Ničibocu 2013

Když v na přelomu září a října zapadá v Bílovicích slunce, prosvěcuje zezadu celou Pálavu. Nad přehradou v dáli se dělá opar a od Brna po Vídeň se na obloze mihotá záplava červánků. Vlastně by se mělo říkat oranžánků, protože sytě červená to přece nikdy není. Dosbírávám posledních pár hroznů na Přední hoře. Je to tramín, šeďák a chardonnay. Trochu bílý, trochu Frankovky, jen asi dva keře. Přímo na vinici hrozny sešlapávám, aby mi cestou domů neoxidovaly. Vezu rmut včetně třapin. Když přijedu do sklepa, jeho barva mě dostane do kolen. Je totiž úplně stejná, jako obloha při zapadajícím slunci, na kterou jsem ještě před pár hodinama koukal. Vzniká 日没. Ničibocu. Západ slunce.

Ničibocu 2012 si prošlo sklem i novým dřevem a zanedlouho půjde do láhve, kdy si ještě do jara odpočine. Pak půjde do vašich krků a žaludů, střev a pak do kanalizačního systému. Po odplavení do moře se něco odpaří a třeba v podobě podzimního deštíčku vrátí zpátky do Bílovic. Dal jsem si za cíl u svých vín postupně prodlužovat dobu zrání, protože uspěchaný víno je prostě tak nějak k ničemu. Bílovická spraš v sobě navíc nemá tu nervní těkavost a drsnou přírodní bylinkovou krásu Bočků, odkud je třeba halfRED. Má v sobě klidnou vážnost, která zráním přechází v máslovou oblačnost a oříškovou smetanovost. Ničibocu se hodí do dřeva, chce klid a čas. Zatím mi dělá jen radost, takže letos jsem si od Jary Osičky přivezl stejný hrozny.

日没 Ničibocu 2013 from WINEPUNK on Vimeo.

U Ničibocu 2013 rmuty kvasily 7 (CH), 12 (PG) a 16 (TČ) dní, mošty si pak dobrnkávaly v demižonech. Bobule z nejlepších hroznů šly do dvacítky s širokým hrdlem (na fotce dole jsou vidět v prvním demižonu vlevo za sudem), po vylisování CH se přesunuly k němu do padesátky a ve čtvrtek (5.12.) s celým vínem do novýho sudu. Ten s láskou a péčí vyrobil z dubu z Bílých Karpat bednářský mistr pan Fryzelka z Vlachovic, Uvidíme, jak výrazný tóny dřevo vínu předá. Sto padesát litrů je málo, jasně; dochází tak totiž k dost intenzivnímu kontaktu dubu s vínem, který tam bude ležet přesně rok. Žádnýho jinýho vína totiž tolik nemám a až za rok by ho tak mělo nahradit Ničibocu 2014. Pokud k tomu budou u Osičků svolní.

Při přetáčení do sudu jsme si všechno ochutnali a vypadá to hodně slibně. Suverénně nejlepší byl právě demižon, kde ležely bobule (na fotce nahoře je to ten první vlevo za sudem). Divoká kalnost se v něm snoubila s štiplavou plností a rozpustilostí mladýho vína, přesto v něm ale už byla znát budoucí komplexnost. Lehkou těkavkou mi připomínala Kontra od Stojana Ščurka. Šedá i tramín pak mají dost alkoholu a závěr s pěknou hořčinkou, macerace jim pak dopřála drhnoucí jazýček a je v nich tak parádní příslib možnosti delšího zrání.

Jaká je vaše nejoblíbenější oranžáda?