Obhajoba vína
Kolik toho člověk napsal o víně? O jeho pravdě a půlce zdraví? O jeho tajích, léčkách, o propadnutí a zanoření se do jeho záhybů a vleček? A přece ty slova padaj jak hrách na zeď těm, kdo po jeho kouzlu nesklouzli a nevezou se na jeho bobech.
Držím půst. Ten bez vína a bez masa. Člověk si zvykne na čočku s řepou a vodu; můžu si postěžovat. Říkáš, kolik že je na světě vegetariánů a abstinentů? A že z toho taky nedělaj humbuk? Říkáš, kolik je na světě lidí, který si víno nikdy nebudou moct dopřát? Co by jinej dělal bez nohy nebo střechy, bez lesa nebo kočky?
Vyvyšování jídla a pití na smysl života je mi cizí. Důležitost jídla se pro mě týká hlavně jeho původu a etiky, která je s ním spojená. To samý platí pro víno. Sebedokonalejší chuť mi dokáže zkazit osoba tvůrce nebo způsob jeho vzniku. Absolutní hédonismus bez chápání souvislostí je podle mě jenom egoismus přes hrdlo. I když odsuzování těch, co to tak maj, možná taky.
Je ale hloupost degradovat jídlo na kus žvance k zaplácnutí. Je nízký chtít zbavit vína jeho krásy a poetiky jen pro samo elitářství asketismu nebo pro neschopnost jeho prožitek pochopit. Je zbabělý nepřisoudit jídlu a vínu něco z umění a jako u hudby si vychutnat jeho hladící příběh.
Víno můžete prohlásit za zkvašený ovoce. Za směs vody a alkoholu, barviv, kyselin a cukrů; jídlo můžete rozložit na cukry, tuky a bílkoviny; med můžete popsat jako směs jednodušších a složitějších cukrů plus nějaká ta voda a enzymy. Není to pitomost, jít na to takhle hlavou? Kde je tam půda, déšť, pot? Kde je tam péče a píle? Kde je krajina a její vztahy? Kde je slunce a vítr, střídání ročních období? Kde je člověk, jeho víra a práce?
Každej máme něco. Vezmi fotbalistovi nohu a něco mu bude chybět. Dá to bez nohy? Když bude šikovnej, tak jo. Vezmi schnoucímu střechu, lesníkovi les a hipsterovi kočku. Daj to? Nějak jo, ale nebude to vono. Při půstu mi to dojde. Vezmi mi víno a o něco mě připravíš. Asi o potěšení. Ne o všechno. O jeden kousek. Dám to. No jasně. Ale něco mi bude chybět.
V téhle obhajobě jsem nějak často potkal slova jako pitomost, hloupost a zbabělost. Taková slova spíš útočí než hájí.
Ne, Honzo. Nazývat věci pravými jmény je třeba.
Dobrá. Výrok “Víno je jenom zkvašený ovoce” má stejnou funkci jako “Prach jsi a v prach se obrátíš”. Schopnost chápat a prožít smysl takových vět je pro mě ukázkou pochopení rozdílu mezi půstem a abstinencí.
Nejsou to, Ondro, proto právě abstinenční příznaky, které tě nutí “hájit” zbytnělý, půstu neschopný vinařský diskurz?
Máš pravdu. Smysl půstu je podle mě mimo jiné to, abychom pochopili svoje závislosti. Při hladovce si dobře uvědomuju, kolik času věnuju jídlu, myšlení na něj, jeho přípravě, pojídání a trávení. A to mě určitě obohacuje. Když si odepřu maso, intenzivně se zamýšlím nad pojídáním živočichů. Když si odepřu víno, vnímám jeho potřebu.
V těch dvou výrocích je ale křehká hranice mezi uvědoměním a nihilismem. Myslím, že rozdíl mezi námi je ten, že já považuju víno za umění, zatímco ty vidíš třeba umění jinde (nebo třeba nikde, protože i umění se konec konců obrátí v prach). Vnímáš třeba i hudbu jako závislost? Protože tam ji asi opravdu mám.
Nepřijde mi fér bagatelizovat zájem kohokoliv o cokoliv, a to zvlášť ve chvíli, kdy ses sám obrnil nechutí se zrovna do tohohle diskurzu jakkoliv ponořit. Nerozumím tanci, ale celkem chápu, že je to něčí svět a že nemám šanci ho pochopit. Nemusím mu proto říkat máchání rukama a nohama. Rozumíme si?
Ondro, bohužel si nerozumíme. Další repliku tak musím omezit na výčet nepravd, které mi zkoušíš vložit do úst. Tedy:
– Nikdy jsem nikde neuvedl, že ve víně nevidím umění. A dokonce ho v něm vidím. Pouze odmítám některé pokleslé podoby magie, za kterou mají vinaři tendenci svá díla schovávat.
– Nikdy jsem netvrdil, že co se obrátí v prach, nemůže být umění. Ta myšlenka do tvé hlavy nepřišla z mé.
– Nejsem si vědom toho, že bych bagatelizoval zájem kohokoli o cokoli. Tím méně pak tvůj dobře plodící zájem o vinařství. Vyzývám pouze k větší pokoře. V době, kterou jsi si sám zvolil za postní.
– Nikdy jsem se neobrnil nechutí se jakkoliv ponořit do vinařského diskurzu. To, že jej odmítám převzít nekriticky, může vadit, jen nazíráme-li svět optikou my vs. oni.
Chceš-li se k něčemu dobrat, je třeba, abys si napříště méně vymýšlel.
Máš pravdu, nerozumíme si. Znovu po tobě čtu, co jsi napsal. A pořád si myslím, že jenom hloupě útočíš na článek, který právě z pokory vzniknul. Kromě toho to spolu řešíme tady veřejně, ačkoliv původ celého sporu máme v mailech. To je hloupý.
https://www.youtube.com/watch?v=cJe6-afGz0Q