Komoní šumění

Mám nový stanoviště. Je to nádherná louka na dohled od hradu krále Karla. Vůkol jsou lesy, sem tam lučmo neb polmo, ale hlavně klid a šumění. Místní sedlák (syn místního sedláka) mi říkal (že mu táta a děda říkali), že právě tady byla vždycky nejúrodnější půda v okolí. Kdo jsem já, abych se s ním přel? Oni mají krávy a v létě je ženou z místa na místo. Sem ke mně taky dojdou. Na tuhle mojí louku.

Kvete tu komonice lékařská. Relativně pozdní zdroj nektaru i pylu. Skoro zázračná pícnina, která se ovšem u nás objevuje hodně sporadicky. Nechápu, co jí tu přimělo se vysemenit a na dvou hektarech předvést souvislou spartakiádní žluť. Že by farmář něco osel uprostřed CHKO? Ne, prý tu nic neosévali. Nemají komoně.

Fakt je ten, že jejich krávy budou mít letos nutričně hodnotnou krmi. Opylením komonice (stejně jako jetele nebo vojtěšky) dochází k razantnímu skoku v kaloričnosti pícnin, kteréžto pak obsahují sémě. A to se počítá. Moje včely maj med a pyl, farmář naducaný kravky. V Americe tomu říkají WIN-WIN. Jakože všichni vyhráli.

V lese to šumí, ale jenom někde. Něco meduje, ale nevím co. Tady na Karlštejnsku jsou hlavně duby, buky, habry a javory. S největší pravděpodobností to bude brvnatka javorová, hojná producentka medovice na javoru mléči (květen až srpen). Druhá favoritka by byla puklice dubová, ale ta většinou v červnu končí a letos je všechno malinko dřív, takže tomu moc nevěřím.

Jedno je jasný. Je abnormální sucho a pokud se někde meduje, tak jenom v úžlabinách u vody. Slunná vyprahlá jižní stráň je tichá jak peřina. Život se stahuje k vodě. Král Karel věděl, že nemá cenu spoléhat na vodu z potoka a nechal tak vykopat hodně zvláštní studnu. Je to vlastně vodorovná štola, který přivádí vodu z místa o několik set metrů nad hradem. To aby je při obléhání nemohli připravit o zdroj. Legenda praví, že její kopáče nechal po dokončení král královsky pohostit a opít se medovinou. Pak jim zapálili doškovou střechu nad hlavou. Bylo to tam, co jsou dneska Mokropsy. Tak důležitá byla už tenkrát voda.