Jabkobraní, sajdr a nakloněná rovina

Trochu jsem se těšil, že lidem za prohibice dojde, z čeho ten alkohol vlastně je. Pravda, dojde jim to. Ale na to, aby ohnuli hřbet a zvedli ze země pár jablek, na to je asi moc krátká. Vedlejší cesty a polňačky lemovaný alejema jabloní nezaplavily davy česáčů a sběračů. Hrušky se dál válej pod stromama. Sady pustnou. Furt je normální zajít si do kšeftu pro golden.

V sadu v Mikovicích na mě letos čekala (a čeká) pořádná nadílka. Zatím mám na Applepunk namoštováno 250 litrů. Pořídil jsem si na to krásnou kameninu s ještě krásnějším kohoutem. Kupoval jsem ji v Brně, čtyři chlapi ji rvali do auta. Odklopil jsem pokličku a nasál tu vůni.
“Co jste v tom měla?” Ptám se paní.
“Whisky.” Culila se.
“Plný?”
“No…”
“Jakože 250 litrů whisky?”
“To víte… míváme dost návštěv…” To už jí šla červeň do tváří. Voní to prostě nádherně.

Applepunk se nakváší průběžně v dubových soudcích. Kdykoliv dávám novou várku na lis, vytočím půlku kvasícího sudu do kameniny a doplním ho čerstvým moštem. Tak je zajištěn koncept kontinua kvalitního kvašení a díky tý vůni a matroši i zrání v nádhernym prostředí. Sajdru tak letos bude víc a snad se mi podaří uspokojit těch pár zákazníků, co jsem si zatím nadělal. Mimochodem – sajdr je docela fajn přepis, nemyslíte? Není to tak blbý jako kompjůtr teda.
Naprosto v souladu s mojí recyklační fóbií probíhá zpracování drtě. Loni (a vlastně ještě letos) jsem ji dával do plastovýho barelu a po naplnění vozil na kompost. Žížaly to milujou. Letos jsem nějak na ten barel kouknul a bylo tam vidět, že do čtvrtiny je šťáva. Vlastní vahou se ty dva metráky slehly a vymačkaly toho víc, než lis.

Ondráši, teď by bylo dobrý to dostat někam jako vejš, aby se to dalo odpustit. No ale hněte s tím. Naštěstí vypomohli chlapci z TBBT (s1e14) a jejich nakloněná rovina. Jasně, šlo by to překýblovat, ale tohle je přece člověčí pýcha. Vykape tak kýbl mírně oxidativního moštu za noc. Budu s ním zalejvat druhák. Místo vody. Protože v druháku se může všechno. Heč.