Polní rok

Loni touhle dobou jsem koupil kus pole. Tohle je malý shrnutí zkušeností za první rok. Zkušeností nejen se zahradničením, ale i se specifikem komunitního hospodaření, který jsem si na sebe ušil.

Zájem o kus půdy byl slušný. Spoustu lidí zvládlo napsat mail, že by jako chtěli. Všem jsem odpověděl, ať mi dají vědět, až si najdou čas se v Dobřichovicích stavit, rád jim ukážu co a jak. Maily utichly. Pak se tam nesměle byly podívat tři dvojičky a jedna novinářka. Momentálně tak na poli hospodaří asi osm lidí (z toho tři dvojice) včetně mě. Obděláváme zhruba padesátinu plochy.

Poloha

Pole zůstalo na svém místě asi kilometr od Dobřichovic. K vodě je to pořád sto metrů. K parkování je to pořád kilometr. Zatím si na to nikdo nestěžoval, naopak. Někdo to vítá jako možnost procházky, jiný tam jezdí po cyklostezce na bruslích. Někteří kolchozníci si nechali na nádraží starý kolo a dopravujou se kolmo. Dost dobrá varianta je přístup ze Všenor, což je absolutně nejblíž, ale musí se přebrodit řeka. Pokud si ji aplikujete často, máte slušnej přehled o tom, kolik je vody. Letos jsem si zatím trenky nenamočil.

Pole je v říční nivě, takže tu není černozem, ale naplavenina s místy vyšším podílem písku. Poměrně snadno vysychá, což mají ale částečně na svědomí i léta hospodaření místního ZD (půda ztrácí uhlík, který funguje jako houba). Postupem času ale tahle funkce půjde obnovit hnojením kompostem a zapravováním zeleného hnojení. Většina pole je v plném slunci, jen na části východní strany stíní pár topolů. Toho se dá využít, protože některý rostliny preferujou polostín.

Voda

Chodit pro vodu do Berounky není nic tak hroznýho. Letos jsem zaléval stromy (první rok), maliny (odkopky) i záhonky. Za půl hodiny jsem se otočil desetkrát s dvěma konvema (200 litrů), což stačí tak na tři dny v tom největším parnu. Dva stromy uschnuly, ale tam šlo spíš o nějakýho hryzce, protože dostávaly stejně vody jako ostatní. V dalších letech už stromy zálivku potřebovat nebudou, maliny taky ne, takže jen ty záhonky.

Chodit pro vodu je jako zenový cvičení. Volně kráčíte loukou s konvema a snažíte se jít rovně, abyste si nekurvili záda. Hlídáte si stavbu těla. Jóga. Přelezete val. Silovka. Zalejváte. Mantra.

Plodiny

Máme tu hodně cuket, dýní, rajčata (hlavně malý divoký), keříčkový fazole, saláty, kukuřici, slunečnice, mrkev, cibuli, řepu, lilky, brambory, papriky, chilli a bylinky. Nejvíc se daří rajčatům a paprikám včetně chilli. Papriky nemusej moc vody, rajčata taky slušně zvládaj sucho. Dýně tu mám menší než na zahradě. Cibule se nepovedla. Skvěle se daří mrkvi (písek). Řepu něco žere. Okurky jsem ani nezkoušel, ty chtěj hodně vody.

Trochu se nepovedla dohoda mezi uživateli, takže jsme měli rajčata vedle brambor, díky čemuž skončilo docela dost rajčat na kompostu. Aspoň se ale ukázaly ty rezistentnější odrůdy. Pro příští rok ale budeme mít k dispozici elegantní zahradní plánovač od Mother Earth News (dostali jsme ho zadarmo pro neziskový účely), takže se těmhle patáliím vyhneme a ještě budeme schopni místo líp využít.

Lidi

Za rok jsem se na poli asi pětkrát s někým potkal (jsem tam tak dvakrát týdně). Pozdravíme se, prohodíme pár slov a rejpeme se dál v hlíně. Žádná velká sociální vášeň, což mi naprosto vyhovuje. Je vidět, že ne všichni zvládaj frekvenci zalejvání a pletí, takže kousky jsou opravdu dost zanedbaný. Ti ale odpadnou sami. Ti ostatní budou chtít víc půdy, což není problém. Místa je dost.

Nikdo nic nezničil, nerozbil, nezlomil stromek. Taky je pravda, že nikdo neudělal nic navíc (kompost, oprava maringotky, ohniště). Jinak si ale lidi pomáhaj a vyměňujou si zkušenosti. Pro komunikaci používáme sdílený gdoc, kam si píšeme všechno, co se pole týká. V maringotce vznikla semenná banka všech plodin, který se v polních podmínkách osvědčily.

Zkušenosti

Když máte dojem, že vám na zahradničení něco nejde, zkuste to samý někde jinde. Doma na zahradě jsem se léta snažil vypěstovat salát, ředkvičky, mrkev, kedlubnu nebo kapustu. Absolutně bez šance. Rostliny ani nevyklíčily. A když vyklíčily, tak zničeho nic začaly beze stopy mizet. Infestace slimáků je tu tak velká, že pokud rostlina nevyklíčí, nevyklíčila jen zdánlivě. Slimáci objevili její klíček dřív než vy. U okurek nebo dýní stačí, když přežijete tu úvodní krizi. Dospělejší rostlina má nepříjemný chlupy, těm se slimák rád vyhne a jde tam, kde nejsou (květy okurek a dýní, cuket). U salátů, mrkve a brukvovitých se ochlupení nekoná, tam to hrozí celoročně. Máte teda dvě možnosti: buď to neustále obsypávat Ferramolem nebo se na to vykašlat. Anebo to zkusit jinde.

Na poli slimáci nejsou. Nebo aspoň ne v míře, která by poškozovala výsev víc než z 10%. Vyroste teda jak salát, tak mrkev. Příští rok se chystám i na ty brukvovitý. A taky na fazole, jejichž klíčky jsou největší dobrota pro veškerou havěť. Nejde mi cibule. Nevím, co dělám blbě, ale to je jediná plodina, kde se investice nevrátila. Příští rok chceme využít zahradní plánovač k tomu, abychom problematické plodiny (brambory) dali mimo hlavní záhonky. Přidělíme si taky víc půdy a uděláme jeden masivní společný záhon s nějakou obecnou plodinou, kterou potřebujeme všichni (brambory, zelí, česnek, mrkev). Budeme využívat a množit to, čemu se na poli daří. A ještě letos se všichni (doufám) sejdeme na Velký žranici.

Chcete si něco vypěstovat i vy? Třeba česnek půjde do země už tak za měsíc, takže je nejvyšší čas vzít do ruky rej a motyku. Hlíně zdar!