Černá hodinka
Původně tu měly být jako obvykle páteční hrabičky z tisku, ale nějak se to zvrtlo. Včera se totiž skrze Dobřichovice prohnala taková bouře, že na tři hodiny vypadl proud. Úplně mi to stačilo na to, abych si osvěžil všechny survivalistický plány a dokonale se zamyslel nad nesmyslnou nehmotností některých typů počínání.
Vlastně mi hrozně silně došlo, kolik času denně trávím u počítače a na internetu a kolik hodin svýho života věnuju čistě virtuálnímu prostoru. Ráno v posteli zapnu notebook a přečtu si blogy a noviny, u snídaně se podívám na Garyho show, pak se pustím do práce. Bez proudu a bez internetu toho ale udělám málo. Prakticky nic. Můžu uklidit v garáži, můžu posekat trávu. Umýt nádobí už nejde, protože čerpadlo ze studny je na elektriku.
Notebook vydrží tak tři hodiny a konec. Uvědomuju si, že nemám doma diesel agregát ani zásoby nafty. Že kdybych dojel k pumpě, tak mi stejně nic nenačepujou, protože jejich čerpadla jsou taky na elektriku. Co pak? Prověřit stav zásob, jasně! A ouha. Potrpíme si na čerstvý potraviny, takže tu je jedna polívka z pytlíku a tím to hasne. Mouka, droždí, ale kde upéct chleba? Na ohni? Dal bych to? Něco je v mrazáku, ale to vydrží tak dva dny, pak vyteče. Víno, s tím bychom nějakou dobu vydrželi, to je fakt. Úsměvná představa je, jak na 
konci druhýho měsíce popíjíme Pommard nebo Nuits-Saint-Georges, ale nemáme co do huby.
Vlastně by k tomu ani nedošlo, protože by propukla davová psychóza. Nejhůř by bylo ve městech, tam by začalo rabování a okamžitě by se rozšířily epidemie. Ale ani ty naše příměstský domečky by neodolaly o moc dýl. Možná by nám stačily dozrát meruňky, možná i švestky. Ale do brambor bychom asi nevydrželi.
Tak nějak obloukem se chci dostat k vínu, ale vlastně ne k tomu, co si člověk kupuje ve vinotéce nebo u vinaře, ale k tomu, který si chci dělat sám. Nebude to asi žádná pecka, to je jasný. Ale k tomu asi není důvod. Večer jsme si byli natrhat kytici do vázy a najdenou mi přijde, že prostá květina mě bere víc než superluxusní orchidej.
A rozšířím záhon brambor a zvětším sklep. A pořídím si velkou nádrž na dešťovou vodu. A ten agregát taky. Nebo spíš solární panely. Bursík mi na ně přidá. Vlastně Bursík už ne. Ani Kačenka na kotel na biomasu. Že by nás teda čekalo spoření s Liškou?
No a pak to zase nahodili.
Bojíte se black-outu? A apokalypsy?
baže bojíme. občas si představuju, jak do našeho prvního panelákového patra v apokalyptické době (prosinec) přitáhnu kamna na dřevo, jak do nich naložím mokré ještě pryskyřicí vonící dřevo z nedalekého lesíka, v kamnech zapraská, zkřehlá ale vděčná rodina natáhne ruce k pozvlona se rozehřívající ploténce…a sousedi nad náma se začnou dusit kouřem z komína vyvedeného na balkón 🙂
co blekaut…jaky strach? uz od detstvi se mi o tom zda, az se na to vlastne tesim! myslim, ze nebude od veci mit doma brokovnici, popripade kus. policko, kus lesa, par zvirat, vlastni studnu…tesite se taky?
Od té doby co jsem přečet´McCarthyho Cestu a co se mi vybavil pocit při čtení Dne Trifidů, tak už jsem zase začal uvažovat o zbudování cisterny na vodu, na benzín, krytu s pořádnou bouchačkou a konzervama … no a pak si vždycky uvědomim, že vlastně žiju u Temelína, kde jestli něco bouchne, tak to mám z první ruky. Takže já se ničeho nebojim, já se vypařim dřív, než vy se vůbec dozvíte, že se něco stalo 🙂
buď se vypaříš a nebo…se z tebe stane Trifid :-)))
A počkej až ti natrhá luční květinu dcera, to je teprve něco!