Pro víno do Lidlu?
Mám nápad na ideální byznys. Otevřít v Praze sklep, kam by mohl malovinař z Moravy složit pár kartónů vína a nechat je tam do komise. Centrála by si přihodila dvacet procent a pražský zmlsanci a mlaskalové by si tam mohli chodit jako do obchodu – pro víno na běžný pití v cenách do stovky. Vína od prémiových vinařství se totiž daj sehnat prakticky všude. Ti malý vinaři ale v Praze moc ne. Je sice pár výjimek, takový sklípky nadšenců to jsou, ale i ty mají svůj okruh dodavatelů. Tenhle sklep by fungoval jako centrála pro kohokoli.
Před Vánocema se podobná věc povedla Marku Vybíralovi z vinařství Krásná hora. Přivezl do Prahy mladičkej muškát, za pětikilo karton. Blogeři rozeslali šuškandu a po muškátku se jen zaprášilo. Bohužel, protože takováhle instituce neexistuje, musel to složit u známých a těm pořád někdo coural do předsíně. To není zrovna ideální. Ale víno to bylo fajn a na chvíli vyřešilo problém pití pro všední den.
Až budu dělat vlastní víno, to běžný pití budu mít z domova (pokud to teda vůbec k pití bude). Do tý doby budou nejostřejší konkurencí podobných myšlenek řetězce, protože díky svojí kupní síle dokážou občas nabídnout zajímavosti v poměru cena/výkon. Problém s vínem v supermarketu je stokrát probraná věc. Horko, světlo a tak dál. Ale i tak se tu někdy něco najde.
Lidl má zvláštní politiku. Přijde mi, že se tam nedá chodit nakoupit se seznamem, protože nabídka je sestavovaná dost zvláštně. Zřejmě nakupujou to, co je právě strašně levný. Nakoupěj toho kamion, doprodaj to a konec. Mívaj tam takhle třeba vynikající schwarzwaldskou šunku. Když ale na trhu zrovna není levnej bílej jogurt, tak ho prostě nemaj. A pak jsou tam samozřejmě stálice, na který se dá narazit víceméně pořád. Bohemka třeba. Zahlídl jsem tam i šampáňo ze šampáně, tokaj z tokajska a tak. Třeba to někdy koupím, zatím jsem na to neměl nervy. Ale sáhnul jsem po dvou bělouších – po Soave ze Soave a po Cheninu z Afriky. Jak to dopadlo?
Za těch pár korun se nedá čekat žádný komplikáre. Ale Soave je poměrně milý pití, trochu reduktivní a trochu navoněný. Nemá ale klasickou umělohmotnou plastikovost. Dostane se vám něco tropiko ovoce, něco kytiček. Dobře doprovodí studenou mísu nebo nějakýho páliváka, kde spíš než rejpání se v buketu potřebujete svěžest a jednoduchost.
Chenin je oproti tomu zajímavější hra. Zpočátku se projevuje poměrně tuctově, ale když ho zašroubujete (je pod screwcapem) a necháte den v lednici, krásně se vám odmění. Ve vůni dostane pěknou olejnatost, zvlášní ztěžklou parfémovost, tropickou ovocnost, jako když to opadá z palmy a válí se to pár dní na zemi. Fajn pití třeba k drůbeži na divoko nebo ke krémový polívce s chřestem. Cenově jsou tyhle vína k smíchu. Obě jsou na krámě za něco kolem šedesáti korun, z toho Chenin považuju za lepší kauf. V takových relacích se dá zkoušet prakticky cokoliv, v nejhorším se z toho stane svařák, což v týhle zimě není vůbec od věci.
Tři věci mě na tomhle typu konzumace trochu mrzí – ta neosobnost obsahu láhve, průmyslovost velkoprodukce a to cestování vína po planetě. Obloukem se tak chci vrátit k původnímu nápadu – vytvoření mezipřekladiště pro vína, který jsou nám blíž a vznikaj pod rukama opravdickým lidem. Snadno se takovým vínům bude dávat přednost. Ale než to bude, asi sem tam vjedu mezi regály.
Jak byste šli na podporu odbytu našich malovinařů ve městech?
Djó Lídl…dlouho jsem se tomuhle šopu bránil, ještě dneska bych se tam některejch věcí nedotkl, ale mají tam i vyloženě českou klasiku (třeba biojogurt olma bílý) levněji než jinde, takže pro některé vyselektované věci si tam chodím. Třeba tam mají povedenou goudu (tu délevyzrálou) a zejména Limburger je delikátní jemná věc, kterou by od sýra-smraďocha nikdo nečekal. Vína jsem tam nikdy nekupoval, až loni vyjeli s víny od firmy šlancar-roztoky (mají sklepy v bořeticích) a vinnými sklepy valtice. byť tedy jejich ceny rozhodně dotované nejsou, využil jsem toho, že byla ta vína nově zavezená, nezničená ležením na regále, a zkusil jsem (něco bylo líbivější navoněný, něco ale docela slušný, takový klasicky moravský, mimo ten globalizovanej mainstream).
s tím meziskladem moravských malovinařů to je fakt dobrej nápad. škoda, že nedisponuju vhodným prostorem – koupil bych si zástěru, vytáh vaťák a měl bych o živobytí jasno 🙂
Úžasnej nápad. Chodila bych tam na brigádu “do výdeje” 🙂
super nápad s tím překladištěm, jenom to rozvinout
Minulej týden padl poslední muškát z Krásný hory. Teskně vzpomínám. To byla skvělá předvánoční akce.
Překladiště je dobrej nápad. Mít tak rozsáhlý sklepení…
už se na tom pracuje. Bude-li dost zájemců, budou kromě Krásné Hory i další zástupci krásné Moravy 🙂
Jasně, ještě by to chtělo dotáhnout do konce… třeba tam vyvěsit ceduli “Českým malovinařům vstup zakázán”, ať se nám ten městský konzument pěkně vychovává k lokal-patriotismu 🙂
Floriš: :-)) Ty prostě nezklameš. Charakteristickým znakem českých malovinařů je jejich introvertní morousovitost až nerudnost a totální nesehnatelnost. Pokud je náhodou neochutnáte na nějaké lokálně patriotské přehlídce českých vín, tak už asi nikdy. Nemají nikde své weby, ba ani vývěsní stíty či šipkové ukazatele ke svým sídlům. nedělají pro svou propagaci zhola nic. dokonce už i cech českých vinařů sundal ze svého akusticky hrozivého webu adresář svých členů (já si ho naštěstí včas vytiskl, ale ne všichni členy jsou). dopídit se k někomu z nich tedy není lehké a vyžaduje to značné konexe či detektivní náturu. a i pak se třeba leckdy dozvíte, že víno neprodává. no ale samozřejmě nelze generalizovat, jistě existují výjimky, kterým jistě do meziskladu nebude vstup zakázán, naopak budou srdečně vítáni. Co kdybys třeba Ty využil této šance a pokusil se zpropagovat lokálně patriotsky svou vinici a plody své práce? I já bych rád ochutnal.
p.j.: No vidíš, mám stejnej problém. Přitom bych to tak moc rád pil. Ale jak se k tomu dostat, že 🙂 Vynucené píditelství kupujících je asi ten moderní marketingový instrument.
p.j.: introvertní morousovitost maločeských malovinařů jest zapříčiněna neutuchající mediální glorifikací kdejakého šmejdu jen proto, že tento jest “z Moravy”, a konstantně ohrnutým rypákem lecjakého vínoprodejce, když slyší nabídku na víno z Čech…ale ne, i ty máš pravdu, že nepídí-li se jeden, nedopídí se. :o)
Pánové – a to jste na tom ještě dobře. Zkuste se pídit po vínech malovinařů (ok i velkých vinařů) z Čech na Moravě …
Jo: Několik polic pro závislé na českém míval ve své vinotéce V zajezeří pod bořetickou Kraví horou Bogdan Trojak. Však mu to prý leckterý místní lokální patriot vyčítal 🙂