Velká žranice

Když se pustíte do pěstování nebo výroby čehokoliv, časem vám dojde, že nemůžete dělat všechno. I Stanley a Clark, když přišli do Kalifornie, kam předtím nepáchla noha bělocha, našli rozvinutou obchodní tradici s výměnou potravin a zboží na obrovskou vzdálenost, Existoval tu trh, byly tu stezky, komunikace, pravidelnost, měna . Uživit se samostatně je možný, ale nikdy ne nutný. Naopak, abyste něco dělali opravdu dobře, je lepší toho dělat míň a opravdu to umět. A ty ostatní věci pak vyměnit s někým, kdo zase umí něco jinýho.

Na venkov dneska utíká spousta lidí. Dokonce to stačilo na zastavení růstu počtu obyvatel v Praze. Část z nich samozřejmě touží po kusu trávníku na grilování, velký betonový zdi, tůjích a zámkovce. Ale část se instinktivně přiklání k venkovu ve formě, jakou měl kdysi. K venkovu, kde se pěstuje jídlo, kde se chovaj zvířata. K venkovu, kterej živí město. Mladší ročníky se pouštěj do včel, do slepic, koz, ovcí. Maj vlastní brambory, česnek, okrurky. Nakládaj, fermentujou, konzervujou, moštujou a sušej.

To samý už jsme tu měli za socíku. Chataři, chalupy, zahrádkáři, receptáře, zavařovačky. Jenže tenkrát byla hlavní motivace ušetřit, zatímco dneska jde spíš o kvalitu toho, co se dá koupit v normálních kšeftech. Druhá motivace je minimálně pro část moderních zahrádkářů existenciální. Preppers móda u nás zatím nevypukla do plnejch, ale i tak naše generace vnímá něco jako latentní strach z rozpadu společnosti. Z doby, kdy o přežití bude rozhodovat schopnost něco si ulovit nebo vypěstovat.

Samozřejmě, že naprostá většina preppers i zahrádkářů v případě krachu společnosti utře. Rozhodnou zbraně a ti, kdo na sebe strhnou moc a budou umět ovládat dav. A pokud dojde k delší válce nebo nouzi, největší cenu budou mít vždycky dvě věci: chlast a cigára. Kvalita jako motiv je ale těžko napadnutelná věc. Stejně jako vnitřní uspokojení. Kdo je spokojenej, žije dýl a líp.

Mě tihle lidi zajímaj a bavěj. Cíleně je vyhledávám a hrozně rád s nima vyměňuju něco svýho za něco jejich. Něco neopakovatelnýho, osobního. A už dlouho přemýšlím, jak tuhle radost ze sdílení umožnit i ostatním. Ono by to nemělo bejt tak těžký. Uděláme velkou žranici. Prostě se sejdem a přineseme svoje jídla a pití. Zasedneme společně ke stolu a budeme hodovat. Budeme oslavovat život a žití, svět a jeho světský potěšení. Seznámíme se, napojíme se vyměníme si kontakty jako základ pro další spolupráci výměnou nebo čímkoliv jiným.

23. října 2016 v aule NTK v Praze v Dejvicích. V pět odpoledne. Tam se vejdeme všichni. Chcete se zúčastnit? Prima, registrujte se pod článkem, ať víme, co kdo přinese. Že ještě nic neděláte? Neva. Máte na to celou sezónu, za kterou to stihnete zasadit, sklidit i zpracovat. Že nemáte vlastní půdu? Neva. Půjčím vám ji. Je jí dost.

Těším se na to nejlepší kim-či. Na ty nejgeniálnější klobásky. Na ten nešťavnatější chleba a nejvoňavější med. Na sýry, pesta, pomazánky, vína a piva. Těším se na vaše nažraný tváře, po bradě tekoucí tuky a spokojeně se lesknoucí oči. Bude to mejdan jako svině. Pravidla? Jednoduchý: U nezpracovávaných potravin (vajíčka, mlíko) musí jít o potraviny z vašeho vlastního chovu nebo zahrady. U těch zpracovávaných (zavařeniny, chleby, klobásky) musí mít vaše přispění zásadní podíl na výsledku. Musí jít o jídlo nebo pití, který neprošlo kontaminací obchodem. Vaše nakladačky, který si sami vypěstujete a naložíte. Vlastní víno z vlastní vinice nebo cider z jablek z vlastního sadu. Brambory. Chleba z mouky vlastní nebo od farmáře, žádnej odkolek. Sýr z mlíka z vlastní krávy, kozy, ovce nebo z místní farmy. Šunka z prasátka od souseda. Slepičí vývar z domácí slepice se zelkou ze zahrádky. Kolik? Tři porce nebo víc. Bochník chleba nebo víc. Hrnec vývaru, tři láhve vína, půl kila sýru nebo klobás. A tak dál. Nevíte si rady? Napište mi mail.