Padlé bojovnice

Je únor a pořádná zima se ještě nepřihlásila. Ani výhled nevypadá na mráz a včely se rozplodovaly. Ven lítaj jenom ty nejdrzejší průzkumnice, ale i tahle troška bzukotu člověka zahřeje a nabije. Zaťukám na úl a poslouchám, jak včelstvo udělá bzzzzžžžžžuuuuummmm. Koukám do úlů, jak to vypadá s čistícím pudem. Normální je, že tam přes zimu napadá pár mrtvolek. Dvě tři hrstě včel. Normální taky je, že se to včely snažej uklízet. Když je pěkně, je občas vidět včelka, jak popadne mrtvolku a vyletí s ní pár metrů před bydlík. Kdyby to nebylo trochu morbidní, tak je to i vtipný.

Možná právě teď je nejlepší čas rozhodnout se, co se letos bude množit. Jenom to nejlepší prostě. Čistota v podmetu totiž hodně vypovídá o tom, jak čistotný je včelstvo obecně. Čistotnost znamená schopnost rozpoznávat cizí látky v úle a zbavovat se jich. Někdy se stane, že v tom podmetu najdete včel moc. Fakt moc. Všechny. Pokud je to během zimy, je to zpravidla kvůli hladu nebo protože jich bylo málo. Tady máme jedny padlý bojovnice. Bylo jich málo a měly hlad.

Padlé bojovnice from WINEPUNK on Vimeo.

Tohle je chyba včelaře. Pamatuju si, jak k tomu došlo. Zavolali mě k roji. Seškrabal jsem ho z jalovce a zahradního nábytku a odvezl domů. Pak jsem si udělal oddělek na dvou rámkách s tím, že si udělají matku. Udělaly, ale trvalo to, než se rozkladla. Roj byl taky prekérka. Stavěly jak divý, ale neměly matku. Samá trubčina. Spojil jsem roj a oddělek přes noviny. Povedlo se, ale včelstvo bylo i tak slabý. Krmil jsem, krmil, pak už nechtěly. Nebraly. Evidentně to neodhadly, protože padly na zásobách. Bylo tam úplně vylízáno. Ze života hmyzu prostě. Nebo z jeho smrti.