Proč nemá film Casablanca naději na úspěch

Doba kráčí kupředu takovými kroky, že filmař musí jít vždy ne o jeden nebo dva kroky, ale o celou míli napřed, aby jeho dílo přežilo. Kdo to neví nebo nechápe, ten nemá ve filmové branži co pohledávat. Paskvily, které tito rádobyumělci tvoří, jsou jen prázdnou fraškou a slátaninou ještě prázdnějších témat na nicneříkajícím pozadí.

To je i případ filmu Casblanca, jehož rozporuplné přijetí mezi tuzemským obecenstvem už můžeme očekávat dopředu. K tomu, aby byl film dobrý, musí být totiž pro diváka snadno uchopitelný. A to jeho tvůrci nepochopili. Kde máte atraktivní herce? Kde je Brad Pitt? Leonardo di Caprio? Když už si autoři vybrali téma z tohoto prostředí, proč nevyužili například rej polonahých divošek ze Sahary?

Zápletka? Hrůza. Zoufale nepravděpodobná, na jakési podivné city útočící vypjatost ztřeštěných emocí. Pan Bogart je při vší úctě (že ho v tomhle věku do televize ještě vůbec pustí) toporný, jeho gesta jsou nijaká, jakoby ani neuměl zahrát pořádně od podlahy.

Ještě směšnější je, že film je natočen černobíle (!) a nemá absolutně žádné 3D efekty. Je naprosto k nepochopení, jak filmař vůbec může čekat, že někoho bude bavit hodinové loučení, při kterém vám nad hlavou neproletí ani jeden drak. Efekty jsou vůbec slabá stránka filmu. Nikde nepadáte do žádné propasti, v celém filmu se neobjeví jediný ninja a tvůrci (zřejmě ve snaze urvat si do kapes co největší almužnu) úplně vynechali davové bojové scény. Pokud tedy jdete na Casablancu proto, abyste za své peníze na hladině Středozemního moře spatřili křižník Potěmkin nebo aspoň ponorku, odejdete zklamáni.

Mladí filmaři, kteří se hodlají pouštět do seriózní tvorby, by měli pochopit, že možnosti jsou tu od toho, aby byly využity. Myšlenka, že v jednadvacátém století lze stavět na jakémsi herectví, je naprosto mylná. Divák se chce především bavit. Chce mít všechny děje jasné. Chce, abychom mu dali naději! Abychom jej podpořili.

Autor Casablancy by si tak možná zasloužil čestné uznání za lenost a schopnost ušetřit na nepravém místě. Na tricích, počítačové animaci, pyrotechnice a laserech. To jsou ale věci, na kterých se bohužel (bohudík) šetřit nedá, protože divák si o ně velice rychle řekne. A na takovýhle film prostě nepůjde.

Máte někdy pocit, že přesně takhle lidé kolem vás vnímají vína, která máte rádi? Co s tím děláte?