Potravinová soběstačnost 2 – Sad ve svahu

Máme na Kopanině hektar sadu. Když tam vypustíš děti, tak o nich nevíš celej den. Lezou po stromech, honěj se s ovcema, sbíraj jabka a ořechy, na včelách louděj med. Hektar je dost, byť zrovna většina tohohle je v prudkým svahu, což prakticky vylučuje polní plodiny. Když tam přijdou pomocníci sbírat úrodu, žasnou, jak je tam krásně. Jsme v Praze, byť kolem dokola je jen hradba zeleně. Zdánlivá divočina je to ovšem jenom přes den. V noci je tam slyšet každý tudum tudum, jak kamiony po okruhu najížděj na most přes Slavičí údolí. A motorky, samozřejmě.

Tudy nahoru k chatě, pak doleva, na konci je ohniště. doprava je včelínek, kurník a králičí kotce. Páni, vzdychá romanticky založená návštěva. Tady by se to hospodařilo! To by bylo úplně dělaný na tu soběstačnost, co? Jenom se usmívám. Už jsem to počítal. V sadu je zhruba osmdesát jabloní, deset ořešáků plus nějaký ty višně a švestky. Poloha nad údolím potoka zajišťuje med. Třeba letos bylo na Karlštejnsku kvůli suchu tak málo medu, že to nestačilo málem ani včelám. Jabloně, hrušně, višně, třešně, kaštany i řepka kvetly jeden tejden. A pak šlus. Akát u nás není, ten ekologové vyhubili. Dubohabřina lesního medu nedá, i když by teoreticky mohla, ale puklici dubovou znám jenom z knížky. V sadu naopak med byl, protože údolí je za hranicema Krasu a akát tu má díky potoku dost vláhy, takže meduje. Na návsi jsou lípy. Třicet včelstev se tu uživí.

Letošní úroda byla nadprůměrná, třeba loni tu bylo pár jablek. Ale letos jsme odvezli minimálně pět tun. Višní byly možná dva metráky, stejně tak je tam ořechů. Pan Marek, který tam hospodařil před náma, tu měl slepice a králíky. Řekněme třicet a třicet. My tam zas máme šest ovcí, který postupně spolehlivě vypasou všechnu trávu. Teoreticky, pokud by se rozorala vrchní část, kde je celkem rovina, by se tu dala vypěstovat tuna brambor a možná i něco zeleniny. Prasatům pomůžou i topinambury, ty rostou jako plevel kdekoliv, kde nebudete sekat. Ale to spíš tak na zpestření jídelníčku. Oproti modelu z první části seriálu se v tomhle případě zaměříme na peníze – budeme se snažit veškerou úrodu prodat. Znamená to, že se stanete soukromými zemědělci, ale to je administrativně maličkost. Jste připraveni počítat se mnou?

Když je dobrej rok, včelstvo dá dvacet kilo medu. Med prodáte za 200 Kč kilo, ale odečtěte od toho sklenice, etikety, víčka, nějakej ten cukr pro oddělky, lečiva a tak dál, budete na čistým zisku 150 Kč za kilo medu ze včelstva. Krát dvacet jsou tři tisíce. Krát třicet je devadesát tisíc. Jablek budou ročně v průměru dvě tuny. Dvě tuny znamená 1300 litrů moštu, to je 260 bag-in-boxů po pěti litrech. BIB prodáte za dvě stovky, ale obal stojí třicet korun. Počítejte taky pořízení drtičky a lisu, jste zase na čistých 150 korunách za BIB. Dostanete 39k. Protože máte spoustu brambor, můžete si dovolit dvě prasnice. Každá vám ročně vrhne šest selátek. Selátka vykrmíte a prodáte, prasnice budete průběžně točit. Tady si polepšíte pomejema ze školy na Ořechu a někdy i v Radotíně, kde vám nechaj jídlo od oběda. Což se nesmí. Pokud vykrmíte všechno a prodáte relativně draho (60 Kč/kg), ročně máte máte 12 prasátek v jateční velikosti 120 kg, celkem 86.400,- Dalších padesát tisíc byste teoreticky mohli vydělat na drobnostech jako jsou vejce, slepice, králíci, malá vinička nad chatou, prodej svíček a propolisu, něco cideru v lepších letech. Celkem si vyděláte 250 až 300k ročně, teda něco okolo dvaceti tisíc měsíčně. Alternativou k prasatům jsou ty ovčí sekačky a z nich ovčí sýr. Počítal jsem to, ale vychází to paradoxně ještě míň než prasata na maso.

Výsledek? Máme hektar jablečnýho sadu, přičemž jablka jsou ta absolutně nejmíň rentabilní komodita. Máme osmdesát stromů, který vyžadujou péči. Řez, sběr, chránění proti okusu, likvidace větví, rušení starých a dosadba nových, podpěry. V těch horších letech, kdy na jaře mrzne, kupujeme jablka skoro za pět korun kilo. V těch lepších, jako je třeba letošní rok, je výkupní cena jablek kolem koruny. Dáváme ze solidarity dvě. Tohle je totální úlet. Máme fantastický ovoce, který lidem nestojí ani za to, aby ho sebrali ze země. Už i ty brambory jsou dražší. Navíc, pokud máte na hektaru 100 stromů, nevztahují se na vás sadařské dotace, ty jsou až od 400, respektive od 800 stromů na hektar. Menší plochu byste mohli zkusit jako krajinný prvek, ale to je tak málo peněz, že se to snad ani nevyplatí.

Druhá důležitá věc je, že pro vyšší výdělek je třeba zapojit kreativní část mysli a vrhnout se na to, co se dá pěstovat ve svahu. Ideální bude drobný ovoce, například maliny. To vám sice razantně zvyšuje obtížnost, pokud budete sad vypásat, ale prodej čerstvých malin (farmářské trhy, drobní výrobci zmrzliny atd.) by vám mohl přinést extra finanční bonus. Pak tu máme houby (shiitake nebo hlíva), který se daj úspěšně pěstovat na kládách nebo balících pilin. Piliny máte vlastní, pokud si pořídíte kvalitní drtič, do kterýho budete rvát všechny drobný větve ze zimního řezu. Klády dtto, navíc dole u potoka si můžete vysadit pár vrb, který jsou na produkci hub nejlepší. Všechny další srandy (šneci, cvrčci atd) už jsou poměrně náročný na infrastrukturu, a i když by někam prdnout šly, rozbor ekonomiky jejich fungování by si zasloužil samostatnou kapitolu.

Pakliže vám nevadí denně tvrdě pracovat, nebudete platit hypotéku, trochu se uskrovníte a budete kupovat jen to nejnutnější, pak ze čtvrt miliónu vyžijete i s malou rodinou. Blbě, ale vyžijete. Soběstačnost na takovémhle pozemku je možná, ale ne formou samouživení. To znamená, že pokud máte specifický typ pozemku, velmi pravděpodobně na něm budete muset pěstovat poměrně specifické plodiny. To vás zase směřuje k tomu, abyste většinu z nich prodali, protože malin se najíte jenom párkrát, zato zpeněžit se daj slušně. Králíkům a slepicím svah nevadí, nahoře na rovince něco málo vypěstujete. Výhodou tady je, že máte skoro čtyři měsíce volna, kdy vám stačí nakrmit zvířata a můžete sedět u kompu, čímž vyděláte daleko víc. Ale to už jsou úplně jiný počty.