Vinařem v Dobřichovicích (část 1. – úvodní plky)
“To ti neporoste.” říká mi jeden.
“Jó, tady víno půjde, to je dobrej nápad.” Na to druhej.
“A stejně ti to zmrzne.” Povídá zas první.
“Neboj, tady se víno pěstovalo vždycky…”
Znáte Skřivánky na niti? Takhle nějak (tak to se nežeňte, tak to se ožeňte) se na mě teď valej informace o tom, jestli se v Dobřichovicích dá pěstovat víno. Dá. Co by nedalo. Za panování krále Káji (teď nemyslím toho našeho slavíka) se pěstovala réva v údolí mezi Prahou a Karlštejnem naprosto běžně. První zmínky o vinicích v nejbližším okolí našeho domu se týkají jižních svahů, kterým se říká Krásné stráně. To je v dnešním Karlíku. S odkazem na ně vždycky pan starosta zahajuje Dobřichovické vinařské slavnosti. Jenže to už je jenom dovolávání se pozornosti kdysi vinorodý obce, kterou dneska válcuje konzum lehkodostupnosti flašek z několika vinoték a dvou supermarketů. Samovýroba tu moc nevládne.
Ta stráň nad Karlíkem k vinaření přímo vybízí. Byla taky jednou z prvních, kterou Křížovníci osázeli révou dovezenou z Burgundska. Vína se tu asi dělávalo dost, protože v kronice je zpráva, že jednou odsud místní prodali dva vozy vína posádce Karlštejna. Tak vám to tam roste a najednou Husiti. Vinice jsou namaděru a čeká se až na druhou půlku 16. věku, kdy se o jejich další rozkvět zasazuje pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice (ach, tak církev). Ten tu vysázel 10 000 hlav a dokonce nechal vybudovat terasy a sklepy. Ročně se tady tenkrát dělalo mezi sedmi a osmi sudy vína.
Pak přišla třicetiletá válka. Vinice zase namaděru a pomalu se začala sbírat až za velmistra Pospíchala, to už jsme v polovičce 17. století. A další vojáci. A vinice zase namaděru. Pustla a nikdo už neměl naději ani víru. Tak ji našel roku 1841 farář Kalaš a místo obnovy dal vinice zrušit a osázet je ovocnými stromy (ach, ta církev).
Tenhle malej náhled do historie mi řekl vlastně jednu důležitou věc. Réva tady půjde, vinohradnictví tu má svou tradici, můžu se do toho pustit. Protože zahradu máme víceméně v rámci pokračování jižních svahů nad Berounkou, bylo jasno, že kus pozemku padne na moje blbnutí. Manuální práce už mám za sebou, teď mi půda odpočívá a na jaře se do ní zakousne sto hlav. Do tý doby (a potom samozřejmě taky) vás budu oblažovat tímhle seriálem. V jeho dalším díle se pokusím zjistit, jestli v nejbližším okolí (od Radotína po Karlštejn) ještě někdo vinohradničí, jak a proč to dělá. Pokusím se tyhle podivíny navštívit, vnutit se jim do přízně a tahat z nich rozumy a drby, nafotit jejich zahrádky, udělat s nima rozhovory a tak. Prostě trochu bůstovat aktivitu v regionu. Pokud sami znáte někoho, kdo se vinařskou úchylkou v tomhle okolí vyznačuje, budu vám zuřivě děkovat za kontakty a spoje.
Znáte někoho na Dolní Berounce, kdo dělá aspoň pár litrů vína?
Já jsem z Černošic – nějakých 10 km od Dobřichovic, na zahradě mám 30 hlav nerezistentních rezistentů od Michlovského, víno z nich sice nedělám, ale dozrávají výborně. Stejně jko chrupka modrá, kterou tam mám. Réva roste všude, a tady v těch končinách dozrává dobře. Nejsem sám kdo tu v okolí něco takového má.
Držím palce a těším se na pokračování! 🙂
hores: No vida! Zrovna včera jsem se v Černošicích poptával místních, jestli tam někdo víno nedělá. Z nikoho jsem nic nedostal, ale mám v merku viničku, která je po levý straně při trati směrem na Prahu, hnedka jak vlak vyjede z nádraží.
Ale jasně, že dělá: Majitel Českého archivu vín a iniciátor Vinařských slavností v dobřichovicích Petr Marek má v Dobřichovicích vinici. Neviděl jsem ji, ale snad i docela velkou. Má tam muškát a Viognier a možná ještě něco. Je to tak maximálně pět let stará výsadba. Dle jeho příkladu se pořád odhodlává (jednou) sázet i Jiří Matějka, též z Dobřichovic. Pak asi nejbližší vinička je v Jílovišti (je vidět po pravé straně, když míříte k cukráku a autostráda v Jílovišti začne stoupat do kopce), no a pak až výš po proudu Karlštejn, Otmíče, Neřežín… – to už je daleko.
p.j.: Díky, pár viniček jsem v Dobřichovicích objevil a s jejich majiteli se zkouším sejít. O panu Markovi jsem nevěděl, ani o Jílovišti. Prověřím!
To, že víno roste je myslím fáma, kterou vymyslili v Praze. Na Moravě je to furt enom réva (popř. její hrozny).
Pokud vám tam ale víno ze země skutečně vyroste, dejte mi určitě vědět. Nechám si to naroubovat a odpadne tak spousta práce ve sklepě… 🙂
yaxi: Počkejte, jak mi to poleze ze země, korkem nahoru, pěkně s etiketou i s analytikama 😀
No né, vážně; omlouvám se, ale neopravuju. Ať i Moraváci vědijó, že su z Prahe.
Vinograf: Hlavně na vinici nenechávejte zrát své víno, je tam v létě moc horko, v zimě moc chladno a svítí tam slunce:o)
Jinak moc fandím a drřím palce.
Už máte představu co vysadíte?
André: Zatím to vypadá na Hibernal, ale nic není definitivní. Rád si nechám poradit od zkušenějších – proto se tady taky pídím po malovinařích v okolí. Ještě čekám na rozbor půdy a na konzultace na Karlštejně – to všechno v lednu. Pak uvidíme, do dubna je zatím čas. Váš názor?
Tedy interspecifické odrůdy, to Vám schvaluji. Klasickou odrůdu, když nestihnete v kritickém období včas postříkat (např. protože jste v Burgundsku nebo na Moravě), tak můžete zjistit, že máte v podstatě sklizeno. Konzultaci na Karlštejne samozřejmě schvaluji. Nejspolehlivějším zdrojem sazenic v Čechách je Kraus na Mělníce. Kromě Hibernalu, který dnes už tak odolný není, můžete zkusit i Biancu, Merzling (F2 odolná a bude dělat v lepších letech i bobulové výběry). Domluvte si schůzku s mladým Krausem a prodiskutujte co Vám může vhodného dodat. A když už budete na Mělníku navštivte tam i další vinařství, ať se zbůhdarma neflákáte:-)
Ještě jsem zapomněl, nedělejte nomokulturu jedné odrůdy. Ať tam máte na těch 100 hlav tak 3 odrůdy bílé a pokud si troufnete 50 hlav 2 modrých odrůd.
Dovolím si nesouhlasit. Sto hlav už bych nedrobil na víc jak dvě tři odrůdy, jinak z toho budou mikrovzorky, kvůli kterým je skoro škoda sestavovat lis nebo nějaké znouzectnost cuvée. a já tedy osobně novodobé tzv. rezistenty nemusím a nechápu dost dobře horování pro ně i u jinak velice tradičních a přírodně orientovaných vinařů. Chutnám vína z rezistentů při každé příležitosti a ještě nikdy senzoricky netrumfla poctivě udělanou klasickou odrůdu. Doporučte mi nějaký Hibernal, který je lepší než rýňák. Řekl bych, že se to s těmi katastrofickými scénáři ohledně houbových chorob přehání. samozřejmě na přehnojených nebo přirozeně dusíkem bohatých zemích obklopen sousedními vinicemi je to nebezpečí větší, ale izolovaná vinička je-li ve svahu (tj. sušší, větraná poloha)… Já už mnoho let nehnojím a tři roky po sobě jsem nestříkal. 2006 a 2007 pohoda, ojevilo se jen něco padlí, ztráta na úroně nezajímavá, 5-10%. Letos tedy horší, padlí sebralo tak polovinu a hrozny se musely vystřihovat a selektovat. Přesto si myslím, že když příště v takto kalamitním roce stříknu v nejhorším i tou mědí, tak že to ekosystém unese. Nakonec se stejně ukazuje, že rezistence rezistentů je spíš zbožným přáním a spíš než nestříkat to znamená jen stříkat o něco méně. Já hlasuju pro klasiku. Předpokládám, že v podloží bude vápenec (je to ve svahu?), dal bych burgundu bílou, modrou a muškát (na chladnější ročníky a burčák). Nebo místo Rb rýňák na nějaké vhodné podložce. Nebo se snažil vzkřísit nějakou prastarou skoro vyhynulou odrůdu. Sylvánské zelené prý dává dobré víno – i Pavloušek v encyklopedii v té odrůdě vidí perspektivu. A maximální underground, living history by byla Běl (Běloočko, Heunisch). To je opravdu stará tradiční odrůda, která zmizela jen kvůli tomu, že dávala prostá lehká každodenní vína (asi jako chrupka) a všichni se zhlédli v navoněných odrůdách a vysokých cukernatostech.
…sakra! Překlepl jsem se: Sylvánské červené jsem myslel (zelené by též nebylo špatnou volbou).
Mě taky Hibernal moc nejede, těch více odrůd jsem doporučil, protože rezistenty jsou lepší ve směsce. Jinak s červeným sylvánem naprostý souhlas. Ten undergraund jste už někde ochutnal, že jej doporučujete? Chupka není Běl velká. Když historické odrůdy tak Tramín bílý a na cukry Bouvierův hrozen, ale ono bude problém to sehnat.
Osobně bych ve vašem případě horoval za Müller Thurgau (coby sázka na jistotu) ve spojení s odrůdou Chorvat (Fragolino v Benátkách). Podle motta “jahody jsou dycky dobré” navíc toto cuvée v burčáku chutná dycky sqěle a rozhodnete-li se to celé proměnit (pílí a láskou :)) ve víno, jde o atraktivní zajímavost, jež vám bezesporu zaručí uznání manželky a celé řady vínomilců širokého okolí 🙂
André a p.j.: No prosím. To jsem si přál vyvolat – zasvěcenou diskuzi, která by mi osvětlila pro a proti rezistentů a klasiky 🙂 Je asi jasný, že cílem je vyrobit NĚCO, co půjde aspoň trochu pít. Nejde přece o to, dělat machra se supervínem. Z toho jsem vyšel. Rezistent jsem naplánoval proto, že se mi to nechce ani stříkat, ani hnojit. Když mi to něco sežere, tak sežere. Cílem není vydělat, ani to prodávat, spíš se něco naučit. Na druhou stranu máte pravdu, že když už přírodní víno, tak proč zase rezistent. Joly mi taky říkal: Nedávej tam ten Hibernal 🙂
yaxi: Müllerku nééé, tu mi prosím nedoporučujte, ani nenabízejte 🙂 Charvát znám – to je zajímavá volba. Viděl jsem ve vinici jako plannou odrůdu, jen tak se plazila po zemi.
Proboha! Charvát je snad ještě horší volba než ten rezistent – to je přímoplodý hybrid první generace kříženců evropské a americké révy! Pils to někdy? Mě naskakuje husí kůže jen si na to vzpomenu (jahůdky v téhle podobě nemusím). A jak blbě se to lisuje! zmačkneš bobulku a vyskočí ti jen rosol obalující pecičky – z toho snad jde šťáva dostat jen nějakými enzymy.
Běl se někde v Německu už pěstuje komerčně pod jejich názvem Heunisch, takže z německa by měly jít dovézt nějaké sazenice či rouby. určitě to mají i v některé té genobance při výzkumných stanicích (karlštejn, Znojmo-Oblekovice). pohovořil bych s krausem mladším o tom, jestli by to dokázal v nějakém malém množství dovézt. sice ho tihle zahrádkáři moc neberou, ale třeba ho to samotného zaujme a přifaří to k nějaké své větší objednávce jiných odrůd.
jak říkám: stříkat se to bude muset tak jako tak a jestli dvakrát nebo čtyřikrát už mi nepřijde takový rozdíl, aby to stálo za to vzdát se nějaké ušlechtilé odzkoušené odrůdy na úkor nějakých nových modelů, u kterých se časem může ukázat, že to je celé naprd. nehledně na to, že za pár let se může najít nějaká ekologická cesta, jak ochránit i klasické odrůdy a důvod na zavádění rezistentů vezme voda.
p.j.: Zrovna jsem se vrátil od nadšenců malovinařů zahrádkářů (od Příbrami ?!?) – moc zajímavý setkání i vína. Odrůdy Šeďák, Bianca, Regent, Agni, trochu Muškátu. Taky jsem sebral pár rad a zkušeností. Jsou 450 mnm! A jde to.
p.j.:
Jistěže pil, jako slámový je originální. Jinak doma problém s lisováním nemám právě díky smícháním s jinou odrůdou. Mě se osvědčil poměr 1:3 právě z milerkou. Na husí kůži to rozhodně není, naopak.
Yaxi: už jsem příslušného vinaře, který “slámové” víno z této odrůdy vyrábí v mailu upozorňoval, že porušuje hned několikrát Vinařský zákon. Z této odrůdy se vína nesmí prodávat a v takovém přívlastku už vůbec ne. A oni to vesele vozí po degustacích a inzerují na webu 🙂
Ta Příbram mi zajímá. Pošli do mailu kontakty na ně. kolik mají keřů? jestli nad sto, hodlám je “zmapovat”. Můj strýc pěstuje révu ještě výš, je to též za Příbramí (nejlíp se daří Primu).
p.j.: To je sranda s tím Chorvátem 🙂 Kontakty máš v mailu.
p.j. To jsem rád, že máte na Chorvát stejný názor. Už jse se bál, že jsem nějaký divný, když mě smrdí i ve vinici. Ještě k odrůdě Heunisch. Memyslel jste starou římskou odrůdu Elblink, která se skutečně v Německu (Mosela) pěstuje, dává lehčí vína s říznou kyselinkou ceněná zejména pro výrobu sektů. Ze starých odrůd mne ještě napadl u nás nově uznaný Auxeroix (rodina burgundského), na Karlštejně Vám ho určitě vřele doporučí.
p.j.
Nechtěl jsem zapadnout do role obhajovatele hybridních odrůd a nabádače k poručování vinařských zákonů (byť na jeho výskyt u vinařů mohu mít nepřímo podíl). Vše co jsem chtěl říci je, že mám na pergole chorvát, který ve spojení s MT dává docela dobré a zajímavé pití.
A také, že v Benátkách je malý krámek odkud si jej už deset let jako slámový vozím a kochám se jím (nejen ve spojení s hruškovým “quiche”). Láhev bez etikety o obsahu 375ml si kupují vedle benátčanů (včetně policejních složek :)) i zasvěcení turisté. Vůbec jim nesmrdí 🙂
tak bez etikety je to jasná černota – to bych i chápal. Každý, kdo koupí lahev bez etikety mlčky přistupuje na ten komplot, že se jako nebudem vyptávat, jak to je. Já měl na mysli jedno velmi známé a oceňované ( i když v poslední době spíš lehce na blozích a winewebech posmívané) vinařství, které to prodává oficiálně, nabízí na degustacích jako velkou vzácnost a má to normálně etiketu s názvem odrůdy a nápisem “slámové víno” – to mi přijde už drzost a výsměch. To už se pak může všechno. vůbec by mě ale v tomhle kocourkově nepřekvapil papír od potravinářské inspekce, že jim to zatřídění schvalujou. 🙂
André: Na ta synonyma se podívám doma do Pavlouška – z hlavy to nevím. Pan prof. Kraus tomu normálně říkal Běl, Běloočko, z té encyklopedie jsem si zapamatoval jen synonymum Heunisch, které ostatně myslím použil mezi řečí i on.
p.j.
S tím souhlasím. Další z příkladů džungle, jaká na našem trhu s vínem panuje. Někdy bohudík (to když objevíme za pár kaček nedoceněné víno), někdy bohužel (to když koupíme marketingově načančanou láhev, prakticky bez obsahu)…
Na Berounce nikoho neznám, ale rodiče pěstují víno i v mrazové kotlině mezi Blaníkem a Českou Sibiří. Případně můžu dodat kontakt na pěstitele, který vyšlechtil odrůdu, co vydrží tohle tamější chladné podnebí.
Nějak jsem na svůj slib přizapoměl a až dnes ráno se rozvzpoměl. Takže s Bělí a Běloočkem je to asi takto: V Pavlouškovi o tom není ani zmínka, považuji fatálnější spíš faux paux autora, že se těmhle prastarým odrůdám v takové encyklopedii nevěnoval, má mystifikace, že to tam je, je v porovnání s tím na polovičním stupni společenské nebezpečnosti. Dohledal jsem tedy aspoň text prof. Krause v jeho prvním díle Encyklopedie českého a moravského vína. Tam tedy uvádí, že první popis zdejších odrůd je v díle Jana Hada a “bělění” se týká konkrétně třech odrdůd: Vídeňka (současné názvy Běl Velká, Weiser Heunisch), Běl (současné názvy Běl drobná, Gelbe Heunisch – ta měla asi dost kyselin, které potřebovaly delší dobu na odbourání, než bylo víno příjemně pitelné) a Topol (současný název Běloočko).
Možná s křížkem po funuse, ale narazil jsem na tuhle diskuzi až teď. Je velmi těžké zpětně určit, co vlastně bylo Běloočko (někdy psáno Bělovočko). V minulosti panoval v odrůdové nomenklatuře veliký zmatek a pod jedním názvem se skrývalo někdy několik rozdílných odrůd. To krásně ilustruje třeba italský spis z roku 1707, v němž jeho autor usedlý po nějaký čas v Čechách ztotožňuje mělnický pinot s odrůdou Canaiolo. Oni to tehdy tak nebrali, ampelografie vlastně neexistovala. Připomínalo mu to Canaiolo, napsal Canaiolo. Doménou Bělovočka bývaly podle starých rakouských ampelografií z dob K. H. Máchy Lovosice, konkrétně vinice na Lovoši(jinak na Litoměřicku převažoval Tramín bílý a Cinifál zelený). V roce 1837 je skutečně synonymem pro Bělovočko Topol. Maďarsky fejer szőlő.