Lahvování, vysloužilec a pět ran do skla.

Máme nalahvováno. Ne všechno, ale dost na to, abychom Applepunkem uspokojili věrné a sajdruchtivé dřív, než se mok objeví na pultech vybraných přeprodávačů. Vlastně by to mohlo ještě nějakou dobu ležet, ale ozval se vysloužilec. Nejstarší ze sudů, smolou mnohokrát opravovaný mazlík o obsahu 160 litrů musel jít kukat pod ořech a bude z něj venkovní bar na odkládání skleniček. Potvora furt tekl.

Loučení s oblíbencem se neobešlo bez slz. Byl mi dobrým sudem a cider v něm hezky zrál. A byl to vůbec první sud, co jsem koupil, onehdá za pět stovek od jednoho pána z Blučiny. Trochu sentimentu ale vzápětí vyvážila radost z lahvování a uzavírání životního cyklu jednoho ročníku řevnických jabloní.

Následná sterilizace je náročný počin, protože pivní láhve moc nechtějí snášet teplotu nad 55°C. Několik z každé várky jich popraská, což je jednak škoda, a jednak to znamená, že bude třeba vymyslet jinou konzervační metodu. Pro ty z vás, kteří chcete Applepunkem obohatit svoje večery, je určena tahle prodejní záložka. O tom, jak Applepunk vznikal a co jeho vzniku předcházelo, se píše tady, o sladké rezervě a konzervaci pak tady. Připomínám jen, že ta správná sezóna pro cider právě přichází. S jarem a možností popíjet na zahrádce, terase, u grilování a tak.

Celkem není Applepunku moc. Letošní várka je asi 250 litrů a z toho minimálně sto vypijeme sami. Jak totiž jednou začnete, nemůžete přestat. Jste-li rovněž sajdristi, uvítám výměnu láhev za láhev. Jste-li podnik a chcete Applepunk nabídnout svým zákazníkům, můžeme se dohodnout. At žije jaro!