Marsala, karamelová petržel a růžový mlsky

Nejlepší recepty vznikaj náhodou, často jako z nouze ctnost. Najdete v lednici něco, čehož expirační doba se kvapem blíží a je vám líto to vyhodit. Popravdě řečeno na sebe máte trochu vztek, protože se nechcete stát plejtvákem obrovským. Nasadíte teda takzvanou Demuthovu dietu.

Pan Demuth nás vyučoval na střední počítače. Kromě toho že to byl podivín, měl jednu zajímavou dietu, která byla asi nějak propojená s potřebou ušetřit nebo vyvarovat se plýtvání jídlem. Občas o tom vyprávěl a zdálo se, že je to slušná šleha. Jídelní zen prostě. Princip diety spočíval v tom, že přestanete nakupovat a systematicky pojídáte všechno, co je doma.

“Jednak,” vysvětloval nám, “přijdete na to, že máte doma spoustu zbytečností. Jednak vymyslíte úplně neuvěřitelný kombinace surovin.” Dieta končí ve chvíli, kdy doma není nic k snědku. Prostě nic. Ani sojovka.

Nikdy jsem si tuhle pochystávku nevychutnal v plný polní. Často mě ale vyděsí, že by se něco mělo vyhodit, a tak to zpracuju na večeři. Tak se stalo včera s petrželí. Šla na kolečka a v kolečkovém stavu na olej a na cukr. Udělal se karamel, co kolečka pěkně ohnědovatěl a zavoněl. Následovalo krůtí masíčko, nať cibulky a mandle. To celý jsem podlil Marsalou Gran Chef a nechal dusit.

Co je to Marsala? Mrkněte se na deskripci do Wiki. Podobně jako portský, i Marsala byla původně fortifikovaná proto, aby vydržela dlouhou cestu po moři. Místo z Portugalska je ze západu Sicílie, kde má status DOC a vyrábí se z hroznů Grillo, Inzolia a Catarratto. Jenže narozdíl od portskýho si nezískala takovou oblibu a masovou popularitu. Největší sláva Marsaly, jak tvrdí Wiki, tak je v italskejch restauracích v Americe. Používá při vaření rizota, pod maso, na dušení, ale dá se pít i jako aperitiv nebo jako dezertík.

Jak petrželka zkaramelizuje, udělá se v jídle nasládlost sama. Tu pak ještě podpoří Marsala, která je kategorie Ambra demi sec. Párovat teda musíme s něčím, co tuhle harmonii oxidativní mňamky nerozseká namaděru, ale naopak ji podpoří.

A protože jsme tu měli v neděli další kolo nachutnávání rosé pro e-shop na Hladince, zůstalo tu něco sladkostí. Musím to říct, i když jsem si nemyslel, že bych to kdy řekl – rosé sluší zbytkáček. Tím, jak je rychlým lisováním připravený o komplexitu červeňáků, získává cukrem na charakteru a kulatosti osobnosti. Při párování s jídlem pak i slaďáky ztrácej ulepenost a utahanost a jsou fajn partnerama pro pití na delší tratě.

Tlamolep, co nám pomohl přehoupnout se přes fázi sycení, byl Modrý Portugal ze Střední odborné školy vinařské ve Valticích. Tohodle rosé udělali 1800 kousků a kromě svojí polosladkosti má i 11,5 voltů a je z mikulovské viniční trati Pod Reistnou.

Na vůni má až dekadentní tóny nazrálosti – takový, jaký bílý vína získávaj delším ležením. Kompotovaný jahody a zmrzlina, smetana a palačinkovost. Prostě mlsání jako dezert, ale nějak jsme to otevřeli k jídlu a helemese – nasládlost Marsaly a karamelu se spojila v požitek.

Výsledek je jasnej – nevyhýbat se rosé k jídlu a nebát se polo-něčeho na etiketě. Někdy to zaswinguje prostě… a ani to nebolí.

Vaříte s Marsalou? A pijete rosé k jídlu?