Montérky

Koupil jsem si vás před dvěma lety a byly jste vůbec vůbec moje první. Tou dobou jsem ještě nevěděl, jak tohle poprvé poznamená můj život. Těch kapes třeba! Na telefon, na metr, na šroubovák a kleště. Pravda, znamenalo to doplňkové výdaje. Musel jsem si koupit metr, šroubovák a kleště, aby to nevypadalo, že nevím, na co ty kapsy jsou.

Jste ztělesněním každodenní elegance a všestrannosti. Vaše švy jsou vzorem pevnosti a nezdolnosti, houštím prodírati se můžeš, trny nevida; zůstáváte intaktní, inertní vůči písku a suti. Jste pohodlný a dost široký, takže v zimě se pod vás vejdou podvlíkačky. I ty teplý. Na kolenou, kde je to důležitý, máte trojitou vrstvu.

S vámi se svět stává přátelštějším, vřelejším. Jak s vámi rozkvétají vztahy s prodavačkami, obsluhou benzínek, ba strážci zákona! Jak mile se k vám chovají v hobbymarketu! Nikdy jsem nebyl v obleku v bance, ale takhle nějak si to představuju. A úřednice! Pomůžou vám s vyplněním čehokoliv, dokonce vám někdy půjčí i propisku.

Samostatná kapitola jsou ženy. Najednou jako by ve vás cítily samčí sílu, ohlídnou se, očičko přimhouřej, do vlasů si hrábnou; primární erotičnost míchá se v jemnou emulzi s touhou pečovatelskou, i čiší z nich touha uvařit vám něco k jídlu a pak se vděčně koukat, jak to do vás padá. Na ulici? Ta tam je genderová korektnost, mlaskání a pískání opět stalo se normou. Se ví, že s váma si mlasknu a písknu. Hlavně když sedím za volantem tranďáku s valníkem a za sebou mám dvě tuny jablek. A ten pičus v superbu se může posrat, když mu to tam střihnu na kruháči v Liťáku. Sem dlouhej, vole! Čum, neasi! To je ti hřejivej pocit jak z nitra jadernýho reaktoru, co zaplavuje tělo hrdostí na tvrdej chleba proletáře.

Dělají-li šaty člověka, pak jste důkazem toho, jakých lidí by svět ještě více snesl. Tolik jsem toužil okusit svět vně vlastní sociální bubliny, ani jsem nevěděl, jak snadný to je. Až s váma dostihuje mě empatie, shovívavost k volebním preferencím, najednou chápu pana prezidenta a cítím s jeho dolními deseti milióny.

Dělají-li šaty člověka, znamená to, že ho utváří nejen mravně a eticky, ale i gastronomicky. Když si vás oblíknu, ty tam jsou jemné chutě a delikátní vůně. Jak se blíží k polednímu, žaludek lační po čtvrtce kila vlašáku se čtyřmi tukovými, ideálně zazděnej argusem v plechu. Ranní cígo u blafající dodávky je ta největší hovězina, ale kdo nikdy neměl v pajšlu jak v polepšovně, ví hovno o tom, jak je po pár kilácích krásný, že už vám konečně není na blití.

Pak vás donesu domů, je večer a na stole je polívka, kus brzdy se špekem k tomu a dva dudlíci, obratně vás stáhnu a hodím přes pelest i s peněženkou, telefonem, šroubovákem, metrem a kleštěma. Stanu se na chvíli přemýšlivým a citlivým společníkem, kterému ani fyzická únava nebrání listovat v antické knihovně a který se těší, až se ráno zase svět strašně zjednoduší, všechny problémy světa budou mít řešení v tý večerce na rohu budou mít teplou sekanou v housce.