Proč dělat věci složitě

Roky mě pronásleduje nápad na reality show. Je prvního dubna a deset párů si může nakoupit všechno, co bude chtít. Ten nejteplejší spacák, stan, osivo, kuši, udičku, jídlo, sušený zásoby, hřebíky, provazy, nářadí i nástroje, léky, vitaminy. Ve dvou to ale musej unést na zádech a pro nic se nevracet. Čeká je sto kilometrů chůze na místo, kde stráví rok.

Můžou lovit (tichou zbraní a v tekoucí vodě) v lesích i vodách, brát si z přírody to, co není za plotem. Nesmí krást ani žebrat, nakupovat ani dostávat darem cokoliv. Nesmí vybírat koše. Smyslem hry je doklepat to do jara. Obdělat půdu, zasadit, zasít, sbírat, lovit, udit, nasolovat, postavit si příbytek, pec, nadělat zásoby dřeva, přežit…

Proč o tom píšu? Protože mám pocit, že tenhle způsob myšlení mě prostupuje. Na tom tématu mě něco hrozně fascinuje a podvědomě tak směřuju svoje počínání. Používat záměrně ty nejprimitivnější metody a úporně respektovat přírodní pochody, třebaže je to za cenu nepohodlí, pracnosti a namáhavosti. Mám ale pocit, že všechno ostatní znamená dělat věci jenom polovičatě a hlavně tak, že na to dřív nebo pozdějc dojedete. U včel imunitou, nemocema, zmatkem. U vína chutí, pravdou.

Když vyšla charta Autentistů, všichni si libovali, že je to paráda, jak se ti kluci zavázali. Mně je to vlastně málo. Přijde mi to nedotažený, nevyhraněný. Chybí mi tam důraz na tradiční odrůdy, na ruční práci ve vinici, na přírodní materiály nádob… Certifikace Demeter je to samý. Můžete měď. Pokud to nejde, můžete použít kvasinky. Pokud to nejde. Proč to jako nejde?

Včelaření na přírodním díle mi taky přijde jako základ. Bez mezistěn, jasně. Ale taky bez rámků, protože včelí klimatizace je zásadní věc. Jak máte dělat klimatizaci, když máte kolem rámku fuku? A vlastně by to mělo být i bez louček, protože těma udáváte včelám rozestupy mezi plástvema. Takže brť? Klát? Košnice? Asi jo.

Jak píše Jamie Goode, i do přírodního vína musí zasahovat člověk. Nějak to vylisovat, někam to přetočit. Jinak se z toho víno nikdy nestane. Musíte porazit strom, udělat sud. A pokud chcete ze včel med, taky je to třeba nějak udělat. Vzít vrchní nástavek třeba. Malej, ale vzít.

Těžko se mi hledá ta správná cesta. Někde tam je, ale ostrá je jak břitva. Uhneš a jsi v háji. Sám nevím, proč mě to k ní táhne. Ale je to vnitřní potřeba. Puzení, nutkání. A zároveň vědomí, že když jsem na ní, je mi dobře. Třeba mi mě vlastní reality show naučila, že s přírodou se musí bojovat zuby nehty, protože vám nic zadarmo nedá.

Proč dělat věci složitě? Jdou dělat s vřeštícím křoviňákem místo srpu. Se systémovým postřikem místo s výluhem z bylin. Můžete mít plastový mezistěny místo dutý klády. Plevel stříkat round-upem místo trhat ho rukama. Ale já nechci. Je to složitější, pracnější, delší. Výnosy jsou nižší a trvá to dýl. Ale já nechci. Nevím proč, ale nechci. Třeba se mi duše připravuje na apokalypsu. Nebo na život poustevníka. Nevím.