Ve víru ledna
Leden si pohrál s jarem jako měsíc s přílivem. Sváteční přežvykování se dneska zdá stejně daleko jako letní prázdniny a první slunce od října ukázalo, že bude načase umýt okna. Ve víru ledna se toho děje víc, než by se zdálo.
BErounka se rozlila a zase se pomalu vrací zpátky do břehů. Doneslo se ke mně v létě, že karlštejnští by měli měnit kus pozemků u vody tak, aby tam mohli zřídit vlastní révovou školku. Tak uvidíme, jestli je to dobrý nápad.
Ve vinici je ořezáno. Byl ideální termín i podle Marie Thun, nad nulou a s ascendentama jak mají být. Překvapila mě vyzrálost dřeva. Všechno, kam jsem stříhnul, bylo zelený. Protože jdeme v Jenůfě první rok do plodnosti, řezal jsem na 6 – 8 oček oproti dvěma až třema očkám v prvních dvou letech. Uvidíme, co to letos dá.
A aby megalománie nebylo málo, rozhodl jsem se dosadit Jenůfu o dalších sto keřů. Cílem je zahustit meziřadí na 60 cm a dosáhnout tak hlubšího ponoru kořenů. Za svědka mi jde Marcel Deiss. Zatímco na Číro půjde zjara Pinot Noir, tady dole si nechám rezistenty, polorezistenty a novošlechtěnce, aktuální dosazení povede Regent a Fratava.
Cider je venku ze sudu a postupně jde do láhví (1,5 l PET). Dřevo ho nádherně zakulatilo a pije se jedna báseň. Aby ho mohli ochutnat i normální smrtelníci, dohodli jsme se předběžně s Bistrotem Vin Naturel, že tam vytvořím odběrné místo pro vaše objednávky. Co vy na to?
O Galadegustaci v Crown Plaza (přesunuto z tradičního Břevnovského kláštera) píšou všichni, takže já nemusím. Že jde o součást PWW asi taky víte. Potkáme se tam?
Putuje ke mně poštmo krásná ruční korkovačka. Byla na aukru prakticky za pakatel a v únoru tak půjde něco vína pod korek. Ne že bych nebyl příznivcem delšího zrání, ale i doba lahvování se musí stát předmětem experimentu, abych se v budoucnu měl o to opřít. Bíué je labilní, ale lepší se, možná teda nakonec bude přes léto co slopat.
Leden je doba čaje. Krásná věc. Jen mi přijde škoda, že v čajosvětě neexistuje nic jako kávové předplatné od Doubleshotu. Užil bych někoho, kdo by každý měsíc vybral zajímavý model a poslal mi ho. Mimochodem kávové předplatné je sice super nápad, jen mě trápí, že kluci balí vzorky jen po 350 gramech a víc. Osobně mi 250 gramů vystačí na 2 měsíce, takže pass. Jakou máte spotřebu kávy vy?
A vaše plány na únor?
Káva: denně 28 g, to znamená, že za měsíc jdu i na 3/4 kila. Většině termínů v tom článku nerozumím, ale zní to hrozně pěkně. Tak čaj, zatim.
Ty jo, já bych chtěl přežít čtyřicítku! 8 g denně, ale spíš někdy vynechám. Tak proto!
Waw. Tak tá korkovačka je fakt pecka. 🙂 . Krásny exemplár.
Regenta mám vysazeného také, ale Fratava není rezistent (Frankovka x Svatovavřinecké).
A je v textu odkaz na blížící se svatbu? Nebo jsem to jen se svědkem Deissem nepochopil?
Neználek: Vím o tom, proto taky píšu rezistenty, polorezistenty a novošlechtěnce 😉
S tou svatbou vás ale musím zklamat. Marcel Deiss mi půjde za svědka kvůli husté výsadbě (až 40.000) keřů na hektar.
korkovačka je krásná, akorát mi ze zkušenosti přijde její páka příliš krátká na to, aby s mí mohly klouzavě zátkovat ženy jednou rukou. Takhle to možná bude vyžadovat trochu síly – a hlavně, až budeš kupovat korky, zdůrazni, že mají být do ruční korkovačky (mají o fous menší průměr).
No jestli bude v Bistrotu možnost koupit cider, jsem zájemce aspon o jednu petku na ochutnání.
Pavle, díky za tip. Mám v plánu lahvovat do dvou typů lahví: 1) nejobyčejnější bordeaux 2) kušinovská pistole. Myslíš, že je na to ok 38×24 nebo raději 22?
Já lahvuji taky do bordeaux a pistolí, do vymytých z vín, která jsem sám vypil, a až na občasného exota, co se tvářil jak Bordeaux, ale hrdlo měl užší, jsem rozdíly mezi typem lahví u zátkování nepozoroval. Rozměry mých zátek z hlavy nevím, prostě když jsem dealerovi řekl, že lahvuji ručně, tak sám nabídl, že dá ty užší, abych to tam narval. Takže já osobně bych se ptal po tom nejužším, co nabízejí. Jednou jsem zkusil do mé obouručpákové korkovačky nacpat plastovou zátku – a to byla málem její smrt. Taky jsem v začátcích někde vyčetl v knize, že se mají korky před použitím sterilizovat a změkčit horkou párou. Tak jsem je chvilku vařil, korky dost nabobtnaly a skoro nešly natlačit do lahví. Dealer korků se té historce smál a říkal, že to ne, to se nesmí, poněvadž se z korků smyje ta klouzavá vrstva. Jinak říkal, že korky jsou v pytlích po tisícovce ve speciální atmosféře, která je udržuje elastické. čímž mi naznačil, že když si od něj kupuju neplný načatý pytel, atmosféra je fuč a korky ztratily pružnost. No ale jelikož si tisícku korků koupit nemůžu a stejně bych je nezdělal za sezónu, zátkuju korky nepružné, nesterilizované a jde to v pohodě, korky těsní bezvadně, udržely i šarži, co se v lahvi pohnula a stal se z ní crémant.