Dozážní praktika

Když se pustíte do výroby domácího cideru a ctíte přírodní postupy (nebo nemáte moderní technologie, kterými byste je zneuctili), musíte se ve spoustě věcí přírodě podřídit. Především jejím přirozeným pochodům. To někdy ale hraničí s nemožností udělat to, co si představujete. Například nebudete mít nikdy v cideru zbytek cukru, který by kompenzoval štiplavou kyselost a mírnou nahořklost jablek. Nechcete ho moc. Jen trochu. Ale stejně máte smůlu.

Mým letošním cílem bylo udělat cider, co bude perlit i po dokvašení. Přijde mi totiž, že bez bublinek trochu ztrácí na osvěžovosti. Potřebný cukr pro vznik sekundárního kvašení neměla dodat řepa, ale sladká rezerva. Ta vznikla vařením čerstvého moštu na otevřeném ohni po dobu tří dnů. V kotlišti bublalo sto litrů a kouř se válel kolem spolu s podzimní mlhou. Třetí den už se u dna válela sotva třetina. Hutný koncentrovaný sirup se značným podílem dužiny. Sladká dobrota s kouřovou příchutí, prostě boží.

Připravovali jsme se na první lahvování. Koupil jsem ruční zátkovačku na korunky a nechal vyrobit dvě razítka na etikety. Pak jsem se vydal do esa. Paní vedoucí na mě koukala trochu divně, když jsem ji požádal o možnost nákupu stovky vratných lahví.

“Myslíte prázdný?”

” Ano.”

“To jako ty vod piva, jo?”

“Ano.”

“Jako prázdný flašky chcete, jo?”

“Jo.”

Ano, dají se koupit nové, ale jednak stojí dvojnásobek a druhak jich musíte koupit paletu. A třeťak pro ně musíte jet kdoví kam a i pak se musej mejt. Takže máme recyklát. Láhve šly do vany, kde se den koupaly. Zatím se z nich odloupaly etikety. Po maceraci přišlo mytí a po něm senzorická zkouška. Pach piva byl fuč.

Takže: Cukr se odbourává na alkohol a vzniká u toho CO2. To víme. Pokud chcete něco rozperlit, stačí tam dát trochu něčeho sladkýho a zavřít to. Jenže kolik? A nebouchne to pak? A pokud bouchne, tak za jak dlouho? A jak moc?

Experimentální lahvování 30 kousků proběhlo 23.12. Ještě ten večer jsme jednu láhev otevřeli, jen tak z radosti. Ts, křup. Krása. Za tři dny jsme už Applepunk popíjeli na chalupě. Bylo tam o něco tepleji. TSSSSSSšššššššššš. Tak dělaly láhve šestý den a jejich obsah se rychle hrnul ven. Po deseti dnech pak nám byl strop svědkem toho, z čeho vzniklo slovo gejzír.

Zbytek granátů jsem odjistil do vany a beztak to bylo všude. Bylo třeba říct si cimrmanovské: Tudy ne, přátelé.

Volám Vaškovi Beranovi z Mad Apple. Debatujeme o možnosti přídavku kyseliny sorbové, kyseliny benzoové, o mikrobiologické filtraci a pasterizéru.  Ale nic z toho se mi nechce.

“Víš co?” Povídá nakonec Vašek. “Dej to do hrnca a zavař to. Na 70°C a na 20 minut. Taky jsem tak dělal vzorky.”

Takže o víkendu jde nová várka do hrnca a pak si dáme ještě jedno kolečko. Výsledek ochutnáte na přehlídce domácích ciderů 24.1. společně s várkou bez převaření, kterou budu lahvovat tři dny předem. Když to vyjde, bude pro letošek vyhráno. A když ne, budu jim halt muset v Koffeinu vymalovat.

Co vy? Konzervujete? Zavařujete?