Potravinová soběstačnost 4 – kmen

Začali jsme u snů. U touhy vzdát se závislosti na okolní společnosti, chuti odříznout se od všech a žít tak, jak se žilo kdysi. Kdy kdysi? To jsme si neříkali. Možná protože jsme tušili, že takhle se nikdy nežilo. Romantická duše ti napovídá, že žít se vlastně dá jenom z lásky a nebezký many, protože podívej se na ty ptáky, který nikdo nekrmí, jak říkal pán Ježíš, že jo.

Problém je v tom, že potravinová soběstačnost jedince (nebo rodiny) je něco z říše vlhkých snů zahrádkářských blouznivců a popletenců. Věc extrémně výjimečná, viditelná převážně u lidí, kteří se dobrovolně rozhodli se společnosti vzdát za cenu extrémního vypětí a strádání. Je to něco, co historicky neexistovalo v žádné společnosti. Naopak. Hlavní sociální jednotkou byl po tisíce let kmen. Ten kromě dělby práce nabízel i ranou a sociální péči, umožňoval sdílení všech výdobytků zemědělství i lovu. Vyobcování z kmene se rovnalo trestu smrti. Právě protože zajistit si dostatek jídla, uhlídat a udržovat přístřeší, oheň a k tomu se umět ubránit nepřátelům bylo pro jednotlivce nebo rodinu prakticky bez šance.

Kmen je správní jednotka, která obývá konkrétní území. I v případě, že kmen migruje, má vždycky celkem jasně vydefinované požadavky na území.  Zajímavou postavou byl v tomhle ohledu Leopold Kohr, rakouský filozof, který svoje bádání zasvětil filozofii celků. Jak velké musí být území, aby bylo soběstačné? Kolik lidí může žít v jednom městě, aby jeho občané vůbec měli šanci osobně znát svoje volené zástupce? Kolik toho stihnu objet za odpoledne na kole? Stižen lehkou marnivostí zavádí Leopold novou jednotku – 1 Kohr. Vzdálenost, kterou chodil z rodné vesnice do Salzburgu na trh. To ujdeš. Doručíš zboží, vrátíš se. Akční rádius asi 15 km. Za mě OK.

Kmen, to je pár podobně smýšlejících jedinců nebo rodin ve vašem okolí. Lidí, kteří se rozhodli pro podobný způsob života. Áronovi chovají slepice, kachny a králíky, v menším pak křepelky a holuby. Bereme od nich tak 20 vajec týdně, sem tam nějaký maso. Běluška má brambory a jehňata, nádavkem k tomu i mrkev a petržel. Cimalovi nevěděli co s loukou za domem, tak si každoročně pořizovali na jaře jehňata, aby měli aspoň posekáno. Časem postavili v rohu dřevěnou maštal a teď je maj celoročně. Dita patří ke skupině, která vypásá kozama stráně v CHKO. Pan Ebr vaří vynikající pivko. Paní Fialová má dvě krávy. Dělá sýry, ale po dohodě vám prodá i nepasterované mléko. Gomela dodává bylinky do restaurací v Praze. Když něco chci, stavím se u něj cestou z palírny. Honzíkovi mají přes kopec farmu (hlavně rostlinná výroba), k tomu bokem asi osm prasat ročně. Vždycky koupíme na zimu půlku, naděláme sádlo, klobásky, sušenou šunku, uzený. Když chceme zvěřinu, zavoláme hajnýmu Ivanovi. A tak dál, končí to u Žanety, která má rybník s husama.

Jsme na vesnici deset let a dneska už vím, že kdyby všichni museli do krámu až do Prahy, já muset nebudu. Naprostou většinu jídla jsme si schopni opatřit nejen lokálně, ale hlavně bez prostředníků. To znamená bez obchodníků, dovozců, skladovačů, překupníků, baličů, vybalovačů, chladičů, rovnačů, hlídačů, pokladních, vydavatelů karet a dozorců celýho systému. Sami jsme soběstační v rajčatech, ve víně a pálenkách, ovoci, topinamburech, česneku, medu a vosku, javorovém sirupu. Doufám, že už brzy budeme mít i vlastní houby. Hospodařím na zhruba dvou hektarech, většinou jsou to sady a vinice, kousek lesa. Většinu pozemků jenom spravuju, to znamená, že za ně neplatím nic – jejich majitelé v nich mají uložené peníze a nehodlají se zabývat takovými podružnostmi jako je sekání nebo spásání. To je dost klasický příklad dnešního přístupu k půdě a taky jedna z věcí, která může umožnit začít hospodařit i vám.

Na rozdíl od minulosti dneska členové kmene nebydlí pospolu. Jsou roztříštěni ve vaší vesnici i v několika vsích sousedních. Ve vzdálenosti jednoho Kohru. Vám to ale nevadí, protože venkov znamená, že všechno je celkem daleko a krajina je otevřená, v zimě jezdíte autem a v létě na kole, chodíte pěšky a na vejlety s děckama, takže není problém se tu a tam někde stavit, něco vyzvednout cestou do krámu, dovézt cestou do školky, občas něco vezete do Prahy, tak přibrzdíte tam nebo onde. Dnešní kmen je o blízkosti životního stylu mezi ostatními styly. My díky tomu svýmu jíme to nejlepší, co dneska jíst jde. Domácí stravu.

Nehledím daleko do budoucnosti. Netěším se na bezhotovostní společnost s vidinou, jak se budu chechtat všem zoufalcům jen proto, že my už dávno vyměňujeme víno za kachnu, med za brambory a česnek za vejce. Beztak většinu věcí kupujeme za peníze, protože kdybych někomu z těch lidí řekl, za kolik prodávám svoje víno, asi by se se mnou přestali bavit. Ale mám podvědomou radost z každýho člověka, kterej si najde svoji vlastní rezistenci vůči anonymním obchodníkům a korporacím, jejichž zájmem jsou jenom peníze. Nemusím se s ostatníma lidma z kmene kámošit. Stačí, že náš vztah je oboustranně výhodnej a funkční, kotví nás v krajině a v místě, kde chceme hospodařit. V místě, kde chceme žít.