Kávový problém
Když se chcete opravdu intenzivně do něčeho ponořit, stačí vám na to pár let. Informací je tolik, že nevíte co s nima. Pustíte se do praxe a jedete v tom až po uši. Za těch pár let, co se zabývám vínem, jsem to z původního nadšence a evangelizátora dotáhl na uzavřenou netýkavku. Bavit se s někým o víně? To je série trapasů a koktání. Došlo mi, že neumím o víně mluvit tak, abych laika nadchnul.
Laik neřeší chuť vína, protože víno je pro něj jedno. Víno. Jedno víno. Tak jako je jedna voda nebo jeden chleba. Drobné nuance nebo odchylky od spotřebního normálu vnímá jako nepříjemné a urychleně se navrací do prozkoumaných teritorií. Roli hraje cena, etiketa a maximálně země původu, respektive její pověst.
Skutečný zájem o víno (o cokoliv) znamená, že se chcete učit. Že chcete prozkoumávat, zkoušet. Že budete dychtit, pilovat si úsudek i tříbit vkus. Že se časem pustíte do studia ampelografie nebo organické chemie. Že vás doopravdy upřímně budou zajímat prekurzory kyseliny jantarové a problém asimilovatelného dusíku v návaznosti na primární aromatiku.
Mám takový problém s kávou. Mám ji rád, ale jejímu původu ani její přípravě nevěnuju žádnou pozornost. Je to škoda. Dochází mi to ve chvíli, když čtu rozhovory se zapálenými baristy nebo baristkami. Jejich pohled na vlastní práci i laické publikum a jeho ignoranci je víno přes kopírák. Poznám dobrý kafe. Špatný mi vadí.
Vztah konzumenta a jeho nápoje se vyvíjí. Od počátečního nadšení pro cokoliv přes ladění vlastního názoru až po jistou blahosklonnost k čemukoli. Zároveň s dosáhnutím určitého stádia přichází vědomí, že nemusíte mít všechno. A pak se dostavuje taková specializační úchylka. Na něco úplně okrajového, co vám umožňuje uspokojovat intelektuální radost a zároveň vám jako jediné dopřává opravdovou chuťovou extázi. Nezasvěcení nepochopí. Ale vy si v tom jedete.
Leonardo da Vinci žil v době, kdy inteligentní člověk mohl teoreticky udržet krok se všemi vědními obory a jejich aktuálním stavem. Mohl vynalézat helikoptéry i malovat, sochat i filozofovat. To bylo naposled. Dneska když v něčem chcete ponořit do hloubky, musíte držet krok s těmi, kdo se oboru věnují naplno. Možná v tom je ten problém. Třeba ta přílišná specializace a hloubka oboru odrazuje potenciální publikum, to se v panice odvrací zpět k turkovi, protože při pohledu z vnější je téma příliš komplexní.
Chci se do kafe nořit do hloubky? Vlastně ani ne. Nejde to. Napřed bych se totiž chtěl ponořit do fascinujícího světa whisky, koňaků a dýmek. Chtěl bych umět navrhovat domy, rozumět lesu a podle mraků pochopit počasí. Jenom ty včely by jeden mohl studovat celej život. Taky mě baví fotit hmyz. Chtěl bych znát kytky a hrát ještě na několik nástrojů. Dělat sýry. Vařit pivo. Natočit film. Dopsat konečně tu operu. Ale pít k tomu dobrý kafe.
Ale stejně jako u vína, ani u kávy to její svět nováčkům neusnadňuje. Zkoušel jsem předplatný. Bylo to tolik kafe, že jsem ho nestačil vypít ani za dvojnásobnou dobu. Menší varianta už nešla. Pak jsem si chtěl koupit aeropress, vacuum pot nebo V60. Přišel jsem do kavárny, aby mi udělali kafe v každým stroji co maj, že si vyberu a koupím to, co mi bude chutnat. Nešlo to. Vždycky měli jenom jeden stroj.
Nepíšu o tom proto, že bych fňukal nad zlými a nepřejícími baristy. Spíš proto, že si uvědomuju, jak těžký může být nastoupit do vína pro někoho mimo klub. Odrůdy, ročníky, oblasti, biodynamika, půda, terroir, styl, sudy, zrání, šlupky, dekantace, oxidace, legrace… Hlava jim jde kolem. Možná to je tak, že si oba obory hlídaj, aby se jim tam nenasáčkovalo moc lidí. Protože dobrýho vína i dobrýho kafe je málo. A když to nebude umět ocenit moc lidí, zbude toho na nás víc. Nebo jsme prostě nějak zacyklený. Máme svůj klid. Nevím.
Hezky napsané a 100% pravdivé. Jeden aby se bál objednat si víno/kafe/rum, protože o něm vlastně nic neví. A osobně mi přijde nejhorší fáze “lehce poučený laik”, protože při objednávání v restauraci pak ostatní osazenstvo spoléhá na mé vědomosti a (specifické) chutě, takže tíha rozhodnutí za celou skupinu leží na 1 osobě, o které si všichni myslí, že se v tom nejvíc vyzná. A když jim pak nechutná, tak se to špatně vysvětluje.
Jakým způsobem je prosím připravena káva na té poslední fotce? Sbíhají se mi sliny 🙂
Tohle je pěkné. A taky je fajn přijít na návštěvu, kde se na stole sejde moravská klasika (Templáři, Vinium, Zaječí). Tady Ondráš nám k tomu něco poví, on do toho dělá. Klopím oči a zalézám do kouta.
Ta poslední fotka, to je vlastně kávový signature drink týmu Winepunk&Cuketka na exkurzi do pražírny La Bohéme pod dohledem Jardy a Jardy. Pět let zpátky tipuju. Už si to fakt nepamatuju.
Přesně… Taky bych se chtěla zabývat tolika věcma, že kafe už se mi tam nevejde. Mně se tam bohužel nevejde ani to víno. To jako laik rozlišuju jen na „chutná“ a „nechutná“ 🙂 Jen se trochu bojím, že jestli tenhle blog budu číst i nadále, nakonec budu mezi ty své zájmy chtít vtěsnat i to víno 🙂
Nic to není. Stačí pár let a neutuchající zájem. Načerpat všechny informace a pak je všechny zapomenout. Tak nějak.
Mluvis mi z duše, akorát to mám opačně. Poslední pul rok vysedavam ve Veltlinu v Karlíně, užívám si to a chutná mi to co jsem před rokem rozpačitě prevalovala na jazyku. Poslouchám o biodynamice a slupkach a kalech, ale okamžitě zapomínám podrobnosti, objednávám stylem “Necham to na vás.” A jsem prostě příliš líná zapamatovat si víc než jméno vinaře. Mám strach, že ty informace nepojmu. Slovy Homera Simpsona “O tuhle informací jsem nestal, teď jsem zapomněl řídit.” Bojím se, že se v tom ztratim a nechce se mi do toho norit, sotva se držím ve svým oboru 🙂 Zajímá mě to, ale… Zůstávám u chutná nechutna, nejdřív se chci naučit péct a sit na stroji. A připadá mi to v pohodě 🙂
Chci říct, delejte to tak dál, lejte to do mě 🙂 něco si třeba i zapamatuju 😉
Zapalena baristka
Terezka
Terezko, Veltlin je asi jediný místo u nás, kde se dá stylem “Nechám to na vás” objednávat. Jinde bych to fakt moc nedělal. K upevňování informací je ale nejdůležitější kontakt s realitou, která láhvi přechází. Když vidíš révu růst, pochopíš její život. Když budeš trhat hrozny a celá se od toho zapatláš, pochopíš její cukry. Pak budeš šlapat je nohama, točit lisem a koukat, jak to kvasí… to jsou všechno věci, který dělaj z mystiky skutečnost. Stačí na ně během vinobraní strávit dva dny u vinaře. Slova jako šlupky, kaly, rmut, pak najednou dostanou reálný obsah a při dalším pití si na ně vždycky vzpomeneš.
Možná kafe nechápu proto, že tam je tenhle kontakt mnohem složitější. Její domov a realita vzdálenější. A ty abstrakta se mi prostě nějak nekonkretizujou. S vínem každopádně hodně štěstí.
Pravda, mám ten dlouhý proces před prazenim (tomu jsem aspoň několikrát přihlížela 🙂 jen zprostředkovaný, ale i tak mě to chytlo a jednou do té Panamy vyrazím 🙂
Každopádně Te Ondro zvu k nám domů, až se rozhodnes, že na to kafe domu něco chceš, na policce stojí téměř všechny metody přípravy, můžeš ohutnat klidně každou třikrát a vybrat si, v kavárně to za provozu bohužel fakt nejde 🙂
Napodobne. Jak o vinu, tak o kafi. (A taky o pivu a kinu.)
Problem trochu nastava tehdy, kdyz vas barista/barman vidi ponekolikate a zacina mit pocit, ze uz tomu urcite rozumite 😉
Terezka: Dík za pozvání. To zní moc lákavě. Ty se samozřejmě stav na vinobraní u nás. Ukážeme si šlupky i kaly.
Satai: Já mám až na pár výjimek pocit, že problém spíš nastává tehdy, kdy si barman začne myslet, že už tomu rozumí 😀 Ale to už se dostávám do hájemství Matesolů a Cuketek, pranýřující naši restaurační kulturu.
Rád tě taky provedu základy a pár ochutnávkami koukni sem, kdyby tě něco zajímalo 🙂 http://www.naucmese.cz/jakub-sumansky
V kaviarniach chapem problem s jednou kavou. Na viac kav treba viac mlyncov (pri espresse), alebo robit flushing a to sa moc predajcom nepaci, lebo je to “plytvanie” kavou.
Co robime treningy v USA vzdy naucime nasich studentov na metodiku cuppingu. Vacsina firiem to pre verejnost robi. Raz za tyzden sa kavovy geekovia zidu a otestuju co je v ponuke.
Snazime sa to robit aj v nasej minifirme v SVK, ale zaujem Slovakov o cupping je maly. Napriek tomu, ze je to megafun a clovek mic jednoducho vie spoznat potencial kavy.
Inak super clanok!
Je fysikálně nemožné nespotřebovat 250 g do tří týdnů od upražení. To jest přeci 15 snídaňových filtrovaných porcí, to není ani jedno kafe denně. Ničím jiným složitým se nezabývej, sjeď na úplně obyčejném domácím frenchpressu celou nabídku třeba Pražírny na Slintáči a uvidíš, co ti bude chutnat. Tím se propiješ. Žádné vědátorství. Jedno kafe k snídani. Nebo po skončení poledňáku.
Trochu odbočím k Ondrovu zážitku, kdy je člověk na návštěvě vyzván okomentovat kvalitní moravské víno ze známého trojboje T./V./Z., případně ještě H. 🙂 Po pár zážitcích z rodinných akcí rodinu pravidelně vzdělávám a kultivuju. Naposled už teta prohlásila o svých oblíbených řádových bratřích: “To se vážně nedá pít, co já teď budu dělat …”
Ondro fandím, blogem vzdělávej, vlastním příkladem vychovávej a hlavně vytrvej.