Regionální vinařská centra
Hele, člověče, chceme s partou vyrazit někam do sklípku, poraď nám.
Vlastně nevím, odpovídám. Kamarádi, který se věnujou vinaření, většinou nic podobnýho neprovozujou. Tradiční kvasení lidu ve sklípku je asi fenomén Moravy. Pokud vím, nikde jinde na světě se podobná kratochvíle neprovozuje. Jasně, podesgustuje se, pokecá. Ale víno má mít jinak klid a bujaření hostí mu moc nesvědčí.
Úvahy, jak kamarádům poradit s výletem do sklípku a doporučit jim něco, kde nedostanou druhák, mě dohnaly do zvláštní uličky. Vlastně jsem si vymyslel takový regionální vinařský centra, kde by se hostům dostalo všího servisu, který si jejich hostování v zemi neznámé žádá. Zdá se mi totiž, že spousta lidí se před světem vinařů cítí trochu vystrašená a snaží se radši neobtěžovat, než aby riskovali, že budou za blbce.
Co by teda mělo takový regionální centrum umět? Vlastně by šlo o jeden podnik v okolí (zpravidla ve vesnici, někdy slučující několik vesnic), mající několik funkcí:
1) Obecní vinotéka. Místo, kde by se dala koupit vína od všech vinařů ze vsi. Kvalifikovaný personál by vám měl umět o vínech a vinařích něco říct. Ne každý chce absolvovat turné po jednotlivých sklepích, naopak – většina lidí si chce projít pár vzorků a dobře nakoupit domů.
2) Regionální rozcestník pro výlety a atrakce v okolí. Pokud přijedou cyklisti, měla by tu být mapa cyklotras, mapa pěších výletů pro chodce. Samozřejmostí by měl být seznam kontaktů na restaurace v okolí, případně na vinaře.
3) Ubytování, posezení, místní kuchyně a místní vína. Umění využít místní suroviny, tradiční lokální recepty a výsledek kuchyňského umu skloubit s místním vínem – to je ideál regionálních turistik. Nedovedu si představit lepší dovolenou, než tu, narvanou originalitou pidkousku, do kterýho jsem se vypravil. Součástí centra by měla být restaurace, která tohle všechno umí.
4) Místo setkání místních vinařů. Tak jako místo slouží lidem z venku, mělo by sloužit jako prostor, kde se můžou setkat lokální vinaři a vinohradníci k ochutnávkám, debatám a potlachům.
Dalo by se to udělat? Jasně, vzhledem k tomu, že by mělo jít vlastně o výkladní skříň místních vinařů, mohlo by to celý fungovat jako OPS (Občansky prospěšná společnost), která bude vlastně nezisková, protože její zisk bude v dlouhodobý propagaci regionu a lokální turistiky. Na tom by měli mít zájem především místní vinaři, ubytovávači a restauratéři. Proto by měla část finančního vstupu jít od nich (což se jim ovšem bohatě vrátí). A protože jde o něco, co by výrazně podpořilo vinařskou turistiku a vůbec by propagovalo naše víno, mohl by svou podporou přispět i Vinařský fond.
Jó, kamarádi, jeďte do kterýhokoliv regionálního vinařskýho centra. Posedíte, opijete se, poznáte místní vína a pak se vyspíte do růžova.
Líbilo by se vám to? Vaše nápady, tipy, vylepšení. A samo kritika.
No samo, že tohle by bylo ideální. Takže je jasný, že takhle to tady zcela jistě fungovat nebude – nejsme přece v ráji ani v zemi neomezených možností, welcome to czech republic 🙂 Přeci kde chtějí a jsou přičinliví, tam už to takhle funguje (obecní vinotéka v Pavlově, v Ivani, něco podobnýho v Hustopečích, v Mikulově…leckde to nese na hrbu nějaký osvícený místní vinař či vinotékář, který vidí dál než na práh svého dvorku, nechává tisknout letáky, mapky, brožury, inzeruje na turistických webech, vymýšlí naučné stezky, akce…zaplať Pámbu za takové. kde ale tací nejsou nebo jsou permanentně kvůli něčemu rozhádaní, tam nepomůže ani Tvoje krásná myšlenka Regionálních center.
Chce se mi trochu parafrázovat Járu Cimrmana: “Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré.”
Myslím, že tu bude ještě chvilku trvat, než se vinaři začnou výrazněji sdružovat do silnějších a smysluplných celků. A řešit podobné věci, jako (potřebné!) obecní vinotéky s produkcí jich všech. Úplně to slyším: “To je jasný, prodává tam tady Máňa od Franty a tlačí jen jeho vína, já tam za tejden neprodal nic…”. Možná jsem zbytečný skeptik…
Takže místní vinotéky (v zahraničí nic neobvyklého, stačí si zajet kousek přes hranice do Rakouska a inspirovat se tam, s lepšími či horšími výsledky to někde funguje) a lokální vinařská centra by se mi líbila. Mít možnost přijít, projít si nabídku větší skupiny mísťnáků, pak někomu zavolat a domluvit se třeba na setkání přímo ve sklepě, pokud mne jeho produkce zaujme… to by byla krása! 🙂
Hele, na venkově je chleba o dvou kůrkách, takže nejdůležitější otázky, který poletí vzduchem budou: 1. KDE to bude? (U mě? Nejsem blbej!) 2. KDO to bude platit (Já určitě ne, že stát a Evropa? Kdo jim ty lejstra napíše?) 3. KDO na tom vydělá? (Já teda tam prodávat nebudu, to bych si musel dělat ty číšnický zkoušky, ale doufám, že dcera vodnaproti tam za to prodávání nebude brát peníze, který bych jí musel závidět.) 4. CO se bude po mě chtít? (Doufám, že ne víc než jen to, že někam přinesu svý lahve.) 5. A k čemu mi to vlastně bude? Takhle ze sklepa si prodám čistá ruka, co potřebuju, s obecní vinotékou budou akorát potíže, beztak mi to ještě zdaní nebo si dokonce ještě něco přirazí a já abych hlídal, do čí kapsy pak ten zisk spadnul.
🙂
p.j. a J.Č.: Máš pravdu, v Pavlově a Hustopečích fungují obecní vinotéky, stejně tak třeba Poysdorf přes hranice. Ale tady nejde jen o vinotéku. Ta třeba v Poysdorfu frčí parádně, je na hlavním tahu, ale nenajím se tam, neposedím, ani to nechápu jako výchozí bod pro cyklotůry. A upřímně řečeno, zkoušel jsem tam ze slečen dostat něco o tom, jak jsou ta vína dělaná, kdo pracuje bio nebo tak, a výsledek snažení byl marný. Inspirace teda není ani u sousedů.
Ale co třeba inspirace u hasičů – ti taky nehasí každý sólo. Mají klubovnu, hasičárnu prostě. Tomu rozuměj i na venkově 😀
Ale vážně, když jsem to psal, vlastně jsem trochu myslel na Zlatý kopeček, kde tohle všechno už trochu funguje. Ale bez jakýchkoli dotací, bez podpory, bez ocenění místních. Za řevnivostí místních, na kterou oba narážíte. Za cenu vyčerpání jednoho člověka, který to logicky nemůže stihnout.
Malý příklad jak je to u nás s dotacemi a propagací:
Národní vinařské centrum ve spolupráci s nadací partnerství nastartovalo takovou kampaň na podporu podobných projektů. Jmenuje se to Certifikace zařízení vinařské turistiky a měly by tam spadat vinařství a podniky co mají co do činení s vínem, a které splňují určitá kvalitativní kritéria.
Myšlenka je to dobrá (nejen proto, že náš podnik všechny povinné kriteria už splňoval), na setkání a diskuzi o těchto kritériích jsem byl a dokonce se i na formulaci některých z nich i aktivně podílel, pár zařízením také později s certifikací pomáhal.
Certifikace se smaltovými cedulemi byly v lednu slavnostně rozdány.
Problém nastal až když mi pár měsíců poté zaslalo NVC k podepsání smlouvu a k ní účet za propagaci. Fakt, že pro první členy měla být tato certifikace na první rok zdarma tam byl elegantně vyřešen: aby se vlk nažral a koza zůstala celá, zavededly se dvě položky: poplatek za zřízení a poplatek za roční užívání. Ani slovo o rozhodnutí certifikaci zpoplatnit a v jaké výši.
Když jsem se proti tomuto přímo na NVC z principu ohradil, uznali sice, že postup to není úplně standardní, nicméně dodali, že všichni to zaplatili a nikdo s tím neměl problém. Až tedy na mě. Já si totiž myslím, že ty peníze neúčtovali oprávněně. Ale myslím si to bohužel jenom já.
A tak jsem jim tu certifikaci vrátil. Dnes mi to přišlo písemně, stojí tam: “odstoupení od smlouvy z důvodu odmítnutí uhrazení poplatku za propagaci dle ceníku ani po předchozí výzvě”.
yaxi: No tak to je pěkné. Peníze za propagaci vína je třeba vybírat od těch, kdo víno propagují. Že mě vůbec něco takovýho překvapuje.
V naší malé republice, střediskové, jsem bohužel na žádné kloudné “propagační” centrum nenarazil, a je to škoda. Komu se chce při návštěvě malé obce obcházet několik sklepů s nejistým výsledkem? V případě jednoho centra, kde by byly vzorky většiny místních vinařů, je celá věc daleko snažší. Pak by stačilo vybrat kandidáta, který při degustaci uspěl, a hurá přímo k němu do sklepa, případně nákup přímo v centru a alou domů…
Něco v tomto duchu jsem navštívil v Rakousku, v městečku Langenlois, přímo na náměstí. Malá vinárna s malými jídly k vínu, spousta rozlévaných vín od místních vinařů, v zadní části boxy s produkci jednotlivých vinařů. A pokud člověk ještě nemá dost, tak získá adresy vinařů a může přímo k nim. Samozřejmě v rámci tohoto centra jsou mapy, prodej místních produktů (nejen vína), půjčovna kol atd. Skoro ideál, plná spokojenost, všude ochota a úsměvy:-)
JFK
JFK: Jé, díky moc za tip. Vyrazím se tam určitě podívat!
V Rakousku často sdružují informační turistické středisko (asi dotované státem) a propagační vinné centrum. Např. ve zmiňovaném Poysdorfu jsme v sobotu byli obslouženi a poučeni přímo místním vinařem p. Detzem, který nám korektně naléval i vína konkurentů. Prý se zastoupení vinaři střídají po pracovní době zaměstnankyň Ička. Příští týden prozkoumáme jak to chodí ve Wachau.
Na Langenlois jsem dostal tip ve vinotéce v Krumlově a zárověn mi bylo doporučeno vinařství Sax a jejich báječné veltlíny. Vše fungovalo přímo ukázkově a navíc se tam úžasně jezdí na kole!
Vinograf a Jindra: V Langenlois doporučuji Freda Loimera, sice trošku dražší, nicméně vynikající Veltlíny…
JFK
tony: Ten Poysdorf znám, taky mě tam taky obsluhovala dcera pana Weinviertela 😀 Je to hezké, ale pořád to není ono. I když u nás by bodlo i to.
Jindra a JFK: Díky za tipy!