Úvaha o malém hospodářství
Před pěti lety jsme utekli z Dejvic do Řevnic. Čtvrtý patro jsme vyměnili za zahradu, ústřední topení za oheň, dutou cihlu za dřevo a hlínu. Ročně děláme tak 300 litrů vína, 300 litrů cideru, 200 litrů moštů. Máme šest včelstev (rozšiřujeme na deset) a pár záhonků. Na uživení to není, ale na zahálku taky ne. Dneska bych každopádně natáhl nohy a ten krok ven z města udělal delší. Nebo rovnou dva. Možná k tomu dojde i tak. A pro tu případnou chvíli si dávám dohromady plán budoucího fungování. Ten by mi měl zachránit páteř od věčnýho sezení u počítače a současně nám zajistit život v relativním klidu a pohodě. Totální soběstačnost a samozásobení je utopie, na přírodní bázi se ale dá dobře fungovat i tak. Moje momentální představa je jeden den (maximálně dva) dny v týdnu za klávesnicí, zbytek roku bych byl rád venku. Půjde to?
Sedlák to má těžký. Novej traktor stojí jak menší dům a pěstovat obilí znamená práci na obřích plochách. K tomu spousta techniky a skladovacích prostor. Tudy ne. Včelař naproti tomu na počátku nepotřebuje skoro nic, jen pár úlů a od někoho si udělat smetenec. První včely se dávají zdarma. Med má vysokou přidanou hodnotu. Medovina taky. Co dalšího? Zpracování ovoce na něco luxusního. Alkohol, protože lidi budou chlastat furt. A pak taky věci, co se nekazej, aby nebylo nutný hrotit jejich prodej. A poslední věc – je třeba myslet na to, aby se to dalo stíhat a hlavní sezóny koloběhu se nepřekrývaly. Jaro a léto: včely a zelenina. Podzim: Jablka a ořechy. Zima: drobná truhlařina, výroba úlů atd. Celoročně: Sýry. Nezapomenout: umět to zpracovat a uskladnit. Mít na to místo. Umět to případně prodat.
Předpokládám, že by nám měly stačit dva hektary. Z toho hektar sadu o šedesáti stromech (převaha jabloní, pár ořešáků, višně). V meziřadí brambory, kukuřice, zelenina. Bez krávy. Mlíko na sýry budeme kupovat podle potřeby. Zbytek tvoří kus slepičího a normálního lesa, možná kachní rybníček. Třicet jabloní dá klidně pět tun ovoce. Cider, mošty, křížaly. Mošty vydrží po sterilizaci do bag-in-boxů rok. Lidi se po nich můžou utlouct; ani nikam nepíšu, že je dělám, protože mi pětilitrovky mizej pod rukama i bez reklamy. A cider. Ten bude čím dál tím populárnější. Obojí prodám bez problémů.
Ze dvora můžete prodat ročně dvě tuny medu, což znamená mít kolem třiceti včelstev. To se dá zvládnout i po práci, takže proč ne. Pokud se vám v případě konvenčního medu podaří prodat ze dvora med po 130 Kč za kilo, vydělali jste skoro čtvrt milionu. To je samozřejmě za vlasy přitažený maximum, ale zní dobře. Můžete ale dělat i luxusnější věc – mít volnou stavbu a prodávat med v plástvích. Drahý hotely se po tom můžou utlouct, servírujou to boháčům k snídani. Vosk, propolis, domácí svíčky. Medovina. V zimě drobná truhlařina. Výroba úlů a tak. Pro sebe i na kšeft. Alternativní úly. Japonci, kláty na prodej.
Týdně můžete ze dvora prodat 60 vajec po třech korunách; ročně to nedělá ani deset tisíc. Přepočteno na peníze se vajíčka moc nevyplatěj. To je spíš sníme. Krávu se mi držet nechce, ale dělat sýry by mě bavilo. O vesnici vedle mají třeba osmdesát krav a mlíko přímo od struku je za 14 korun litr. Vysoká přidaná hodnota, ovšem počáteční investice do sýrárny. Brambory vlastní. Zelenina pokud možno taky. Maso minimálně nebo výměnou.
Rizika: Jarní mrazíky – nebude ovoce ani ořechy. Jaro proprší (jako letos) – prakticky není med. Podzim přijde časně – moc se to u nás nestává, jablka většinou dozrajou. Mor včelího plodu – všechno spálit, karanténa. Pak začít znovu. Povodeň (ne k řece). Sucho – blbý, ale dá se. Stromy jsou v klidu, možná zelenina končí. Kroupy, smršť, popadaný stromy, požár – jasně. Uříznu si ruku, nohu, hlavu. Jasně.
Pravidla pro prodej ze dvora najdete tady. Zpracovala je asociace soukromých zemědělců a najdete tu i konkrétní počty a objemy toho, co můžete prodávat mezi dveřma. Na leccos nepotřebujete ani papír – například ryby můžete prodávat i bez registrace u Krajské veterinární správy.
Na co nesmím zapomenout. Fakt, že posledních pět let píšu o tom, co zrovna dělám, mi zaručuje to, že všechno v klidu prodám. To je moje přidaná hodnota. Investice do propagace a marketing zároveň. Prve mi to nedošlo, ale je to tak. Velebím internet. Je mi jasný, že úplně od počítače nevstanu, ale o to tu nejde. Jde o kontakt se zemí a o fajn život. Komu ne…
Taky uvažujete o hospodaření? Jak byste to uchopili? Nebo už hospodaříte? Jak to uchopujete?
Jak je to vlastne s vinem a ciderem? Lze taky prodavat ve stylu ze dvora nebo je potreba jit cestou vseho toho papirovani, registrovani apod?
Víno jde, drobný papírování je nutností (do 10 hl jen prohlášení o zásobách). Při produkci nad 10 hl ročně nebo nad 10 arů vinice už je toho malinko víc. Na produkci je fajn mít živnost. Ta patří mezi živnosti volné; rozšíření (např. z překladatelské&tlumočnické) nic nestojí. Všechno o povinnostech malovinaře je tady: http://bit.ly/InONVw
V cideru je zatím trochu legislativní zmatek. Volnomyšlenkáři se řídí pravidly pro mošt, opatrnější pravidly pro víno.
Fakt problém začíná až u destilátů nebo alkoholu nad 20% obj. vol. Tam už je třeba celní sklad, pečetě, kalibrovaný mašinky atd. Plus momentálně mnohamilionová kauce.
moc pěkné čtení
jééé, to je nádhera 😉 Tak až tu farmu budete mít, doufám, že budete brát wwoofery 🙂 Hlásím se jako jedna z prvních. Zatím jsem tak vyjížděla jen do zahraničí, ale proč neudělat výjimku? Navíc – vysokoškolské prázdniny dokáží obsáhnout i více výjezdů 🙂
Prima čtení, čiší z toho pohoda. Mám na chatě v lese 12 hlav, ale nějak to každoročně nedozrává. A co vyroste na záhoně, sežerou srnky. Ale zas tak moc mi to nevadí. Tak to uchopuju já.
Arion: Já myslím, že my si rádi orazíme vždycky. Tak se pak přihlaste 😉
Kulda: Zkuste Golubok, psal jsem o něm tady. Ten by měl dozrát i v sibiřský rokli. A přisaďte, ať se ty srnky trochu najedí!
Super, tak nějak bych si život představoval. I když něco málo už pro vlastní potřebu děláme (včely, mošt, ovoce, zelenina, vajíčka, králíci), a já bych ještě chtěl přidat víno a kozy:-), tak se obávám, že odvahu úplně vsadit na tuhle kartu a odstřihnout se od oficiální práce nikdy neseberu. Ale líbilo by se mně to. Moc Ti fandím. A můžu poprosit o rozumy? Jak a na kolik sterilizuješ mošt? Kde kupuješ bag-in-boxy? (My na 80 v zavařovacích sklenicích, ale box zní líp:-))
Jo, kozy jsou fajn a vlastně i ten sýr mi chutná víc. Odkud jsi?
Mošt sterilizuju na 80°C po 20 minut v 30l hrnci. Bag-in-boxy kupuju od kamaráda, co se moštům věnuje intenzivně a hodně prodává. Jinak je prodávaj po paletách, kde jich je na mě moc. Jejich výhoda ale je, že mošt v nichvydrží minimálně rok a načatý pak v lednici klidně měsíc.
jo, to by se mi taky líbilo. ale já nenajdu odvahu asi – vidím na zdokumentovaných příkladech i negativa. na venkově bych dočista zmorousovatěl. možná by mi ihláblo, zimní noci jsou tam dlouhý. nezapad bych, vesnická nátura by mi asi brzy lezla krkem (pocházím odtud) a jim ta moje. byl bych příliš závislý na rozmarech globálně zešílevšího počasí, na rozmarech koupěchtivosti městského ekoobyvatelstva, na mém vlastním zdraví (které za deset let může být dočista v řiti a rodina nebudí dojem, že by ráda po mně převzala špinavou lopotu). viděl jsem několik dokumentů o permakulturních uprchlících z města. u některých jsem fascinovaně záviděl, jiné vypadaly, že skončí špatně, rozpadem rodiny a totálním fyzickým udřením se (zrovna teď šly v telce dokumenty o farmářském česko-kanadském páru na Šumavě – v jednu chvíli se tam ta Kanaďanka zhroutila a rozbrečela). nepřestanu snít o malém vesnickém stavení, kde si vyřezávám a hrabu se v zemi, o vlastním domě ve vinici, ale po čtyřicítce je už na to skoro pozdě. jak dokumentuju novodobou historii českého vinařství, příběhů o tom, jak si někdo v padesáti splnil (na pár let) sen, je tam docela hodně.
uvažuju tak nejak podobně, jako vy, ale v kombinaci ovoce (jablka, hrušky, ringle, mirabelky) a tedy mošty a marmelády + maloprodukce léčivých rostlin a časem i včely. Zatím ale ve stádiu úvah a zpustlého 1000m2 pozemku na východní Moravě, tak snad na jaře první kroky…
Zrovna letos jsem překládal řadu filmů pro LSFF o lidech, který se vrhli na zemědělství. Měly pozitivní i negativní konce. Sám bych měl vítr z toho odevzdat se tomu naplno, proto si hodlám ponechat zadní vrátka.
Morousení je myslím u těhlech povah normální. Je to jenom reakce na okolní svět a osobně si teď na venkově si uvědomuju svoji morousovatost ještě víc, než ve městě. Další krok teda může být logicky jenom samota. Hájenka, malý stavení na okraji lesa, jinak to nejde. Taky jsem silně nekompatibilní.
tengu: Nedávno jsem četl parádní příběh ( http://bit.ly/1gSVnPK ) o marmeládách. Je na tom dobře vidět, že kvalitní zboží si najde kupce, i když to nemá lid(l)ovou cenu. Fandím vám. Ozvěte se, až budete mít na ochutnání!
Zdravim Ondreji,
tento clanek zhmotnuje uplne vse, co se mi posledni leta honi hlavou, navic ve velmi ucelene a pragmaticke forme. Az budes mit cestu do Anglie, zastav se, milerad bych se seznamil osobne.
Jinak ja jsem zacal z jineho konce; na chalupe u nasich na jizni Morave skupuji okolni pole a snim. Jsem na cca 3 hektarech (pouzitelne tak 2, ostatni rozdrobene) a nehodlam polevovat. Most se u nas delal odjakziva, taky palenka, orechy, zahrada na korenovou zeleninu, bobuloviny atd. ale vse jen pro osobni potrebu, spise jako prilepseni, nez jako zamer. Pod Tvym vlivem to zacinam vnimat jinak.
Zdravim Te a drzim pesti.
Ahoj Jakube, rád tě uvítám u sebe. V Anglii jsem většinou jen na rychlou otočku. To skupování pozemků mě samozřejmě láká, ale hypotéka mi zatím brání našetřit nějakou pořádnou sumu. Ona celá tahle úvaha se opírá o to, že to je na přilepšenou – jde ale hlavně o způsob vnímání blahobytu. Pro mě je blahobyt jídlo z vlastní zahrádky, ani ne tak kvůli tomu, že by bylo lepší chuťově, ale spíš duchovně. Taková potrava mě prostě víc sytí. Na JM ještě pořád samozásobení funguje, tady kolem Prahy je to už většinou rarita a školáci nepoznají žito od ovsa.