Bobulová rezerva

Člověk se pořád učí. Letos dělám víno po pátý a nevím o něm skoro nic. Má smysl se dozvídat? Studovat encyklopedie, poslouchat ostatní? Nebo je lepší intuitivně naslouchat vínu a tomu, jak promlouvá? Možná je to někde mezi. Občas mi něco učaruje. Vína ze Slovinska třeba. Včera jsem pil Ščurkovu Kontru. Z magnumka, týden otevřený. Na dně byl takovej cmrnd do skleničky. To víno šlo furt nahoru. Obraný bobule, co se půl roku válej ve víně. Prokvasej s ním a pak tam jen tak ležej. Ležej a koukaj. Já koukám na ně.

Bobulová rezerva from WINEPUNK on Vimeo.

Tou dlouhou macerací bych se chtěl vyhnout síře. Nejsem zaťatej bojovník proti SO2, jen všeho s mírou. Pokud se bude sířit, tak zřejmě někdy na podzim, až půjde Niči ze sudu ven. Asi si půjde odpočinout do nerezky. Vida. Nerez. Už asi ani nejsem zaťatej bojovník proti nerezu. A taky se to hodí do finálního blendu. Bude se tím ladit chuť. Ale asi to tam dám všechno.

Vtip je ten, že to víno, co leželo od října do teď na bobulích, je naprosto famózní. Ne, není to pro každýho. Ale je to super. Fakt. Příští rok, pokud to kvalita hroznů dovolí, bych chtěl tuhle ruční technologii obírání bobulek ještě prohloubit. Sezvu na to kamarády a bude to, jako když se dralo peří. Jenom to bude v říjnu. Uděláme oheň, aby nám nebyla u toho draní kosa. A bobule načichnou kouřem. Člověk se pořád učí.