Pohádka o zapomenutém víně

Vzpomínám si, jak mě před pěti lety prováděl jeden vinař po svém sklepě. Měl pěkný zvyk lahvovat celkem pozdě, takže všude byly soudky, kameniny a demižony s různými ročníky různých vín a dalších mňamek. Všude měl celkem jasno co je co. Jen u jednoho soudku se zastavil a dlouho váhal. Fena, co by to mohlo bét? Ochutnali jsme to, ale ani pak se nedostavilo prozření.

Říkal jsem si, že to bude paráda, až jednou budu dělat tolik modelů, že normálně na jeden zapomenu. A hele, už je to tady. Našel jsem ve sklepě soudek s něčím, co jsem nedokázal identifikovat. Růžovka. Ale kdy já jsem dělal růžovku? 2008? To je nesmysl, to tu nebyl tenhle sud.

Se sudama je to tak. Musí se dolévat, protože kradou. A kradou tím víc, čím větší je ve sklepě sucho. A u nás sucho je, takže tam vína zbyly jen tři čtvrtky; zbytek se prostě odpařil. Když se víno odpařuje, zvětšuje se povrch pro kontakt s kyslíkem a víno oxiduje. To se může zvrhnout k nepitelnosti. Jenže příroda je nevyzpytatelná a někdy pokryje víno kvasinkovým závojem, takzvaným florem. Flor víno chrání před oxidací, ale zároveň mu propůjčuje specifické aroma. Takhle vzniká sherry nebo vína z Jury. A to se tady stalo.

Aha, už vím! To je přece to bílé ze Staré hory v Novosedlích z roku 2010. Zlomil jsem nad ním po roce hůl (protože bylo divný) a nechal ho v sudu, že ho odvezu do palírny. Ale ono se za další rok normálně probralo, mírně odpuzující divnost se proměnila v divnost mírně přitažlivou a najednou stojím ve sklepě se skleničkou a mlaskám si. Oříšková chuť s potlačeným ovocem, olivový lák, nálevy a čaje, vůně bylin a luk. Chutná to jako hodně lehké fino s nádechem květovo bylinného aroma. Ovocitost je potlačená tak jako u sherry, ale má to zase celkem dost výraznou kyselinku.

Zmátla mě ta barva. Takže to znamená, že ten sud nebyl od Veltlínu, jak ten pán tvrdil, ale od Frankovky. Aha. A to je vlastně zvláštní, protože koukáte na růžovku, pijete sherry a výsledný efekt je nádherně smyslomatoucí, i když ne neharmonický. Vzhledem ke kyselince (2010) je to myslím ideální pití na jaro pro ty, kdo segment růžovek nevyhledávají pro jejich navoněnost a primární ovocnou jednoduchost.

A tak se zrodil WINEPUINK. Oxidativní punkové růžové pro milovníky divností a totálních experimentů. Já si ho hodně užívám k tučnějším jídlům (jitrnička, prejt s kyselým zelím) nebo ke chlebům s pomazánkou. Zajímavě se pojí i s uzenými šproty a se škvarkovými plackami. Další kombinace jsou na vás.

Tohle víno (stejně jako všechny další výrobky WINEPUNK) budete moct ochutnat na historicky první WINEPUNKOVÉ ochutnávce 20. února ve Veltlinu! Nedočkavcům ho můžu dovézt až domů v rámci ROZVOZU v sobotu 19. ledna.