Dvakrát Rulanda z Podskalí
Podskalská vinotéka má svoje kouzlo. Kým nepoznaná, jako třeba mnou do nedávný první návštěvy, choulí se mezi domama a obchodama našich vietnamských bratří a na nápadnosti jí nepřidá ani omšelá cedula. Když ale jdete najisto, může vás rozštípnout vedví svojí hrabalovskou poetikou, pábitelskou očistou ducha nad vínem, lehkým opárkem potu mačkajících se tělíček a romantikou přítmí mezi flanděrama. Kéž by takovejch prostor bylo víc! Ale to je jako říct: “Kdyby lidi aspoň o trochu víc chlastali, bylo by na světě líp.” Patetický prostě.
Na webu se nedočtete otvírací dobu, ale je tam telefon. Zvedne ho pan Porteš a poví vám, že otevřeno je do půl sedmý, ale že táta tam bude mít nějakou akci, takže můžete klíďo přijít i o hodinu později. Došmajdám se tam po šestý, protože nechci hloupnout hned napoprvé. Přes sklo dveří vidím, že je našláplo po strop, prakticky nedýchatelno. Atmosféra by se dala krájet. Vypadá to na něco, co je zadarmo – tam je vždycky mraky lidí.
Deru se dovnitř. Bojuju, pardónuju. Snažím se protlačit k pultu, omlouvám se, zvedám pošlapaný kabát. “Promiňte, nevěděl jsem, že tu máte nějakou akci, omlouvám se majiteli.” “Žádná akce tu neni,” opáčí suše. “Tohle je normální stav.”
Tolik místo. Vybral jsem dvě Rulandy, dal průchod zbabělý sociofobce a prchnul. První z nich je pozdní sběr z roku 2006 od vinařství Polehňa z Blatnice pod Svatým Antonínkem, trať Floriánky. 
Barvu má vysokou a nepinotovou, to zavání nějakou čertovinou. Enzymem asi. Vůně je hodně utažená, s nádechem prachu, prachovky, možná i s trochou rybičky. Chuť je monstrózně plná, zase hodně netypická a až opulentní. To že je Burgund z Moravy? Ehe. Nemá to prakticky kyselinky, vyhlazeno až do růžova. Nevím, působí to mdle a utahaně. Prospěla by tomu živost a menší extrakce. Větší přírodnost asi.
Druhá beruška je od Zuzany Prátové z Josefova. Výběr z roku 06 z trati Kukvičky. Třebaže o třídu přívlastku výš, nepůsobí tak plně, naopak, je o něco svěžejší a vyváženější. Ve vůni zase prach, ale navíc i pneumatika, rozpálená štěrková cesta, šveskořech (to je sušená švestka plněná ořechem), kůra stromu. Připadám si s ním jako na lesním BMX rallye, v ruce náhradní duši a ventilek.
Obě pěkná vína, paní Prátová si vede o trošku líp. Obě kolem 180 podskalských rybiček. Stojí to za to? Asi jo, protože ani s jedním z vinařů jsem neměl tu čest a Vladimír Ilijič říkal, že se máme učit a učit a učit. Tož se učím.
Vinotéka v Podskalí a vy? Oblíbená vína? Hovory? Vinaři?
🙂 Pěkný! Já teda chodívám spíš odpoledne, třeba kolem čtvrtý (jen když jsem na tom finančně dobře, protože s prázdnou se odtud nedá odejít bez mučivé trýzně) a to tam bývá obsazen tak jeden stolek. obsluha se vždy decentně zajímá, co bych rád, ale respektuje, když zdvořile dám najevo, že si vyberu sám. Od pana Porteše jsem též vyzískal cenné telefonní kontakty na raritní vinaře. Fajn obchod, kde vínu rozumí, žádné hogo fogo, nos nahoru.
Josefov? Kukvičky? Uááá, já chci taky!
V Podskalské jsem byl jen dvakrát, poprvé šel pro dvě konkrétní vína něco málo po poledni a odešel s šesti a čtyřma sklenkama v sobě :o)
p.j. a J.Č.: Měl jsem přesně ten dojem, je to moc milý obchod. Akorát tu nabídku jsem si moc neprohlídnul, protože všude prostě stály mraky lidí. Tak asi příště ve dvě 🙂
Příklad komunikace při koupi: Vidím, že pán má rád ryzlinky, tadyten vyzkoušejte, ten se, myslím letos povedl. Jo, vy zbytkový cukry nemusíte, já mu to říkal, že to s těma zbytkáčema přehání. V letošním ročníku maj snad jedno suchý víno. No, třeba mu to časem dojde. Ale počkejte, v tom případě bych tady pro Vás měl…(zajde dozadu, přinese hnědou pistoli bez etikety a záklopky)…tohle je takovej malej vinař, mazlí se s tím sám, takže toho má drobet, ani etiketu nemá, ale vochutnejte. To nabízím jen lidem, co tomu trochu rozumí, ani to tu nemám vystavený, ono to stejně není filtrovaný ani čiřený, tak aby se to tu nahoře náhodou nerozjelo, mám to radši dole ve sklepě. Berete? Já jsem si to myslel. 🙂
Zdravím vínomilce. Jen krátičká poznámka k RM od p. Polehni. Jezdím do tohoto sklepa několi vinných sezón. Klasický malý vinař, otec se stará o několik málo ha vinohradu, syn o výrobu vína. V případě bílých řízené kvašení, u červených odbourání fermentací. Ale enzymy k tomuto sklepu vůbec nepatří, spíše vždy byli ukázkou přírodních vín s moderním výrobním procesem. Uvedená RM není typická, avšak je třeba říct, že Polehňovi a celá oblast Blatnice vůbec není typická v chuti vína. Minerálnost a určitá lehkost se nese celým sklepem. Každopádně top této obalsti spíše bílá, u Polehňů jednoznačně Chardonay. Specialitka tohoto roku Ch 05 VZB podáváná s čerstvě upečenými blatnickými tvarohovými svatebními koláčky přímo od vinaře! Holky byly k neudržení! Ještě zpět k červeným – RM a ZW patří u Polehňů k nejlepším (nyní je k možná ještě k mání ZW O3 PS či VZH – nádhera). 🙂
Dav: Díky moc za přiblížení pana vinaře. Moc rád bych se tam stavil. Máte ponětí, jak dociluje téhle barvy? Je až do filájova, nevypadá vůbec přírodně. A proč se rozhodl pro MLF? Není to škoda?