Vinařem v Dobřichovicích (část 3. – vinohrad)
Už vím, že na zahradě mi neporoste víno. Poroste tam réva. Moraváci jsou na tuhle dichotomii obzvlášť alergický; mně to bylo dlouho celkem fuk, ale teď mi už začínaj docházet ty hloubkový souvislosti a je jasný, že rostlina a flaška jedno nejsou.
Abyste věděli, o enologii toho vím tolik, co vy. Teda ti z vás, kdo o ní nic neví. Takže vyrábět víno z hroznů pro mě bude zkušenost zcela nová, panenská, zbytečně vědomostma nezkažená. Připadám si teď ale jako těhulka. Nebo možná spíš jako někdo, kdo se připravuje na početí (životní paralely, sakra). Čím víc se mi blíží termín jarní výsadby, tím větší mám strach, abych něco nepodělal.
Představuju si výrobu vína jako skládání hudby, jako malování obrazu, jako tesání do kamene. Jako umění. Jako chápání se čistýho plátna a nanášení barev, hnětení hlíny nebo jako první tón skladby. Jako improvizaci se znalostí pravidel. Jenže co jsou v umění pravidla?
Chopinovy etudy začínaj často jedním tónem. Cé. Je nad ním napsaná koruna neboli fermata a z něj se najednou rozbíhá melodie jako hádě, harmonie se na sebe vrstvěj jako ještěrky na kameni. Ta běží do f-moll, tu do c-moll, támhle do As-dur. Tyhle etudy vlastně vznikaly jako improvizace – položte ruku na klávesy a melodie se vám rozběhnou v hlavě samy, jen ruce maj co dělat, aby je stíhaly a hlava, aby pojala všechny ty neuronový spojení, který dělaj z myšlenky zvuky a ze zvuků mrazení v zádech. Podobně jako Chopinovy etudy fungujou i Schubertovy Impromtus. Jako improvizace, jako osvícení mysli logikou harmonie, jako fascinace temperovaným laděním. A vlastně všechen jazz.
Proč je to důležitý? Protože veškerá improvizace je vlastně skládání dohromady toho, co už známe, do forem, který tu ještě nebyly. Měnění tvarů. Zosobňování. A stejně tak výroba vína pro mě bude improvizací. Jen s tím rozdílem, že i samotný pravidla hry se budu učit za chodu. Budu se, stejně jako těhulky, připravovat odbornou literaturou. Žádný mamině to nedá – koukne do knížky a vidí, že její děťátko sní čtyři lžičky mrkve místo šesti, který knížka doporučuje. Poplach. Všechno špatně. Hurá do nemocnice.
A nejvíc se chci učit od přírody. Poslouchat její hudbu, improvizaci mraků a rytmus dešťů. Melodii větrů. Rejpat se v zemi a koukat se, jak se kořínky hlav nořej do vápencovýho podloží, objevujou krasový pukliny a mušloidní trilobity. Kamenů s obtisknutejma škebličkama je po zahradě mraky a na jejich zkamenělecjch tělesech porostou nový nápoje pro dům a jeho obyvatele. Kruh se uzavře.
Třeba to nepůjde pít. A třeba jo.
Co máte na přírodě nějradši?
Krásnej článek, pěkné asociace. Ale proboha, nesnáším slovo těhulka 🙂 Když tu padlo v některém z dřívějších článků, ještě jsem se překonala a nic neřekla, ale teď se to tu vyskytlo znovu a ještě k tomu víckrát… Strašné 🙂 Obzvlášť, když si představím metrákovou babiznu, která měla ten metrák ještě před otěhotněním.
Moc pěkné čtení 🙂 Docela závidím a těším se na další dojmy a výsledky..
Evas: ale zase ty přirovnání a lžičky mrkve mimo “encyklopedický počet” jsou přesné 🙂
Když tak čtu článek, napadá mě, jak je každý z nás rozdílný. Za dobu co malovinařím jsem se setkal už s několika kolegy a každý z nich byl úplně jiný a měl jiný přístup k révě, výrobě vína atd. Tak ti Vínografe držím palce ať se ti to podaří přes ty akordy a trilobity:-)! Vlastně to cítím tak nějak podobně, ale asi bych to takhle vzletně nezformuloval. Jen co ten strom uprostřed? Mě by ho teda taky bylo líto, ale asi bych se překonal.
Těhulku taky nemusím, ale ještě horší mi připadá výraz vetřeleček pro miminko (oblíbený to výraz v časopisech pro budoucí matky).
Evas: No vidíš, mně se těhulka líbí, ale nic sentinelního ani oteklýho si pod tím nepředstavuju. Co takhle kynutka?
J.Č.: Neboj, ty to budeš hlavně muset všechno ochutnat.
Pepa: Díky za podporu. Ten strom uprostřed se mi moc líbí, je to meruňka a dělá tam takovou toskánskou atmošku. Ale jestli bude potvora stínit, tak nemám slitování. Prostě ho prohlásím za vetřelečka a porodím ho na otop 🙂
pekne, pekne…..poryls ted nekdy? aspon na dva ryce? (nejlepe je na tri) a prohodil hnojem/kompostem? na prirode mam nejradsi jaro. jo a jaka je to expozice a vymera? budes registrovat na UKZUZu?
arx: Poryl, poryl. Myslel jsem, že je to z tej fotky vidět. Je to prohozený vlekem koňskýho, pěkně uleželýho. Pan Žoly říkal, že koňskej je dobrej na slunce a teplo, tož snad. Expozice je JJV. Při současným stavu registrovat nebudu, protože to má parametry zahrádkářský vinice. Zatím teda. Plány na vinařskou kolonizaci okolních vesnic zaím nechávám uzrát 🙂
Chce to udělat pořádnou rigolaci, jak to vypadá v praxi má pěkně nafoceno a okomentováno Ivoš Padalík z Pddvorova , protože bych to líp nenapsal tak přikládám odkaz http://www.padalikovo.cz/aplikace/galerie/seznam/novy_vinohrad.php
Jak se to neudělá pořádně tak se kořeny neustí do hloubky, ale v lepším případě se rozprostřou do boku a v horším Vám pak začnou vyrážet tzv. rosné kořeny, opět odkazuji na Ivoše.
Richard Tichý: Díky za odkaz, slibuju, že půjdu co nejvíc do hloubky! A to nemyslím jenom hlínu.
Tak hodně štěstí! A trpělivosti…
ten strom bych dal pryc jeste pred vysazovanim.. oslunena reva roste uplne jinak nez ve stinu.
Hlasuju všema čtyřma za meruňku!!!! To jsou takový zemědělský předsudky nepochopitelný. Stromy stíní! To už musí být megastrom, aby tak hodně zastínil. Taková jedna merunečka ani náhodou. Schválně se přes léto podívej, jak vysoko je slunce nad tím stromem, jak kraťonký je stín a hlavně jak putuje. I kdyby snad lízal ten stín nějaký keř, tak maximálně na hodinu denně a určitě ne tak, že by byla ve tmě, prostě jen na hodinu poklesne intenzita světla na hodnotu, jakou to má, když slunce zajde za mrak. Klidně zájemcům pošlu několik fotek z burgundska, jak tam mají o dost vyšší a rozložitější stromy ve vinici taky. uprostřed. smíšená kultura (olivy, ovocný stromy) je prostě in i jinde a tady? zabili by meruněčku – hanba! Duch stromu se Ti odvděčí ochrannými kouzly, když ji ušetříš.
pro p.j. jo dobre, ted je merunecka mala, ale jakmile za 5 let rozhodi korunu do sirky a zapusti koreny, a zjisti se ze pod ni na reve neroste tolik peknych strapcu jako na odkrytych kerich (z vlastni zkusenosti – merunka od souseda) tak uz se bude horkotezko vykopavat ze zapestovanych hlavicek pryc…
p.j. a nb: Meruňka zůstane, aspoň ze začátku určitě. Pak jí možná prožežu, ale krajinotvorně tam působí moc hezky. On ten pozemek má takovou expozici, že tam je stín prostě občas dobrá věc.