Domina
Tráva údajně vyroste asi o centimetr za den. Mně to spíš přijde jako půl metru. Nebo ta hořčice. Ta když vyroste, tak její stonek je silnej asi půl centimetru. Pár dní jsem nebyl na poli a za tu dobu se tam z toho stala džungle. Představoval jsem si brzy na jaře, jak to bude trapný, až všude kolem budou zelený pole a na tom mým fleku nic nebude. Příroda je mocná domina a pěkně mě přetáhla bičíkem, jen to mlasklo. Vlastně ne, to byl vlčí mák, jak jsem ho nabral křoviňákem.
Dát na něj strunu byla pěkná kravina. Ty stonky jsou tak tvrdý, že ji neustále musím měnit. Taky sakruju, jak se mi ty stonky namotávaj, a že je nemůžu vytahat, aniž bych to celý nesundal a nepoložil. Záda. Pořád se ohýbám. Slunce. Ale už mám konečně ten klobouk. Je sice dámskej, ale co. Stíní dobře. V křoviňáku došel benzín. Mám ho v petce už namíchanej s olejem. A napít se musím. Podobná petka. Vlastně úplně stejná. Mocnej hlt a pak ten dávivej reflex. Jmenuje se to sice natural, ale nic přírodního mi na tom nepřijde.
Což o to, to hlavní mi poseče traktor. Je ale třeba vysvobodit ty maliny, co jsou mezi stromama. Kdybych je teda našel. Zatím vidím jenom vrcholky stromů, který maj dva a půl metru. Ty malý, co jsem jim na podzim zapomněl dát pletivo, ty jsou ztracený v džungli. Myslel jsem, že je vytrhám, ale teď koukám, že zespoda krásně obrážej. Bude to asi podnož, ale podnož je semenáč. A semenáče jsou fajn. Jeden nám roste kousek od domu, chodím se na něj koukat. Je parádně rostlej a kořenama vězí pevně v zemi. Asi je tam nechám.
A višně. Taky semenáče. Jak sedím na terase a plivu kolem sebe pecky, tak ony mi tu kořeněj po zahradě. Ten největší už má letos čtyři plody a to rozhodlo. Beru ty malý a sázím je na poli. Sucho, strašný sucho. Člověk by řekl, že teď nějak furt pršelo, ale i v hloubce půl metru je půda jako prach. Zalejvat. Furt zalejvat. Mám už ruce jako gorila. Prodírám se houštinou hořčice a vlčích máků k řece. Nejde tomu odolat, musím ze sebe všechno shodit a vklouznout tam. Moji nahotu přikryje voda. Teda přikryla by, kdyby mi tu Berounka nabyla po kolena. Důchodkyně venčící nějakou čubu je zjevně překvapená. Ještěže mám ten klobouk a můžu se aspoň trochu zakrejt.
Zpátky do práce. Všechno zalejt. A znovu. Chuť benzínu mám pořád ještě v puse, tak se jí snažím vyhnat cibulovou natí, co oždibuju ze záhonu. Ta cibule. Málo se starám, málo. Zarůstá vousem a vlci už jdou sem. Teda přesličkou. A vlci taky ne. Ale potkávám králíka. Ale ten rozdíl ve vododržnosti půdy je tu vidět tak strašně markantně, až mě to bolí. Není to nic abstraktního. Tahle půda prostě nemá vůbec žádnej humus. Je to jenom vyprahlá a drolící se poušť, ze který se leta jenom bralo. Tuhle džungli zamulčuju. A tu, co tu vyroste během dalších pár let taky. Cyklista na mě haleká z cyklostezky: Copak to tam pěstujete? Vlčí máky, kámo. Povídám mu.
Tak tohle je ta lákavá romantika zemědělství, říkám si. To koupání se ve vlastním potu. To lopotění se v prachu pole. To smývání prachu a potu milosrdnou řekou. Ty montérky. Hrdost. Taková ta vzpurná, proletářská. Vzdor vůči malověrným, vůči závistivcům. Gary Snyder. Vždycky si vzpomenu, jak se styděl vejít do tý restaurace, protože lidi uvnitř byli moc dobře oblečený. V tuhle chvíli mi móda připadá jako ta nejabstraktnější věc na světě. Stojím v montérkách a slamáku uprostřed tý krásy a kochám se tím, jak krmím včely půlce Všenor. Všechny jsou tady, v mým červenožlutým království.
Inu, slova klasika – I have nothing to offer but blood, toil, tears and sweat – se dají použít také při práci na poli 🙂
Jojo, bez mechanizace a chemie je to dřina. Zkusil jsi klasickou kosu? Já na ni nedám dopustit – křoviňák je těžkej a řve do ucha. Ale vstát v sobotu ve 4h, hodit kosu do auta a v 5 už kosit, poslouchat svištění a zvonění kosy, zpěv ptáků a jinak nic.. Z trávy ti vyskakují zajíci a bažanti. A posečený to máš stejně rychle, ne-li rychleji než křoviňákem..
kosa je skvělá, sám jí taky používám, ale vyžaduje terén bez kamenů, mravenišť, větví, bez náhlých propadů či nečekaných pahýlů loni uťatého náletu. A člověk musí mít prostor se rozmáchnout. aspoň metr a půl meziřadí. A jednu nevýhodu kosa má: sečeš-li takovýhle metrový lipnice, jejich padlý stvoly přikrejou všechno, snad vyjma stromů, a máloco tím pak zase proroste (obyčejně plevel, hezký kytky moc ne). čili vyžaduje to spíš to nějak shrabat a vedle zakompostovat = práce navíc. Kdežto struna totéž rozšmelcuje na jemnější drť, která se mnohem rychleji rozloží a vcucne do drnu. Obzvlášť struna hranatá. Ale já mám strunu elektrickou, kravál a smrad z benzíňáku mi nedělal dobře, furt se na tom něco rozjebávalo…
Ten rozmach je třeba, to máš pravdu. Já ve svém vinohradu (meziřadí 130-140 cm) ji bohužel nevyužiju (tam používam motorový mulčovač Dakr Tekton), ale na sad je ideální. Posekanou trávu můžeš tak jak je v celku použít jako mulč do řádku stromů – jen ji tam hraběmi přihrábneš, uděláš tím pás nebo jen hnízda kolem každého stromku – vrstva trávy klidně 30-40 cm vysoká. Do další seče to slehne, jen přidáváš vrstvy. A do dalšího jara to kompletně zetleje. Přes léto výrazně omezí růst plevele okolo stromků a ušetří to aj zalévání v roční dobu, kdy je největší odpar a o vodu v půdě nouze.. Nebo tu posekanou trávu rozložíš na místo, kde chceš příští rok založit záhon. Žížaly ti to pod tím krásně nakypří a pohnojí, že nemusíš pak ani rýt, jen na jaře sázíš/seješ..