Vinařem v Dobřichovicích (část 5. – sázení a pučení)
Jestli jste někdy něco zasadili do země a ono to vzešlo, znáte ten pocit. Pocit tvořitelství a bohorovnosti, se kterou modelujete zemi a zkrášlujete svět. Žádná zámkovka, žádný tůje. Žádný umělý jezírka, žádný betonový cestičky. Vinice.
Vyzvídal jsem napřed u Peejeeho, kdy by se v prostoru mezi psem a vlkem našel den jako dělanej pro parádní procházku výsadbu. S odkazem na Mariu Thun a její rady začínajícím biodynamikům mi navrhnul několik termínů, z nichž jsem vybral ten nejlepší a ten nejhorší. Ten nejlepší byl 8. dubna, ten nejhorší 9. dubna. Druhý datum totiž vyšlo na Velkopátek, a to se nemá hýbat s půdou. Jenže přes moji sázecí samotu nejel vlak, za jeden den se to prostě nedalo stihnout.
Sedmého ráno jsem se vypravil ke Krausům na Mělník pro pytel sazenic. Paní Krausová, rázná to žena, mi vysvětlila několik základních úkonů – namočení do vody, seříznutí kořínků, poloha sazenice v hlíně, úvodní zavlažování. Vrčel jsem si to domů, naložil sazenice do vody a v noci se mi zdálo o klonech a pupenový mutaci. Musím si všechno psát, mumlal jsem si ze spaní. Musím si vést viniční deník, abych věděl, jaký keře jedou dobře a jaký hůř. Budu jim dávat jména. Budu si tam s nima povídat. Nazdar, Franto Hibernalskej, jak ti to pučí? Ale jo, ale viděl jsem tu bažanta, koupils už tu kuši?
Ráno jsem naběhnul do vinice a nechal se hýčkat sluncem. Povídám si takhle se sazenicema, ptám se jich, do který díry by nejradši skočily, kde by se jim líbilo, jestli maj rády kamení. Stihnul jsem si pokecat s polovičkou a slunce mě mezitím pohýčkalo tak, že jsem celou noc hekal od úplalů a úžehů, navíc jsem musel spát na břiše, protože jsem měl spálený záda. Do druhý půle se mi vstávalo asi jako kdybych den před tím absolvoval turnaj ve squashi, v průvodu flagelantů vypil láhev zelený a snědl kilovku psího žrádla. Znám lepší rána prostě.
Následujících pár dní pražilo slunce, přes víkend sprchlo, teď je zase hezky. Do prvních příznaků pučení to trvalo osm dní. Pak se začaly dít věci. Hibernal vypustil velký pupeny se zelenou špičkou. Malverina se nadouvá celá – parafin na ní úplně popraskal, pupeny má maličký a načervenalý. Livora zatím nedělá nic moc, respektive jede ze všech nejmíň. Uvidíme, co se bude dít dál. Budu vám podávat pravidelný hlášení. Každý dvě hodiny se tam chodím koukat a je mi z toho moc hezky.
Z čeho je teď hezky vám?
Jéé, to mi nedělejte, takhle mě navnaďovat 🙂
Já koketuji s myšlenkou koupit pozemek v jižním svahu na Litoměřicku a zkusit postupně taky něco vysazovat, ale nedokážu se nějak rozhodnout…
Když vidím ty sazenice i tím pasem, nákup u Krause a tyhle věci okolo a jak to pěkně raší… tak o tom začínám vážněji uvažovat.
Sice bych to neviděl na tyhle rezistentní odrůdy, ale spíš na ty klasické staré (např. Ryzlink nebo Tramín), ikdyž ona zase Malverina a Hibernal nemusí být ještě tak špatné..
Přeji mnoho zdaru a radosti!!
ceskolipak
tve podání jarních radovánek je naprosto úžasné…chci se zeptat-je to lepsi nez sex? 🙂
jo, to je vono. Nejvíc Ti závidím to, že to máš u domu. Fakt si myslim, že bydlet ve vinici, to se nedá ničím nahradit. Mně třeba teď odkvétají na vinici náletové slivoňky, tak rád bych se tím každý ráno kochal, každou nově objevenou rostlinou, motýlem či ptákem…ale přeci nebudu zbůhdarma pálit litry benzínu jen kvůli tomu, abych se kochal vinicí, která je za dvěma kopci.
ceskolipak: Jděte do toho! Už kvůli tomu pocitu to stojí za to. A taky se říká, že krom plození synů a stavění domů by měl každej chlap vysadit vinici, no ne?
yaxi: Možná to není o toklik lepší, ale je to furt 😀
ceskolipak: nebuď salát – na Litoměřicku může pěstovat víno každý blbec. Zkus si to někde doma u baráku.
p.j.: přes dva kopce se dá jet i na kole :o)
to floriš (to mi chybělo):
Doma u baráku není možnost, u babíčky na zahradě je 15 keřů, na to, jaké to má hrozné podmínky, se tomu daří skvěle. (stolní odrůdy)
Za to zajímavější je mrazova kotlina Novozámeckého rybníku, denně tam projíždím a ta děsná mlha je tam po ránu dost často… 🙂
A kdepak se ta Vaše pýcha v Dobřichovicích přesně rozkládá? Myslela jsem totiž,že sídlíte v Řevnicích…
Každopádně, ať Vám to roste, sílí (a pak chutná;-), ať už máte zasazeno kdekoli.
E.
Evik: No vidíte, jsme katastr Lety, nejblíž je to do Řevnic, poštu mám v Dobřichovicích. Tak sám nevím. Musel jsem si něco vybrat. A vinařem v Letech zní hustě 🙂
Vinograf: No, ono až k stáru nabereš proporce Homera Simpsona, tak Dobřichovice budou znít teprv hustě :-))
Floriš: kombinace já-kolo-praha-dva kopce by znamenala hodinu cesty tam, hodinu zpátky a taknějak tuším, že bych byl víc unavenej, nalokanej výfukovejch plynů než prodchnutej štěstím, že se procházím po vinici, a kdyby mě napadlo si k nějaké květince přeci jen přičichnout, asi bych víc cítil svý propocený triko. kdepak, otevřít dvéře, postavit se na zápraží a shlédnout po spádnici na kolí a révu vedenou na hlavu s výrazem toho chlápka ve znělce na Českou sodu – toť pravá nirvána.