisem to teda možná nepůjde zas až tak snadno, ale první pokusně společnou aktivitou by se mohly stát třeba uvažované blogoceny – společný to podnik všech efenbí blogů (to jsou ty, co píšou o žraní a chlastání). Mělo by jít o kratochvíli, která se potáhne napříč dětičkama všech pisálků – jejich čtenáři budou volit v několika kategoriích svoje oblíbence z řad výrobců, dovozců, nabízečů a zpracovatelů všeho možnýho k jídlu a pití.
Citlivě shrnuto: byl to večer, který nesplnil žádné z očekávání, ale odhalil mnoho očekávání jiných. Což je asi dobře.
Kolik blogů o jídle a pití pravidelně čtete? A proč?
Omlouvám se za dopolední zavření komentářů, nějak se mi to vymklo, ale rozhodně to nebyl záměr.
Pravidelně čtu Cuketku, odkud jsem se dostal sem. Čtu proto, že rád objevuji něco nového. Je v tom trochu “fetišismu”, číst o jídle. Líbí se mi blogerská osvěta ohledně gastronomie. Myslím, že touhu po dobrém jídle a pití má v sobě každý. Díky internetu se daří spojit lidi, kteří mají přeci jen tu touhu o něco větší.
banter: Perfektně řečeno, podepisuju každý slovo! Já jsem se nějakým řízením internetových browserů jako první dobrousil ke gurmet-klubu. který teď bohužel nějak skomírá, a ačkoliv jsem cuketku zaregistroval už dřív, teprve tam mi to začalo nějak zapadat do sebe a objevil jsem tím pádem i Jižní svah, Vinograf a zbytek téhle blogerské gastro-suity. A jako první jsem vlastně začal číst ovine.cz, ale to už asi není úplně čistej blog…
banter a Tomas: Díky za názory a vyznání. Zkoušel jsem tuhle otázku nadhodit, protože vlastně žádný jiný blogy (než o jídle a o víně) nečtu. Přitom blogování je asi daleko markantnější fenomén jinde – v IT, v politice, událostech, názorech… Moc rád bych to s pomocí ostatních posunul někam dál – třeba k nějaký společný aktivitě s jiným cílem, než se jen tak příjemně přiopít.
Ale příjemně se přiopít (ne se opít) je přece fajn aktivita :-)Na foodblogy jsem narazila nejspíš při hledání receptů. Číst suché předpisy a pracovní postupy (navíc často zprzněné všelijakými “vychytávkami” pro zaměstnané ženy, které vaří z podravky a instantního čehokoliv) mě pak přestalo bavit, vaření se pro mě stalo spíš instinktivním procesem, takže mě víc začaly zajímat ty řeči a humbuk kolem jídla… A o víně jsem začala číst taky na Ovině.cz, ale to opravdu není klasický blog (Sklenička to nedávno vtipně nazval “pleocénní blog”).
Evas: Recepty na webu mě úplně dostávaj. Většinou je to vážně PR Podravek, Knorrů a spol. Zatímco na blozích se často dozvím víc o surovině, historii a tradici, papírová klasika je podávaná formou: Jak udělat rychlou večeři pro přátele, Co uvařit o víkendu na chatě, Proč mně tchýně nemá ráda (neumím pořádnou omajdu) atd. Myslím, že jste to uhodila na hlavičku 🙂
To Vinograf: doufám, že si nevykáme 🙂
Evas: Zatím asi jo 🙂 Ale nemusíme.
Tak já bych ti s dovolením tykala… Očekávám totéž 🙂 Jinak se pak cítím jak nějaká stará baba 🙂
Jsem tu rovněž (ale jen svátečně) přes pana Cuketku. K němu jsem dospěla tak, že jsem tam v průběhu posledního roku podezřele často náhodně přistála, když jsem zadala do vyhledávače nějaký dotaz ohledně jídla. Po několika měsících mi docvaklo, že na tom něco bude a začala ho číst pravidelně, ale až po půl roce jsem napsala první příspěvek do diskuze a ještě později jsem zkusila i některé blogy lidí, kteří figurovali v článcích nebo se vyskytovali v diskuzích a přišlo mi tudíž, že je “aspoň tak trochu” znám (zaujali mě stylem psaní nebo tím, že je zajímala stejná témata). Konkrétně kromě cuketky: Jižní svah, Vinograf, ChilliJulie, Cutie´s blog a El Souk. Víc jich zkoušet snad ani nechci, to už by byla lehká závislost.
Martina: Díky za seznámek 😉 Cuketka se tu objevuje hojně, což celkem chápu. Pro mě je to tak trochu jednotící prvek naší FNB blogoscény a rozhodně někdo, kdo do mě tak dlouho hučel, až jsem začal dělat Vinograf. Takže pokud vás to tu baví, patří kus díku určitě jemu!
Ef-en-bí blogů čtu tak akorát…možná až příliš…dle pár lidí v blízkém okolí, kteří nechápou, co pořád na tom internetu dělám 🙂