Ve sklepě u šampióna

Naše vína se čím dál častěji umistují ve všelijakých soutěžích a přehlídkách. Daří se jim prostě. Jakby taky ne – sluníčka je čím dál víc, technologie už máme; otevřený hranice jsou už pár let a tak se jezdíme učit ven a sbíráme zkušenosti.

Možná nejvíc se nám daří v rosé. Růžovky mají totiž mít něco, co v čím dál tím teplejších podnebích Středozemí budou dosahovat hůř a hůř – svěží kyselinku, jiskrnnou vocnost a živost. Potvrdilo se to i nedávno ve francouzském Cannes. Ještě než se tam vydali filmožrouti a Tarantinové ve smokingu lítali z mejdanu na mejdan, odehrála se tam jedna z nejprestižnějších růžových soutěží – Mondial du Rosé.

Dva naši lokálmatadoři tam sebrali zlatou: Vladimír Kašík a Jiří Hort. Vína páně Horta jsou celkem známá věc, jeho stánky na všech přehlídkách a výstavách jsou vždycky obležený davama příznivců. Ale pan Kašík je malovinař a klaretu z Rulandského modrého udělal jenom 600 lahví. Vypravili jsme se za ním s týmem Roseportalu do sklepa a plán zněl jasně – seznámit se, ochutnat, nafotit, natočit, nakoupit pro Hladinku.

Pro rosé jsem zahořel právě díky Jirkovi Hortovi. Potkali jsme se u Honzy Stávka na nějakém rosé večeru a slyšel jsem ho tam mluvit a vysvětlovat, ochutnal jsem a bylo. Tohle je už asi páté nebo šesté rosé, co jsem udělal a zatím asi nejlepší.

Pan Kašík má sklep v Novém Poddvorově a patří do sdružení Císařův vinohrad. To je parta tří lidí, kteří se spojili, aby prodávali víno pod stejnou etiketou. Kromě Kašíka sem patří ještě Václav Mrkva a Pavel Veselský, většina jejich vinic leží v tratích Remíze a Roviny. Výhody sdružení? Nižší náklady, vzájemná kontrola a společný názor na postup při některých viničních pracech. Všichni třeba řežou na jeden tažeň, kde nechávají 6 – 8 oček.

Přijeli jsme sice jenom na rosé, ale nemohli jsme jinak, museli jsme přechutnat všechno. Začali jsme obligátním pohárkem červeného, kterým prý poddvorovští začínají všechny ochutnávky.

Nebojte se, to není vyháněcí sklenka. My tady prostě začínáme vždycky červeným, i když degustujeme jenom bílá.

Většina vín byla v době naší návštěvy asi den na lahvi. Víno ale většinou drželo a žádný sírodivočiny se nekonaly. Projeli jsme celou nabídku a většinou jde o jednodušší, krásně pitelný vína, který nikoho neurazej, ale že bych si je do smrti pamatoval, to asi ne. Jenže v konkurenci výstřelků všeho druhu je víno, který je čistý a pěkně odrůdový vlastně bezva věc.

Když ale dojde na rosé, dojde vám, že to je vlastně Kašíkův styl. To rosé nemá nic navíc, nic namíň. Je prostě krásný, jemný, čistý, svěží. Nikde nic nečouhá, nic nechybí. Paráda. Za 220 korun patří mezi ty dražší růžáky, ale zase nemůžete čekat od finančního poradce, že si nebude uvědomovat svoji cenu. A vzhledem k tomu, že je ho prostě jenom těch 600 lahví, tipuju, že nevydží do prázdnin.

Jsou naše vína lepší a lepší, nebo se horší ta světová?