Tohle mě dostalo k vínu
Je vinobraní a vyjíždíme do Děčína na Zámek. Kapela je nervní, protože po nás měl hrát Vláďa Mišík s Etc., tomu se ale přitížilo, takže nedorazej. Prší, je hnusně a zima. Má se hrát na nádvoří zámku, ale to by nikdo neustál. Koncert se přesouvá do jednoho ze sálů, lidi jsou zpočátku nevrlý, ale popíjením medoviny a svařáků se nakonec uvolňujou a koncert se tak má šanci vydařit. Legenda teď chybí jenom těm největším nostalgikům.
Po vystoupení nás odvádí pořadatel někam do hloubi komnat zámku a hostí nás dobrotama a vínem. Lehká konverzace ve stylu 007, krása žen a rychlost našich koní, víno rozvazuje jazyky a všichni čekaj, že na dně poháru je pravda, jenže je asi na dně nějakýho dalšího, ještě dalšího. Loučíme se pozdě po půlnoci a připadám si jak někde Rusku -přípitky, třesení rukama, sliby přátelství. Do ruky se mi dostává uleželý Ryzlink z Žernosek v pozdním sběru z tratě Velká Vendule.
Víno jsem měl vždycky rád, ale nikdy ten bulšit kolem něj. Ty řeči o vůních, meniskách, odlescích a dalších pitomostech. Co je to sakra zač? Vždyť to chutná všechno jako víno. Jasně, něco je kyselejší (Morava), něco sladší (Chile), ale co s tím maj všichni za frky?
Tenhle Ryzlink mi otevřel oči a dokonale mě rozložil. Voda, lékárna, hlína a šutry – jenom ty vůně byly za majlant. Vypil jsem celou láhev na posezení a den na to jsem si řekl, že musím přijít na to, proč je tohle víno o tolik lepší než ostatní. Zajel jsem do vinotéky a koupil asi třicet Ryzlinků ze všech koutů světa. Měsíc jsem mělo co dělat a potom se mi zdálo, že trochu vím, jak tahle odrůda může chutnat. (To jsem se ale pletl, samo.)
Proč se tady vypisuju ze svojí vínopuberty? Protože tohle mě dostalo k vínu a hloubání o něm vůbec. A protože mě do těhlech vzpomínek vždycky uvrhne Ryzlink z Žernosek. Zrovna mám před sebou ročník 2007 a jeho apatyka, vůně Labe, stepního kvítí, sušeniny sena, grepů a hlíny mi znova učarovává.
Jak jste se dostali k vínu?
Ryzlink z Vendule, mmmm :o)
U mne to bylo asi mnohem prostší. Jednou mi nějak “nesedlo” pivo (a to tak, že se mi po něm několik let zvedal žaludek, stačilo mi vypít deci… ještě že to přešlo) a tak jsem přesedlal na víno 🙂 A k tomu babička tak trochu bohém se svojí dvojkou bílého v půl druhé odpoledne po obědě, velká inspirace do dnešních dnů. Žádná konkrétní láhev, žádný prudký zlom a “osvícení” :o)
U mě to byl Modrý portugal z Kobylí a CS Undurraga z Chile tak před 12 lety. Takže pak ještě hodně dlouhá cesta, ale co s tím maj všichni za frky mi není jasné doteď 🙂
no období první republiky asi jak kde….moje babička byla zase celoživotní abstinent a když jsem jí s jejími osmi křížky začal učit očas popíjet víno, musel jsem jí prvně sáhodlouze citovat z knih a časopisů, jak to bude dobrý pro její kardiovaskulární systém…stejně pak chtěla do dobrýho červenýho aspoň 1 kostku cukru na deci, “aby se to dalo pít”….ale aspoň něco.
Jo, ta její abstinence byla nejspíš proto, že zase její babička si prý ráda přihla…no prostě chlastala.
J.Č.: Tak babička za tím stojí! To je paráda. Mám dojem, že z toho období první republiky se vůbec máme co učit 🙂
vinyl: Tu Undurragu celkem chápu – nedávno jsme ji měli na ochutnávce a asi by mě taky konvertovala!
Jak jsme se dostali k vínu?
Těch asi 23 let jsem žil v přesvědčení, že se bez vína krásně obejdu. Vystavená vína v regálech při nákupech mě nechávala zcela chladnými a připadal jsem si, jako bych snad ani neuměl číst, neb pojmy jako “suché”, “kabinet”, “sylvánské zelené” mi naprosto nic neříkaly.
Víno bylo něco kyselého, po čem mě většinou akorát pálila žáha (bílé) nebo něco, co mi zanechává prkenný dojem v ústech (červené). Vždy jsem byl rád, že mám tu skleničku s přemáháním za sebou 🙂
Je to tak čtyři pět let, kdy jsme byli s kamarády na Znojemském vinobraní a další den na výletu na Šobesu. To učarovalo i mě! Krásný podzim, tajné udloubávání bobulek, zvláštní místy až stepní charakter a ryzlink ve stánku Znovínu… Chutnal úplně jinak než cokoliv před tím.
To mi vrtalo hlavou, přečetl nějaká moudra a od stolu jsme zjistil, že by mi mohl chutnat tramín… Pak jsem na prezentaci vinařství ZD Sedlec vyzkoušel Tramín v polosladkém provedení.
Byl jsem opět v úžasu, že něco takového může existovat.. Kde takovéto lahve byly dříve?
Otevřel se mi nový svět…
Ad Vinograf:
A to jsem jezdil na střední do Ústí, čas od času přes Litoměřice/Lovosice kolem Velké Vendule a nic.. 🙂
Ve Znojmě jsem také překonal předsudek ohledně pití burčáku. Asi mi to zprotivila TV, kdy se ukazovaly jen ty PET lahve kalného obsahu u silnic pančované sodovkou…
Přitom čerstvý burčák je výborný…
Jo Šobec, vím – je to profláklé, ale atmosféru to má. Procházet vinicí, klídek, terásky, ovocné stromky, ještěrky; vidět jak ty bobule jsou úplně ulepné a našlapané cukrem…
ceskolipak: No hele, zase Šobes. To už slyším po kolikátý 🙂 Ale jinak ty pocity jsem měl úplně stejný, naprosto ti rozumím! Kde ty lahve byly?