Chvála Alsaských dnů v Praze

Když někdo vyhlásí Alsaské dny v Praze, zní to bombasticky a honosně. Může to přitáhnout spoustu pozornosti, ale je to pak o kejhák – kdyby se akce nepovedla, případně kdyby vypadala amatérsky a buransky, už na další dny čehokoliv moc lidí nepřijde. Lidem z prostoru Wineshome se povedlo Alsasko v Praze uspořádat parádně, průběh byl hladkost sama a zůstalo po něm těšení se na další podobnosti. O co šlo a jak to vypadalo?

Záměrně nenazývám Wineshome vinotékou, protože v pravosti svojeho smyslosloví vlastně o vinotéku nejde. Jde spíš o funkční prostor, kde se dobře shledává, popíjí, klábosí, prezentuje a tak vůbec, ale při tom se tohle místo svojí univerzálností vymyká tomu, co si většina lidí pod pojmem vinotéka představí. Jde vlastně víceméně o showroom designového studia Donlić, kde víno hraje ne sice úplně podružnou roli, ale rozhodně ne tu úplně hlavní.

Paradoxně to pro typ akce, jako byly právě Alsaské dny, vůbec nevadí. Jde totiž především o příjemnost místa, kde budou lidi fluktuovat z místa na místo, ochutnávat, koukat se na kuchařskou šou, cpát se foie gras a popíjet alsaský dobroty. A to se tady dařilo dokonale.

Čtyřmi pilíři akce byli pánové Jean-Pierre Rietsch, Jean Hauller, Guillaume Mochel a Marc Kreydenweiss, jejichž vína mají Wineshome v nabídce. Pana Kreydenweisse jsem asi minul (pokud byl), ale ostatní tři hvězdy se procházely mezi lidmi a nalévaly svá vína lidu, tu více, tu méně poučenému. Tomu, kdo lačnil po informacích, se jich tak mohlo dostat víc než vrchovatě. Paradoxně se ale s pány vinaři nikdo moc nevybavoval, což organizátory akce trochu mrzelo. Naštěstí se našlo pár úchyláků, kteří je pro nedostatek zájmu ostatních otravovali celý večer.

K několika vínům z večera se ještě dostanu (snad) příští týden, v dnešním článku mi jde spíš o něco jiného – vyzdvihnout funkčnost prostoru Wineshome pro tenhle typ akcí. Členitost a vzdušnost prostoru tady totiž umožňuje víc, než je na normálních ochutnávkách normální. Můžete pozorně sledovat a poslouchat pana Reimanna, jak chrlí svoje moudra, můžete si prohlížet láhve v regálech, můžete poslouchat muziku, zajít na bar, dát si něco k jídlu nebo se zašít někam, kde je klid a ticho a vychutnávat si svojí sklenku. To vám navíc umožňuje psát si v klidu degustační poznámky, čmuchat do zbavení smyslů a dělat všechny ty věci, se kterýma někdy na degustacích vypadáte blbě. Aniž by si mě nějak zaplatili za PR článek, budu se do Wineshome na podobný akce určitě vracet.

Kam se rádi vracíte vy?