Stěhování

Nemám pořádnej sklep. Víno a ty svoje pitíčka dělám v suterénu dřevostavby, kde to má spoustu nevýhod. Kolísá tam teplota, je tam moc sucho, pořád zakopávám o nějaký úly nebo nářadí a Bystrouška by tam chtěla pokoj. Takže pinot je v budoucí skříni, Ničibocu v budoucí koupelně, Applepunk tam, kam i císařpán třeba jednou bude chodit pěšky. To by se mělo změnit.

Pošilhával jsem po Karlštejně, kde mají Výzkumný ústav vinařský a parádní sklep ve skále. Z Číra to tam je vzdušnou čarou kilák, autem asi tři. Tamní vína jsou tak trochu k pousmání, ale to jenom proto, že oni se věnují primárně vědě a netouží po tom vyrábět dobrý víno. To vzniká jaksi mimoděk, třeba jako vedlejší produkt testování nějakých podnoží. Jenže ten sklep byl narvanej tankama a jediný místo bylo v takový předsíňce, kam si dával svoje mikrovzorky pan Vrána, bývalý sklepmistr.

Čas postupně odvanul jak sklepmistra, tak ředitele. Přišlo nové koště a zametlo vydatně. Na Karlštejn nastoupil David Chocholatý, skřítkatý to človíček, a s neobvyklou razancí a vysyflil to moře bordelu, čímž pravděpodobně i notně navýšil rozpočet instituce. Zmizel nerez i mraky nesmyslů, udělala se spousta místa.

V obřím sklepě, který rozdělí na produkční a výzkumnou část, se najednou najde i flíček pro jednoho pankáče. Stěhuju se teda do karlštejnský skály, kde je ideální vlhkost i teplota. Co je malinko míň ideální, že tam vína budu muset dávat až po prokvašení, aby mi to nechytlo nějaký ty jejich selektovaný finesy. Jsem přece jenom pořád punk, že jo.

Ale! Budu mít sudy, kterejch jsem se zbavil právě kvůli tomu, že se mi v suchý dřevostavbě rozesychaly a kradly, koncentroval se tam alkohol a to mě nebavilo moc. Začnu si postupně pořizovat dřevo, což je stejně pro víno to nej, i když šutr je taky fajn. Uvidíme. Prostě další krok.